Přesun

16. listopadu 2009 v 13:33 | pepáš a niko
Poněvadž se nám nepodařilo zprovoznit blog se všemi funkcemi,
přesouváme se s defintivní platností na adresu
 

Podzim je tady

13. listopadu 2009 v 9:08 | pepáš a niko
Už více jak rok uplynul od posledního příspěvku. Nějak jsme zaháleli...Nebo naopak měli spoustu práce...? Ať tak či tak, nedávná návštěva českých krajů nám zase dodala špetku energie a odhodlání psát dál.
Zatímco se noční teploty v Praze pohybovaly těsně kolem nuly, po návratu do Japonska se teplota ještě občas přehoupla přes dvacet stupňů a na tváři hřálo stydlivé podzimní slunko. Javorové listí už se barví do rudé, kopce za městem se choulí v cudných barvách - pestrých a přitom tak prostých. Ta paleta, co se před námi každý den rozevírá, hřeje u srdce. K ránu, když se ranní slunko opře do rudě zbarvených sakurových listů před oknem, naplní se pokoj směsí červené a oranžové. To je pak vstávání...!
A hory? Vrcholky už mají nasazenou bílou čepici. Ještě chvilku však potrvá, než zima dorazí do vsi. Slunečné dny už ale za chvilku vystřídají vydatné listopadové deště, řekami potáhnou lososi... jako každý rok...

Nejde mi nahrát fotografie. Že by nás už "odstřihli"...




Hřeben hor Gongendake a Hokogatake s bílou čepičkou.

Lotosy v parku Takada

31. srpna 2008 v 15:23 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
I letošní srpen vyzdobil vodní příkopy ohori bývalého hradu Takada květy lotosů. Na obzoru se tyčí hory Nambasan a Mjókósan, mezi širokými listy se prohání kapřící a všelijaká vodní drobotina, na kterou si dělají chutě spanilé volavky sagi. Idylka závěru srpna.
 


Naruto

28. srpna 2008 v 16:04 | pepáš |  Na cestách
Naruto se nachází v prefektuře Tokušima na ostrově Šikoku. S největším japonským ostrovemHonšú je Šikoku spojeno dálničním mostem, takže se sem snadno dostanete autobusem z Ósaky nebo Kóbe. Naruto je prvním městem na "druhé straně", kdysi byloslavné výrobou soli z mořské vody a aozome, látkami indigové barvy. Technický pokrok oba tyto monopoly" tokušimské prefektuře vzal. Do dnešních dnů zůstala však zachována jiná tradice: awaodori - tanec, který Tokušimu rozproudí právě během srpna. Byl jsem však na Šikoku pracovně, takže jsem si užíval téhle "jižní země" obklopené ze všech stran mořem jen cestou na univerzitu a zpět. Každé ráno mě doprovázel cikádí koncert, inu, posuďte sami.
Mezi Šikoku a Honšú je ještě malý ostrov Awadžima, při cestě na něj je z dálničního mostu možné spatřit Naruto no uzušio - Vodní vír v Naruto. Průlivem Naruto, který odděluje Tichý oceán a Setonaikai, Vnitřní moře Seto, se totiž valímohutná masa vody dvakrát denně tam a dvakrát denně zase zpátky. Pokud je velký příliv, dosahuje rychlost vodní masy až 20 kilometrů za hodinu. Tak patří vodní vír v Naruto mezi tři největší vodní víry na světě. Však se stal námětem například tohoto dřevořezu mistra Hirošigeho. Skutečně mohutný vír vypadá jako na obrázku vpravo, nám zaměstnaným však nezbývá nic jiného než z okna dálničního autobusu sledovat malé vodní víry a představovat si, jak by to vypadalo, kdyby...

Obon

26. srpna 2008 v 16:52 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Skončil svátek obon. Někdo to překládá jako buddhistické dušičky; pravda, společným bodem je uctívání předků a duší zemřelých. V Japonsku je tento svátek často spojen s návštěvou rodinného hrobu či buddhistickými obřady, jež mají duše předků ochránit před utrpením na onom světě. Spolu se svátkem obon o sobě nechává dává vědět další fenomén. Vztah, který mají Japonci k furusato, rodné vsi. Duše předků se během svátku vracejí do rodného kraje, kde je třeba je přivítat a obětovat jim ovoce a provést další obřady. Rok co rok se tak desetitisíce Japonců, kteří přesídlili do městským aglomerací, vracejí do rodných vísek a v rodinném kruhu uctívají duše svým zemřelých předků. Důsledkem toho jsou plné dálnice, plná letadla, plné vlaky i rychlovlaky... Z chrámů i domků se line vůně vonných tyčinek a mezi rýžovými polemi se nese rytmus tradičního tance bon´odori. Na konci svátku bývá na mnoho místech zvykem posvítit duším zemřelých na zpáteční cestu na onen svět - třeba na kopcích kolem Kjóta zaplanou ohně okuribi...

Konipas

15. srpna 2008 v 12:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Když nemůže Mohamed... Zkrátka není-li čas vyrazit do přírody, dorazí vyslanec přírodní říše až člověku před práh. I v Čechách můžete narazit na konipase bílého (japonsky sekirei). Mladý párek si udělal hnízdo na větráku klimatizace vedlejšího bytu. Unavení rodiče si občas chodili odpočinout na naší verandu, ráno občas zvědavě nakukovali dovnitř...zkrátka bylo s nimi veselo. Škoda že už ptáčata vyrostla a celá rodinka se odstěhovala na lepší adresu...

Svátek luceren

5. srpna 2008 v 12:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Japonské léto. Bez šintoistických svátků o macuri si ho nelze představit. Malé svatyňky schované uprostřed rýžových polí i velké a slavné svatyně, všechny bez rozdílu se alespoň jednou za rok obléknou do svátečního hávu... Během svátku opustí božstvo kami svatyni v přenosné schráně o mikoši, často doprovázené průvodem, nocí se nese tradiční hudba macuribajaši a dovoleno je to, co se během roku za žádných okolností nesmí. Macuri znamená ne-všední čas, čas, který měl v minulosti pro zemědělskou komunitu velký význam a i dnes tvoří most mezi tradicí a současností.
Svatyni Jahiko v niigatské prefektuře během letního svátku o macuri rozzáří stovky luceren. Inu, Tóró macuri, svátek luceren. Do noci se ozývají též bubny tarudaiko.
Udžikoseinenkai je spolek sdružující ty, kdož přísluší k dané svatyni chráněni místním božstvem. Kromě pomoci při přípravě svátku spadá na tento spolek i zodpovědnost za udržování tradic. Kromě bubnů tarudaiko je to třeba tento tanec, který baví kolemjdoucí, zatímco se v útrobách blízké svatyně odehrávají obřady.
O mikoši na zádech nosí v Jahiko šintoističní kněží. Na muže z komunity tak připadá "jen" tóródai - ozdobná nosítka s květinami a lucernami. Průvod doprovází božstvo kami celou vesnicí, aby se na konec opět vrátil do svatyně.

Dobrá voda

3. srpna 2008 v 16:07 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Ani v noci neustává zpěv cikád - neomylné znamení, že teplota neklesá pod 25 stupňů. Navíc vzdušná vlhkost kolem 80 procent...
Nutné je doplňovat tekutiny, jinak člověka stihne úpal či úžeh - vždycky se mi pletlo, co je z čeho, ale jedno je jisté: pod žhavým letním Sluncem si přivodíte buď jedno nebo druhé.
Tak tedy tekutiny. Ideální je vyrazit za vodou do hor, k některému z mnoha pramenů Ečiga.
Jedním z poměrně známých míst je pramen Ódeguči skrytý na úpatí hory Ogamidake. Hřebeny hor vybíhají přímo z moře, takže se při pití dobré vody přímo z pramene můžete těšit krásnou scenérií. Chladivá voda, chladivý stín horského lesa, chladivý mořský vánek - co více si můžete za horkého léta přát.
Znaven letním vedrem byl možná i asketa, který do vesnice v údolí zavítal dle legendy roku 712. Prosil vesničany o trochu vody, ale byl odmítnut. To ho rozzlobilo natolik (jako mnich praktikující tvrdou askezi mokudžiki - nejí rýži ni jiné obilniny, ale pouze semena a lesní plody- se nad tím sice mohl povznést...), že pomocí kouzel přenesl všechny prameny z vesnice až vysoko do hor, právě do míst, kde je dnes Ódeguči sensui. A myslím, že se mu povedlo přemístit opravdu všechny prameny. Voda v Ódeguči vyvěrá opravdu úctyhodnou rychlostí.

Kromě milců čaje a kávy hledajících "dobrou" vodu, sem pro pramenitou vodu jezdí lidé z vesnic v údolí (už skoro 1300 let; kdyby mu bývali tenkrát dali napít...) a pramen napájí také pstruží sádky.

Létavka v problémech

12. července 2008 v 1:59 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Spíše než z blog z Japonska to tu občas vypadá jako zpravodajství z tůněk, potoků a horských srázů. Ani dnešek nebude výjimka. Na toulkách v údolí pod horou Kanajasan (na jejichž svazích před zhruba sto lety začalo lyžování v Japonsku) jsme nedávno narazili na hada šimahebi (příbuzný užovky, Elaphe quadrivirgata). Spokojeně si odpočíval na větvi, dole pod ním se po dně malých tůněk pozvolna pohybovaly larvy světlušek... Poklid této lesní romance občas porušila nepozorná housenka, když její akrobatický pokus skončil pádem na vodní hladinu a následovalo zběsilé "pádlování" k nejbližšímu záchytnému bodu.
Na zpáteční cestě bylo vše ponořeno do stejného klidu a míru. Nikde ani známka pohybu. Všechno jako by zkamenělo. Bodejť by také ne. Kdo by nezkameněl pod upřeným pohledem hadího lovce. Chvilku trvalo, než jsme si jich všimli. Skutečně jako sousoší. Nehybně sledující jeden druhého. Žába a had. Zůstali jsme asi čtvrt hodinky a stihli jsme si všimnout, že v té zdánlivé nehybnosti je uschováno hadí umění přiblížit se k obědu, aniž by měl oběd či náhodný pozorovatel pocit, že se had pohybuje. Za těch patnáct minut se však had k žábě viditelně přiblížil a bylo už jen otázkou času, kdy kromě uhrančivého pohledu zapojí do lovecké taktiky i rychlý útok.
Nechtělo se mu však do té akce za přítomnosti kamer, a tak jsme hada i žábu, létavku stromovou, nechali jejich osudu. Kdoví, třeba se létavce podařilo vymanit se z hadích svarů.

Létavka stromová

9. července 2008 v 14:11 | pepáš a niko
Zahrady a cesty olemovaly květy hortenzií, ve dne koncertují cikády, noc patří žabím interpretům. Je léto. Za parných dní dostane člověk chuť ukrýt se v příjemném chládku lesa ve stínu mohutných kryptomerií. Na březích lesních tůňek můžete od května do července narazit na vajíčka žáby moriaogaeru (Rhacophorus arboreus; Létavka stromová).
Žáby rodu rhacophorus svá vajíčka obvykle ukrývají do "hnízda" vytvořeného z pěny, ale jen létavka stromová (jak už její jméno napovídá), zavěšuje svá hnízda na větve relativně vysoko nad vodní hladinu. Zdálky připomínají lampióny lemující tůně a horské potoky.

Rýže v šácholanu

19. června 2008 v 4:36 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Jak je dobře známo, základem japonské kuchyně je rýže. Bez bílé rýže se neobejde tradiční snídaně, oběd ani večeře. Ale protože člověk je tvor mající rád obměny a variace, tu a tam se na stole objeví rýže smíchaná s voňavou zeleninou či houbami.
Na počátku léta dodají rýži nádhernou vůni listy stromu hónoki (šácholan obvejčitý, příbuzný magnólie). Hónoki rozprostírá doširoka své velké listy a les pod sebou zahaluje do světle zeleného přítmí. Bezpečně ho tedy v lese či horách poznáte. Stačí "vypůjčit si" pár listů a čerstě připravenou rýží i s tančící párou zabalit. Pak počkat pár okamžiků, než do sebe rýže nasaje onu nasládlou vůni...

Noc osmdesátá osmá

6. června 2008 v 4:25 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Hačidžú hačija - doslova osmdesát osm nocí musí uplynout od začátku jara (podle lunárního kalendáře), aby se letošní šinča, nový čaj, dostal k rukám milců čaje. Mladé lístky skrývající v sobě svěžest jara se tak letos poprvé roztančily v konvicích a nechaly nás vychutnat čaj vyznačující se velice jemnou chutí a delikátní vůní.
Když se zamyslíte nad lunárním kalendářem a odpočítáte ode dne riššun, prvního jarního dne, 88 dní, zjistíte, že by měl být nový čaj na pultech někdy na začátku května. Váš výpočet je správný. Tak dlouho jsem se totiž těšili ve společnosti lahodného čaje, než jsme po zhruba měsíci dospěli k závěru, že se s tím pochlubíme na blogu. Začátek května... Však se také ne náhodou říká "hačidžú hačija no wakare šimo" (rozloučení s jinovatkou o osmdesáté osmé noci). Po tomto dni už se prý jinovatka neobjeví (proto to rozloučení), ale do té doby může ještě noční mrazík čajovým keříkům či moruším uškodit.
Ač uznáváme kvalitu čajů ze Šizuoky, ač se skláníme před čaji z kjótského Udži, u nás doma se pije šinča z čajových polí pod horou Sajama nedaleko města Kawagoe. Japonci tomu říkají en - neviditelné pouto, vztah, vazba, která vás poutá k určitému místu či člověku. Ač se Kawagoe nachází v prefektuře Saitama daleko daleko od naší Sněhové země, je spousta věcí, které nám připomínají, jak hluboké je pouto, které nás k tomuto místu poutá. A nový čaj, který k nám doputoval jako každý rok z chrámu Tennendži, je jednou z nich.

Takhle začátkem června

5. června 2008 v 8:54 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Poprvé v historii sumó vyhrál turnaj rikiši pocházející z Evropy. Podařilo se to zápasníku jménem Kotoóšú, původem z Bulharska.
Japonský premiér Fukuda je na návštěvě v Evropě. V minulých dnech jednal s britským ministerským předsedou Brownem.
Japonsko "s ohledem na historické události a také čínskou kulturu" nebude k dopravě humanitární pomoci do oblastí zasažených zemětřesením používat letadla jednotek Japonské sebeobrany, ale pouze charterové lety. Do Číny teď proudí stany a další materiální pomoc, z mise se právě vrátil lékařský tým.
Japonské plavce trápí plavky - plavky ze speciálního materiálu s minimálním odporem neměl smluvní partner olympisjského týmu ve svém "portfoliu", a tak se horečně jedná, aby to do olympiády stihl "ušít." Není sice důležité zvítězit, ale přece...
Cena benzínu zase poskočila nahoru. Průměr se pohybuje kolem 172 jenů za litr (regular), nejdražší pohonné hmoty najdete v Nagasaki, nejlevnější na Okinawě, kde nižší daňový sazba kompenzuje nedostatek veřejné hromadné dopravy.
Nový systém zdravotního péče pro občany starší 75 let, od samého začátku kritizovaný opozicí, přinesl rozporuplné výsledky. Nový systém plateb ulehčil sice většině domácností seniorů, ale paradoxně nejvíce těm, kteří mají nejvyšší příjmy. Trnitá je cesta jedné z nejrychleji stárnoucích společností na světě.
Na japonské ostrovy dorazily jako každý rok touhle dobou "slivoňové deště." Pár týdnů bude teď obloha podmračená, vdušná vlhkost se prudce zvýší a velmi často nás bude zkrápět déšť.
Kosmonaut Hošide Akihiko úspěšně "dopravil" na kosmickou stanici další část japonské vesmírné laboratoře Kibó (přání, naděje).

Japonské krásky

3. června 2008 v 9:15 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Stačí si vzpomenout na Naušiku z Údolí větru... les je plný roztodivného hmyzu, žádné idylické místo. Příznivé podnebí dělá z japonských lesů na přelomu května a června něco podobného. S létem se les promění v ráj různých hmyzích tvorečků a tvorů a také potvůrek, o jejichž společnost nikdo zvlášť nestojí. Zrovinka když vykvetou jamajuri, horské lilie (lilium auratum, lilie zlatá?), prohání se kolem nespočet housenek. Spouštějí se s větví dolů, číhají na spodní straně listu, některé umí pěkně "pokousat", jiné jsou docela neškodné. No, posuďte sami. Červnový les je plný takovýchhle krasavic:
Na horním obrázku se housenka prohání po kosatci šaga (iris japonica).

"Poči"

21. května 2008 v 7:38 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Oblíbené japonské jméno pro psa zní "Poči". Na první poslech na tom není nic zvláštního... mno,"Poči," řeknete si: "A co má být." Toto jméno má však netušenou spojitost s češtinou. Nevěříte? Tak poslouchejte.
Bylo nebylo. Přijel jednoho dne český dobrodruh do Japonska a při toulkách městem se bůhví odkud vynořil roztomilý psík. Možná to byl šiba inu jako na této fotografii, kdoví...
Nicméně milý cestovatel, dojat zájmem toho čtyřnohého stvoření o svou osobu, počal lákat psíka k sobě, by ho pohladil a potěšil se krátce s huňatým kamarádem. Leč nemaje českého špekáčku, ni masa uzeného, počal na pejska volat svou mateřštinou. "Pojď se, pojď, pojď, pojď..." I seběhli se lidé a kroutili hlavami. Nikdo už neví, jestli nad tím psem, nad oním pánem či nad jeho "ď", které ne a ne vyslovit. Cestovatel se vrátil do Čech, ale pejskovi už české "Pojď" zůstalo. Leč pojaponštěno - správně - "Poči". A od těch dob japonští páníčkové dávají svým chlupatým kamarádům tohle "české jméno". A časem všichni zapomněli, že kdysi před sto lety přišlo toto jméno do Japonska ze středu Evropy...

Takhle v úterý krátce po poledni

20. května 2008 v 7:19 |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Od jihu už se zase k Japonsku přiblížil tajfun, letošní čtvrtý. Provází ho jako vždy silný vítr a mohutné srážky. Předpověď počasí odhaduje, že do dnešního večera spadne v oblasti Tókai 300 milimetrů, na severu na ostrově Hokkaidó pak 200 milimetrů srážek. Opět se tajfun protáhne po pacifickém pobřeží japonských ostrovů a zamíří dále na severovýchod.
Nejen počasí dělá vrásky japonskému ministerskému předsedovi. Fukudův kabinet má nejmenší podporu v historii, v preferencích jeho vládnoucí liberální demokraty (LDP) poprvé předskočili opoziční demokraté (DP) Ičiróa Ozawy... K tomu ještě opozice, jež posílila v Senátu, tvrdohlavě blokuje vládní návrhy; stále není dořešen problém s platbami pojistného v systému důchodového pojištěni; vlna kritiky se na vládu snesla i za nový systém zdravotního pojištění pro občany starší 75 let. (A nemálo lidí kabinetu asi nemůže zapomenout ten drahý benzín; po krátkém zlevnění se cena pohonných hmot vyhoupla zpět do závratné výše.) No, nezabalte to. Pravda, už se začíná mluvit o předčasných volbách...
Do celostátních zpráv se to sice nedostalo, ale minulý týden na nás z obrazovky místních zpráv koukal Vladimír Špidla. Zúčastnil se jako reprezentant Evropské unie schůze ministrů práce sociální věcí G8 konané v Niigatě.
Už za polovinou je letní turnaj sumó. Ózeki Kotoóšú, původem z Bulharska, má stejně jako jokozuna Hakuhó čisté konto a s 9 vítězstvími v řadě patří mezi horké kandidáty na celkového vítěze. Po několika zraněních a ne příliš povedených turnajích je radost koukat se, jak mu to tentokrát jde "od ruky".
Dnes ráno oznámila hudební skupina "Southern All Stars" přerušení činnosti na dobu neurčitou a celé Japonsko se strachuje, cože se stane s formací, která zásobuje místní scénu hity už dobrých třicet let.

Rámen

19. května 2008 v 8:00 |  Ze Sněhové země
Základem japonské kuchyně je bezesporu rýže, najdete zde však i širokou škálu pokrmů z nudlí. Tradiční pohankové nudle soba, nudle udon z bílé mouky či rámen, někdy též nazývaný čúkasoba či šinasoba - což obojí explicitně odkazuje k zemi původu - k čínské kuchyni.
Rámen, tyto původně čínské nudle se podávají v polévce ve třech základních chutích - bobová pasta miso, sójová omáčka a prostá sůl. Kromě výhonků mojaši a spousty zeleniny můžete v polévce nalézt též vajíčko či čášú, plátky pečeného vepřového, a jiné dobroty. Zatímco v Evropě se například špagety točí na vidličku a jedí se po jednotlivých soustech, jí se rámen (a ostatně většina původních nudlových jídel) hůlkami. Dopravíte jej k ústům a (narozdíl od evropské etikety) za hlasitého "curucuru" nudle srkáte. Hlasité srkání je i důkazem, že vám chutná. Budete-li se tedy v Japonsku útlocitně snažit nevydat ani hlásek, moc tím mistra kuchaře nepotěšíte.
Rámen zažívá v posledních letech renesanci, slavné restaurace hledejte ve Fukuoce na Kjúšú, či na severu, na ostrově Hokkaidó. Naše oblíbená "nudlárna" leží kus za městem na pobřeží. Jmenuje se Košió a výtečný je zde zejména zeleninový rámen a rámen v polévce z pasty miso.
Pokud vás nudle dostatečně nenasytí, má každá nudlárna na svém jídelníčku též taštičky gjóza - a to většinou ve dvou provedeních jakigjóza (na snímku) nebo vařené (suigjóza). Kromě mletého masa obsahují taštičky gjóza též spoustu zeleniny, zejména česnek nira (česnek vonný, někdy též čínská pažitka; Allium tuberosum). I polévka samotná je řádně kořeněná a některé druhy se bez řádného česnekového základu neobejdou - nemůžeme tedy nudlárny doporučit k romantickým výletům...

Na lovu bambusových výhonků

18. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  O docela malých medvědech
Dnes vyrazili malí medvědi z Lesní školky na stráně hory Namba, Jižní list. Dole v údolí se třpytila rýžová políčka, ale obloha se kabonila a za chvilku vše zmizelo v mracích. Ani jemný déšť však nebránil v lovu na bambusové výhonky, které se schovávají při zemi vystrkujíce jen svůj čumáček. Když se to tak vezme, mají děti nepopíratelnou výhodou, neb jsou povrchu zemskému mnohem blíže než dospělí, kteří, ať se hrbí, jak se hrbí, na pořádný kousek ne a ne narazit.
Když se řekne v Japonsku takenoko, bambusový výhonek, většinou to znamená tohohle obříka (na snímku), medvědi se však dnes zaměřili na himetake, druh o poznání menší a hlavně snadno zpracovatelný. Lovecké náladě za chvíli podlehli všichni, vydávajíce se po strmých srázech malých roklí a pídíce se v křoviscích a mezi stvoly dalšího druhu bambusu kumasasa.
Úlovek skončil v polévce miso s makrelím masem a dále pak opečený na dřevěném uhlí. Jemná sladká chuť tančila po jazyku, mraky se trhaly a pomalu se začalo vyjasňovat. Teď ještě pohádku a šup - dejte si odpoledního šlofíka, medvědi. O cukare...

Sázení rýže

17. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Když vyjedet touto dobou kousek do hor a ohlédnete se za sebou do údolí, zjistíte, že se krajina pod vámi leskne nespočtem zrcadel. To se rýžová políčka naplnila vodou a začalo taue, sázení rýže.
Dnes už tuto práci obstarávají v drtivé většině stroje,
ale malá políčka či záhyby a rohy, do kterých se stroj nedostane, se musí osázet ručně.

Kurosanšóuo

16. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
V horských tůňkách, v rybníčcích závlahových systémů rýžových polí, všude tam se teď ozývá žabí zpěv. Někdy budeme muset žabí koncert nahrát, protože se tolik liší od kvákání, které jsme zvyklí poslouchat v Čechách. Nejrychleji se na jaře probere žába jamaakagaeru (Rana ornativentris), naklade vejce a zase si jde odpočinout - zimní spánek číslo dvě. Teď už ale kváká ostošest. A s ní i akagaeru (rana japonica) a další a další druhy. Občas se ozve hluboký hlas ušigaeru, skokana volského.
Mezi tím vším žabím povykem se pod hladinou tiše pohupuje velká bílá koule. Jedná se o jesle kurosanšóuo, pamloka tmavého. Když se tiše posadíte na kraj tůňky, možná se vám podaří spatřit starostlivé rodiče, jak někde v tmavé skulince své dosud nenarozené potomstvo hlídají.

Další články


Kam dál