Řekou táhnou lososi...

3. prosince 2005 v 10:59 | pepáš |  Ze Sněhové země
Pro suchozemce jistě vstup do nového světa. Mít za humny moře a na talíři kuchyni, která je na mořských produktech založená. Místo do paprik plníte rýži do mořských řas, namísto žní a setí máte zdejší čas rozdělený na sezónu krabů, makrel....
Teď zrovna je na pořadu dne losos. Po třech letech strávených v moři se dospělí lososi vracejí do rodných řek, aby se na horním toku vytřeli a splnili tak svůj životní úkol. Ovšem na cestě k založení další generace jim stojí řada překážek. Zdolat proud horských řek, který je tady vlivem častých dešťů pořádně silný, a vyhnout se rybářům, kteří už od místa, kde se řeka mění v moře, kladou lososům nesčetné pasti a rozhazují sítě, není úplná hračka.
Nedaleko směrem na jih od Džóecu se do moře vlévá řeka Nadačigawa. Kousek od ústí jsou peřeje probodané kůly, jejichž sepětí se zužuje proti proudu jako šipka, na jejímž konci je klec, ve které se každou chvilku mihne ploutev chyceného lososa. Komu se nepodaří přeskočit kůly a proklestit si cestu peřejemi, skončí. Ovšem už v samém ústí, kde se lososi shromažďují, než vplují do řečiště, končí desítky z nich v sítích vyhazovaných rybáři, kteří jsou po pás v proudu ztrácejícím se v mořském příboji.
V mělkých místech není vůbec žádný problém vidět siluetu lososa, jak bojuje s řekou, která ho znovu a znovu strhává zpět k moři. Rackové tuší, že některé ryby uniknou rybářům, ale ne nástrahám mělčin, a tak krouží v hejnech kolem a čekají na svou kořist. Kvůli stejnému úkolu jsme tady i my. Chytíte-li lososa holýma rukama, můžete si ho odnést domů. Chtěli bychom samici, která má plné břicho jiker, a i když si pamatuji, že samcům se před třením výrazně prodlužuje čelist, jsem rád, že v ledové vodě vůbec vidím sem tam kmitající rybu. Trik spočívá v pevném a rychlém uchopení za ocasní část, protože pak, i když je to pořádný macek, sebou může mrskat, jak chce, ale už vám neunikne. Gumový oblek je prima, ale to by se nesměla z nebe hrnout ta spousta vody a od moře by nemusel bičovat ostrý vítr, už na to ostatně doplatil jeden z našich deštníků. Úkol splněn, nakonec je to přece jen samec.
Kousek od břehu vaří babičky sakedžiru, tedy polévku z lososa. Vítr strhal přístřešky, ale oni dál z velkých kotlů za bratru dobrých dvě stě jenů nalévají prokřehlým "rybářům" horkou dobrotu. O kus dál vám jiná babička několika obratnými pohyby nožem za malý peníz uloveného macka vykuchá a přitom ještě prozradí několik místních triků, jak naložit s masem, aby z něj byla dobrá večeře. Zcela zásadní je maso nasolit a nechat tak alespoň do druhého dne. Sůl z masa vytáhne pachuť bahna a parazity. Tím se losos odlišuje od ostatních ryb, které se tu běžně konzumují za syrova. Ostatně suši nebo sašimi jsou na tom postavené. A nebo jen tak vyrazit na rybí trh a nechat si z čerstvě ulovených ryb nechat uříznout kousíček, aby mohl člověk porovnat chuť..... Je to vážně dobrota. Jako dortík!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | E-mail | 24. listopadu 2006 v 12:28 | Reagovat

aapon nejaka stranka o lososech kde nejsou recepty na jidla ale zivy lososi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama