Horké lázně a koupání vůbec

3. prosince 2005 v 9:22 | pepáš |  Ze Sněhové země
Takřka každý den se země někde v Japonsku zatřese, činné sopky taky nemusíte dvakrát dlouho hledat, pacifická zemská deska se halt tlačí dolů a tektonicky aktivní oblast je tím pádem na světě. Život tady je tomu přizpůsobený, malá zemětřesení nikoho nevzruší, většinou se při nich naštěstí nikomu nic nestane a nikde většinou nic nespadne, natož aby se zpráva o tom dostala do celostátního vysílání. V tomto ohledu je zajímavé sledovat česká média. Už se nám totiž několikrát stalo, že si o nás v Čechách dělali starost, protože v novinách psali o tom, že Japonsko bylo zasaženo zemětřesením, ale tady jsme si museli dát práci, než jsme na stránkách lokálního zpravodajství z druhého konce Japonska našli kratinkou zmínku o slabých záchvěvech země. Nebo jindy, to se nás vystrašená mamka ptá, jestli jsme v pořádku, neboť podle českých médií varovaly japonské úřady před metr a půl vysokými vlnami. Když se to od Ruska a severovýchodní Číny rozfouká, úřady skutečně varují, ale před pěti, šestimetrovými vlnami. Moře máme opravdu, co by kamenem dohodil, ale metrové vlny mi připadají spíš docela běžné, než aby někomu stály za výstražnou zprávu. Je samozřejmě snadné to hodnotit odsud, kdy má člověk při ruce reál i místní a česká média, ale stejně mi připadá, že když zrovna někdo neosočí ministra zdravotnictví nebo on někoho jiného, šoupne se tam prostě nějaká kalamita v Japonsku, protože zvláště s tím zemětřesením opravdu člověk nešlápne vedle.
Fakt, že je tady horké zemské jádro cítit, má i jeden velmi pozitivní aspekt. Onsen. Onsen, doslova horký pramen, najdete takřka všude. Říká se dokonce, že stačí píchnout do země a máte doma horké lázně. Naštěstí se nedají japonské horké prameny pít, nebo to možná nikdo nezkusil, nebo prostě nejsou na nic dobré, kdoví. Každopádně když se u nás řekne "lázně", vybaví se nám kolonáda a hrníček s léčivou vodou, procedury a aspoň já se nemůžu zbavit dojmu, že jde vlastně o nemocnici, kde místo injekcí léčí vodou, vzduchem nebo bahnem - čili pokud je člověk zdravý, nemá v lázních co pohledávat. V Japonsku se chodí do horkých lázní odreagovat, nabrat sílu. Voda má teplotu většinou kolem 44 stupňů a v sobě kupu minerálů. Složení se mění od onsenu k onsenu, i místa blízko u sebe mívají úplně jinou skladbu. Najdete lázně železité, že není vidět skrz rez na dno, sírové prameny, jejichž vůně se vás bude držet o něco déle než vzpomínka na ně, narazíte na onseny, do kterých lze smočit jen nohy, na lázničky ukryté v přírodě i na lázně v útrobách velkých hotelů, doplněné saunou, masážemi a vířivkami. Jednu věc však mají všechny onseny společnou. Je v nich dobře. Ale opravdu dobře. Ponoříte se do horké vody a rázem z vás opadnou všechny starosti tohoto světa.
Nám se blíží doba porodní, kdy není příliš radno lézt do horké vody, abychom doma neměli místo klučiny onsen tamago, neboli lázeňské vejíčko, oblíbený pokrm japonské kuchyně (o tom někdy příště). Přesto jsme si před nedávnem neodpustili víkendovou cestu pod horu Mjókó, ležící směrem do vnitrozemí na hranicích s prefekturou Nagano. Malý hotel s výhledem na hory. Na vrcholcích sníh. Pod nimi barevně zářící podzim. Už když se převléknete do jukaty (není to kimono, a vlastně to není ani klasická jukata), spadne z vás spolu s oblečením takováta strojenost a capkáte po hotelu, kde mají všichni hosté stejné oblečení, jdete tak na večeři a do lázní, které jsou v přízemí hotelu, a spíše si připadáte jako doma, kde vás ale nečekají starosti a povinnosti, ale jen zasloužený oddech.
Měli jsme štěstí a chytili krásné počasí, takže jsme se po oba dny ráchali ve venkovním onsenu, kterému se říká rotenburo. V noci, když v páře tušíte obrysy hor, a sledujete, jak tu a tam vykujují hvězdy, ráno, když se všechno kolem rozzáří podzimním listím... Cítíte, jak z těla mizí únava a mysl se čistí. Na dřevěném plůtku jsme objevili slaměné kloboučky, takže máme foto ve vietnamském stylu.
Snad je teď vhodný okamžik pro zmínku o japonském smyslu pro čistotu. Protože právě díky tomu si tady možná oblíbili koupele v horkých lázních. Už v kronice Kodžiki, zachycující události od počátku světa, se bůh Izanagi myl po návštěvě podsvětí, kde hledal svou zemřelou partnerku bohyni Izanami, aby se rituálně očistil. Rituální čistota je v zásadě jedním z hlavních pilířů japonského šintoismu, a není proto divu, že se přenesla do bežného života. Horká lázeň, čili ofuro, je nedílnou součástí japonského domova. Ovšem náš způsob - tedy napustit si vanu, umýt sebe i vlasy a pořád být ve stejné vodě, ve které je i smytá špína - je pro Japonce velmi nevábnou představou. Když se na to stočí hovor a já přikývnu, že se to tak u nás doopravdy dělá, zakření nos, jako když našinci řeknete, že Japonci jedí syrové ryby. Japonská koupelna, většinou bývá celá z plastu (v anketě si zkuste tipnout, proč není obložená dlaždičkami), je totiž uzpůsobená tak, abyste se nejdříve opláchli a smyli ze sebe špínu a pot, a teprve poté se ponořili do horké lázně. Po prvním vynoření se zase vně vany můžete namydlit a šampónem umýt vlasy, smýt to, a pokud je ctěná libost, zase se pěkně zanořit. V podlaze bývají kanálky odvádějící vodu, takže se můžete vně vany stříkat a sprchovat, jak vás napadne, aniž byste vytopili byt. Až se vydovádíte, nastoupí po vás další člen rodiny, jelikož do lázně vstupujete čistí, a tak stačí jednou napustit vanu, aby se vykoupala celá domácnost.
A abychom pořád nemluvili jen o mytí, koupání a čistotě, představujeme na závěr naše autíčko. Tak tady je náš ďáblík s automatickou převodovkou, náhonem na všechny čtyři, klimatizací a kouzelným obsahem necelých šesti set kubických centimetrů. Vyšplhá se horskými průsmyky, aby nás dovezlo do lázní, do kufru se vejde nákup (ovšem basa piva ne - tudíž v Čechách neprodejný), čili dokonalý společník.
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kanyapi Kanyapi | E-mail | 7. prosince 2005 v 12:28 | Reagovat

Pepášku, tu koupel vám skoro závidím, já si holt tady musím vystačit se zálezem do vany a "špinavou" vodou. Ale máme na vaně aspoň papyrus :o) A nehrozí nám, že nám spadne potenciální dlaždička na hlavu. Ale vyměnila bych to bez váhání za výhled na horské vrcholky se sněhovými čepičkami ;-)

2 Milada Milada | E-mail | 8. prosince 2005 v 12:31 | Reagovat

Pepašku, tu koupel ti krutě zavidím, ja se bohužel musim smiřit s koupeli ve vane (sic krasne vane, ale je to jen vana), ale o to vic se mohu tesit, že snad se mně poštěstí v dubnu se take porochňat v onzenu. Dostanu také tak krásné kloboučky?

3 pepáš pepáš | E-mail | 9. prosince 2005 v 6:58 | Reagovat

Taky bychom mohli poslat instantní onsen - nasypete do vany a máte léčivý pramen doma. K tomu si ve vedlejší místnosti pustit Mononoke v originále, nad vanu nalepit panaromatickou fotografii horského hřebenu - a je to!A nemusíte se trmácet 12 hodin v letadle...

Kloboučky vydávají v recepci pouze urostlým a dobře stavěným mládencům... je mi líto :)

4 Terinka Terinka | E-mail | 3. února 2008 v 14:43 | Reagovat

Taky bych chtela se tam jit vykoupat ty se mas!!

5 Milena Písačková Milena Písačková | E-mail | Web | 1. července 2008 v 12:12 | Reagovat

Dobrý den, píšu článek o onsenu pro firemní časopis japonské firmy. Bylo by možné použít k němu Vaše povedené foto, které je umístěno zde - 2 muži v japonských kloboucích v jezírku? Na oplátku můžete použít fotky z mého webu www.mpx.fotostranky.net - pokud by se Vám kdykoli hodily. Můžete mi dát prosím vědět mailem? Děkuji za ochotu a zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama