Co mě tak napadá k večeru kolem páté

10. prosince 2005 v 9:35 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Občas vzpomínám, jak jsem se těšil na to, až se zachumlám pod peřinu a uvolněné svaly hlasitě vydechnou. Zvedat osm hodin denně stařečky, koupat je a polohovat člověka unavilo, vidět stárnutí a nemoc zase vyčerpalo mysl, tak není divu, že jsem se těšil na občerstvující spánek a spalo se mi jako nikdy předtím.
Zato teď, když to mám do pracovny a do školy, co by kamenem dohodil, když celý den sedím a dumám a čtu a přemýšlím a chtě nechtě s tou věčně zadumanou hlavou i večer uléhám, mi spánek tolik radosti nepřináší. A tak jsem se začal koukat kolem sebe.
Koukal jsem se, když se ochladilo a studený vítr od moře surově strhal všechno to překrásně barevné listí ze stromů. Díval jsem se, jak se nahé větve styděly. A zatím přistály tisíce drobných lístků na střechách a kapotách zaparkovaných aut a vykouzlily podzimní kolekci.
Slyšel jsem, jak to v zemi začalo škrundat a hrkat a z kanálků uprostřed silnice se začala řinout voda. Než mi došlo, že se na zimu připravuje potrubí, které brání, aby povrch silnice zamrzal, proměnila se ta pokaždé stejná cesta v promenádu plnou malinkých fontán a vodotrysků.
Viděl jsem, jak zase z nebe začaly padat kroupy. A jak děti pod žlutými deštníky s výskáním poslouchaly bušení tisíců drobných krupiček. Bělostné kroupy skákaly a dováděly a mezi nimi tančil pár svítivě žlutých deštníků. I zatažená obloha se při pohledu na to možná smála. Dvě sluníčka v krupobití.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Filíí Filíí | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 7:24 | Reagovat

Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama