Podzimní

26. listopadu 2005 v 16:04 | pepáš |  Ze Sněhové země
Kdepak japonský podzim.... I když se nepodíváme do slavných kjótských zahrad, abychom zjistili, jak je jejich tvůrci naladili na období, kdy se listí zbarví do ruda, úplně stačí toulat se po okolních parcích a zahradách, aby byl člověk doslova přesycen podzimní náladou. Sušená ředkev podél cest, havrani na větrem odrané haluzi a vedle nich tu a tam oranžově svítící tomely kaki....
Ale hlavně kójó, tedy rudé listí, které rozsvěcuje zahrady i hřebeny hor vypínající se hned za našimi humny. I když ty hory... díky hřebenu Ečigo, který prefekturu Niigata odděluje od zbytku tolikrát slunečného zbytku Japonska, tady máme hodně, ale hodně často docela deštivo.
Dneska jsme se vypravili do Teramači, v překladu Města chrámů (součást Džóecu), což docela sedí, protože jen co vylezete z jednoho chrámu, už stojíte v zahradě chrámu jiné buddhistické sekty. Skoro jako by se člověk ocitl v Kjótu, i když tu samozřejmě nejsou tak slavné a prastaré temply. Většina zahrad už byla schovaná pod brněním z jukigakoi (viz. související článek), někde se pilně pracovalo na zazimování borovic, na několika místech už měli fošnami zakryté chrámové schodiště a ponechaný jen malý vchod.
Ale momidži! Jejich barvy člověka dostanou. Momidži je druh japonského javoru s pětičetnými listy, ostatním javorům se říká kaede. Japonci jsou přesvědčeni, že právě listí javorů momidži se na podzim převlékne do nejkrásnějších barev. (A zdá se, že mají pravdu.) Také existuje výraz momidžigari, což doslova přeloženo znamená lovení momidži, čili vyrazit do zahrad a lesů a s tiše žasnout, cože to ta příroda pořádá za ohňostroj.
V Niigatě si barevného listí užíváme nadmíru (je to ještě umocněno tím, že se zároveň radujeme z toho, že přestalo pršet a je možné konečně vystrčit nos z domu), v oblasti Kantó, tedy v okolí Tokia, je letos docela dost stromů, které přeskočily fázi převlékání a rovnou shodily všechno listí. Mluví se o poměrně vysokých podzimních teplotách a také o vlivu kyselých dešťů. Kdoví?
Krásné kójó je prý k vidění v Nikó, místě ležícím severozápadně od Tokia, kde se v lesích rozkládá mnoho svatyň a chrámů postavených jako mauzoleum sjednotitele Japonska Tokugawa Iejasua. A aby toho nebylo málo, o kus dál narazíte na jezero Čúzendžiko a vodopád Kegon taki. Byl jsem tam loni v létě, tak si jen představuji, jak to tam asi vypadá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Okeya Okeya | 30. listopadu 2005 v 17:45 | Reagovat

Ahoj, moc pěkné fotky - zvlášť se mi líbí ta s mechem ;-) ... tady v Holandsku už napadl nějaký sníh ale už je zase pryč, takže zůstalo jenom klasické pošmourno. Ale občas do toho zazáří nějaký ten javor - nevím, jestli by mu v Japonsku říkali momiji, protože má většinou 7 cípů ... ale krásný je stejně ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama