Svátek šičigosan

24. listopadu 2005 v 15:44 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Svátek šičigosan
七五三
Pod tím zvláštním jménem se skrývají v podstatě jen tři číslovky - 7, 5 a 3. Tedy věk, ve kterém děti oblečené ve sváteční kimona spolu s rodiči navštíví svatyni či chrám, aby společně oslavili to, jak děti pěkně rostou a pomodlili se, aby rostly dál, aby byly zdravé a šlo jim to ve škole. Původně se jedná o šintoistický svátek, ale dnes najdete skupinky rodin mířících jak ke svatyním, tak k buddhistickým chrámům. Je to projevem japonského chápání náboženství, které narozdíl od našeho přísného monoteismu naprosto bez obtíží kombinuje jak původní japonský šintoismus, tak z Číny importovaný buddhismus. Svátek připadá na 15. listopad, což je den považovaný ve všech ohledech za šťastný, ale není výjimkou potkat rodiny se svátečně oblečenými dětmi třeba o týden dříve. Spolu s přechodem na západní kalendář se totiž oslabilo i povědomí o šťastných a nešťastných dnech, o dnech, kdy je vhodné dělat to a vyvarovat se onoho. Stejně tak se změnilo i počítání věku. Dříve bylo zvykem započítat i rok strávený v maminčině lůně, což je docela spravedlivé, zvláště vzpomenu-li si na našeho raubíře a noci strávené tančením a cvičení v bříšku. Teď už se v Japonsku počítají léta stejně jako u nás, tedy od narození.
Ale proč zrovna tři, pět a sedm let? V tradičním uspořádání japonské vesnice nebylo obvyklé, aby bylo dítě automaticky přijato od malička za člena komunity. Teprve po obřadu šičigosan se mohlo zapojit mezi ostatní děti a získalo práva a povinnosti. Do třech let se dětem stříhaly vlasy, teprve poté se nechaly růst a při prvním obřadu šičigosan, zvaným kamioki, se jak chlapcům, tak dívkám svázaly do uzlu karakomage. Pátý rok věku byl původně vyhrazen pouze chlapcům, kteří v ten den při obřadu hakamagi poprvé oblékli kalhoty hakama, které se nosí ke kimonu. Už ale během historického období Heian (794-1192) se tohoto obřadu mohla zúčastňovat i děvčata. A tak je tomu i dnes, kdy se děti bez ohledu na pohlaví vypraví do svatyně třikrát za život. Původně pouze dívkám vyhrazený poslední obřad, konaný v sedmém roce věku, se dnes totiž vztahuje i na chlapce. Slavnost se jmenuje obitoki, čili zavázání pásu obi. V tento den si mohla děvčata poprvé místo provázku ovázat kimono zdobeným pásem.
Jak je na první pohled zřejmé, všechny milníky v životě dětí měly co dělat s oblečením, respektive s vizáží. I v současnosti je svátek šičigosan příležitostí předvést se v krásném kimonu a na památku pořídit fotografii u profesionálního fotografa. Klukům kalhoty hakama a široké rukávy kimona náramně seknou (už se těším na našeho zbojníka), holčičky možná zvláště díky tradičnímu silnému japonskému líčení vypadají jako panenky. Malá slečinka na našem snímku ochotně zapózovala a všem vyrazila dech, jak hlavu mírně sklonila na stranu - no asi dobře věděla, jaká je správná pozice japonských krásek. Opravdová profesionálka. A jak odkráčela vznešeným krokem směrem k hlavní síni... jako by se chtěla v budoucnosti stát maiko, mladší sestrou v Evropě dobře známé geišy.
(Ještě poslední informace, fotili jsme v chrámu Zenkódži v Naganu. )
七五三は文字通り7、5、3の数からつけられた名前です。7歳、5歳、3歳になると子どもたちは着物を着て、両親と共に神社あるいはお寺にお参りし、成長を祝い、さらに大きくなること、健康であること、成績がよくなることなどをお祈りします。 もともとは神道のお祭ですが、現在では神社でもお寺でも、七五三のお参りに向かう家族の姿が見受けられます。これは日本人の信仰意識において特徴的なもので、私たちが固く信じる一神教とは異なり、日本生まれの神道と中国生まれの仏教はまったく問題なく交じり合っています。 七五三の日取りは11月15日です。この日は吉日だと考えられています。 しかし、その1週間くらい前から、着物を着た子どもたちをお参りに連れて行く家族の姿を見ることも珍しくありません。西暦を使い始めるようになって以来、日本人が伝統的に持っていたハレの日、ケの日の意識は薄れてきています。 同様に、年齢の数え方も変わりました。かつて年齢は、母親のおなかにいるときから数えられていたのです。うちの奥さんのお腹の中で夜になると踊ったり体操したりしているおチビさんのことを考えると、それってなかなか理にかなったことだと思います。現在では、日本人も私たちと同様、生まれたときから年齢を数えるようにしています。
それにしても、どうして3歳、5歳、7歳なんでしょう ? かつての伝統的な日本の村落社会では 、子どもたちはすんなりコミュニティーのメンバーとして受け入れられるというわけにはいきませんでした。まずは七五三の儀式を経て、そこで初めて村の子どもグループの一員となり、権利と義務を担うようになったのです。3歳までの間、子どもは髪を切ることもありますが、その後は伸ばし始めます。そして、『髪置き』と呼ばれる最初(3歳)の七五三儀式のときに、男の子も女の子も伸びた髪を『唐子まげ』という髪型に結い上げたのです。5歳の七五三は、もともと男の子の儀式でした。この儀式は『袴着』とよばれ、この日初めて袴を穿きました。しかし、平安時代には女の子も5歳の七五三をお祝いしていた時期があったようです。今では男の子も女の子も一生のうち三回、七五三のお参りをします。もともと最後の7歳の儀式は女の子のものでしたが、現代では男の子もお参りします。 7歳の儀式は本来『帯解』と呼ばれ、それまでの紐に変わって初めて帯を結う儀式でした。
一見して明らかなように、人生の節目において子どもたちは着物、見た目に何かしら変化をつけます。現代でも七五三は、きれいな着物を着てプロのカメラマンに記念写真を撮ってもらう機会でもあります。 男の子の袴と大きな袖の着物はものすごくよく似合うし(うちのおチビさんが着る日を、今から楽しみにしています)、女の子は伝統的な日本のお化粧のせいもあるのでしょうが、人形のように見えます。写真のお嬢さんは、日本人の正しい美の形をよく知っているかのように首をかしげてポーズをとってくれ、私たちはみんな息をのみました。まさにプロフェッショナルです。それに本堂に向かう気取った足取り…将来は、舞妓さんになりたがってるんでしょうか。
(長野市、善光寺にて )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milada Milada | E-mail | 25. listopadu 2005 v 8:47 | Reagovat

Divenka je prenadherna (to i tak male divky silne lici? )a diky tvemu podrobnemu vykladu se zaciname proklubovat do taju japonskeho zbusobu zivota a historie, dik a pokracujte tak dale.

2 Daria Daria | E-mail | 3. února 2008 v 11:33 | Reagovat

hmm...je to milee pačia sa mi taketo obrady je to zlateee.Mozete vidiet ako deti rastuu a tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama