Tósenkjó - elegantní házení vějířem??

9. prosince 2005 v 15:21 | pepáš |  Ze Sněhové země
Až do chvíle, kdy jsem třímal v ruce vějíř s trochu menším počtem žeber, než je obvyklé, jsem o téhle kratochvíli neslyšel. Tósenkjó. Tři znaky: 投 (tó) házet, 扇 (sen) vějíř a 興 (kjó) bavit se (hrou). Teď už je, myslím, více zřetelné, o čem že budou následující řádky.
No, a teď už je vše vyzrazeno. Tak jsme si jednoho odpoledne seděli na zahradě a usrkávali kávu, když tatínek přišel s párem vějířů a nápadem naučit mě tuhle starou hru. Možná by se místo mé neohrabané maličkosti hodilo použít fotografii gejši, jež baví hosta touto roztomilou hrou, koneckonců řada lidí si myslí, že tósenkjó se zrodilo právě v prostředí kjótských geiko. Spojení s literaturou (k tomu se za chvilku dostaneme) a povaha ušlechtilé, jemné zábavy zase vede některé lidi k domněnce, že se tósenkjó poprvé objevilo v palácích šlechty v období Heian. Pravda je ovšem mnohem blíže. Tósenkjó spatřilo světlo světa v období Edo, konkrétně na sklonku 18. století. Edo je původním jménem pro dnešní Tokio, takže je nabíledni, že házet pro zábavu vějířem nezačaly ani gejši, ani dvořané dávného období Heian, ale tokijští měšťané a obchodníci. (I když přiznávají inspiraci starobylou čínskou hrou, jejíž náplní bylo házení šípů do keramické nádoby.)
Tak - oč tedy běží? Soupeři sedí, tak jako na naší fotografii, proti sobě a vrhají vějíř na terč, který se nachází v určené vzdálenosti mezi nimi. Vějíř se trochu liší od běžně používaného typu a říká se mu ógi. Terč, který svým tvarem také připomíná malý vějířek, se poeticky nazývá motýl, čó. A podstavci, na kterém je terč umístěn, se zase přezdívá polštář, makura. Tohle vlastně stačí, abyste se mohli pustit do hry. Jen je nutné ovládnout trik, kterým vějíř sevřete mezi palec a ukazováček, a jako byste chtěli lusknout prsty, pošlete ógi jemným pohybem ruky na cíl.
Nebylo by to Japonsko, kdyby se body počítaly podle toho, zda-li se vám podaří motýlka zasáhnout či ne. V krajním případě se totiž pro zvládnutí pravidel doporučuje přečíst všechny kapitoly klasického díla japonské literatury Příběh o princi Gendžim (je dostupný i v českém překladu). K padesáti čtyřem kapitolám tohoto, možná prvního románu na světě, který v 11. století napsala básnířka Murasaki Šikibu a který je nekonečnou studnicí japonské poetiky, je přiřazeno 54 pozic, ve kterých může skončit vějíř, polštář a motýl. Když například dopadnou vějíř i motýl vedle sebe na zem, připomínají opadané okvětní plátky, ledabyle rozházené tu a tam neposedným větrem. Takové pozici se dostalo označení hanačirusato podle 11. kapitoly románu. Protože na takovém zakončení není zase až tak moc neobvyklého (kromě toho že se vám po několikerém marném snažení konečně podaří zasáhnout motýlka), dostanete pouhý jeden bod. Zlí jazykové tvrdí, že také kvůli tomu, že Hanačirusato je ze všech ženských jmen, která se objevila v princi Gendžim, to úplně nejobyčejnější.
Předpokládejme ale, že vám půjde házení vějířem mnohem lépe než mně, a proto se brzy dostanete k hodnocení ukifune, plující loď, kdy vějíř nabere motýlka na své záhyby a snese se s ním vedle polštáře. Je tu ještě jeden háček - motýlek musí na konci stát. Pravda, je to za čtyřicet bodů. Nebo se motýlek zachytí na polštáři a visí na něm - takové zakončení připomíná schránku, ze které se vylíhne dospělá cikáda. Jiné zakončení připomíná Měsíc v úplňku, jiné lučního koníka, další květinu júgao (večerní tvář), motýlek a vějíř rozprostření lehce přes sebe zase evokují podzimní listí javoru momidži. A k přírodní asociaci si přidejte ještě inspiraci v románu, který je jedním z hlavních pilířů japonské literatury. Není to krása! Žel, pravda nejen mladým Japoncům už tósenkjó moc neříká. Lépe řečeno, když řeknete tósenkjó, nebude málo těch, kdo nebudou vědět, o čem je řeč. A tak nezbývá, než trochu starosvětsky snít o časech, kdy se velká část života odehrávala v básních a kdy bylo za důležitou dovednost považováno skládání veršů...
Teď mě napadá, že stejně jako Bašóova poetická próza přetéká odkazy na klasickou literaturu, jako se tósenkjó nostalgicky vrací k příběhu prince Gendžiho, existuje ještě minimálně jedna drobná kratochvíle, která nezapře inspiraci ve starých verších a příbězích. A narozdíl od vrhání vějířů, které je vcelku zapomenutou zábavou, se hra jménem Hjakunin´iššú provozuje občas i ve škole. Hjakunin´iššú je názvem pro básnickou antologii nejlepších básní sta nejlepších poetů klasického věku a hra, kterou se lidé původně bavili na Nový rok, se hraje s kartami, na kterých jsou verše zmíněného jednoho sta básní napsány. Pravidla jsou následující: na jedné polovině karet je úvodní část básní, druhá polovina karet nese jejich pokračování. Úkolem je, během toho co je čtena úvodní část básně, najít co nejrychleji její pokračování. A nebo naopak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | 19. prosince 2005 v 16:31 | Reagovat

Musím říct, že je to přímo geniální ... a mimochodem .. to, co náhodně trčí do těch fotek, není to nějaký starý luk???

2 niko niko | E-mail | 20. prosince 2005 v 7:55 | Reagovat

To není tak starý. Je nejnovějsí luk co má můj tatínek, a to je ze skla.

3 Tomáš Tomáš | 6. ledna 2006 v 18:25 | Reagovat

Aha ... nechtěl jse urazit luk, spíš jsem si myslel, že tatínek s hrou vytáhl z půdy ještě další překvapení.

Takže lukostřelba je v Japonsku oblíbená i dnes??

4 pepas pepas | E-mail | 8. ledna 2006 v 7:49 | Reagovat

No, ono to nebylo úplně z půdy - on totiž tatínek střílí takřka obden. Lukostřelba kjúdó v současnosti zažívá takovou vlnku zájmu...Někdy se rozepíšem...

5 Kanyapi Kanyapi | E-mail | 11. ledna 2006 v 14:25 | Reagovat

Teda, ten luk mě moc zajímá. určitě se hodně brzo rozepište! :-))) I když samozřejmě ta hra s vějířem se mi moc moc líbí. Má krásné jméno a líbí se mi, že má taková mile komplikovaná pravidla, nebo spíš hodnocení. To je v dnešní přímočaré soutěživosti a honby za "nejvyšším počtem bodů" strašně osvěžující přístup.

6 Orsejka Orsejka | E-mail | 14. května 2006 v 13:10 | Reagovat

Moc milá zábava :o)

Jen tak náhodou jsem zavadila o Váš blog, bylo to velice příjemné překvapení.

Četla jsem sice jen polovinu ze všech kapitol Genji monotagami, v Čestině ;o), ale i tak se mi opravdu vybavily ty dámy a dívky o kterých je řeč :o)

Kdesi jsem viděla fotografie nějakých paní s hromádkou perleťových škebliček, ve kterých byly také namalovány obrázky z Genjiho. Není to také nějaká hra?

A když jsme u japonské poetiky, opravdové hajku prý musí v prvním verši obsahovat sezonní slovo. Velice po nějakých pátrám, neznáte náhodou některá z těchto tajemství? :o)

S pozdravy a přáním, ať Vám to tady kvete jako doposud.

7 pepáš pepáš | 20. května 2006 v 7:16 | Reagovat

Ta hra se jmenuje kaiawase (shodou okolností je to název jedné ze sbírek Bašóových haiku)- tedy hra se škebličkami, trošku podobná našemu pexesu (nemusí se však bezpodmínečně jednat o obrázky z Příběhu o princi Gendžim).

Do haiku skutečně patří sezónní slovo kigo 季語, nemusí být ale obsaženo v prvním verši hokku. V současnosti (haiku je stále v Japonsku dosti populární) se objevují i haiku bez sezónních výrazů, dokonce jsou i tací básníci, kteří ignorují předepsané metrum 5-7-5 (japonština nemá rým v našem slova smyslu, rytmika je dosaženo střídáním pěti- a sedmislabičných veršů). Seznam sezónních slov najdete, tuším, ve sbírce Měsíce květy, kde právě Bašóova haiku přebásnili profesor Novák a básník Jan Vladislav. Pokusili se zde haiku přiblížit českým uším a opatřili ho rýmy, pokud si budete ale chtít vychutnat haiku v jeho syrové podobě, doporučuji překlad Antonína Límana a útlou sbírku Pár much a já.

8 Ajna Ajna | E-mail | Web | 25. května 2006 v 16:09 | Reagovat

Ahoj,

dostalo mě do vytržení, když jsme narazila na tvůj článek. již nějakou dobu se věnuji orientálnímu tanci (střední a dálný východ) a v tuto chvíli sháním japonské vějíře tohoto typu, se kterým si tak pěkně házíte. Nevíš, kde by se daly sehnat?

díky moc za odpověď

ajna

9 pepáš pepáš | 26. května 2006 v 2:15 | Reagovat

Já jsem o tósenkjó neslyšel do té doby, než jsem si ho v Japonsku poprvé nevyzkoušel. Ale stejně bych si tipnul, že v Čechách k seznání nebude. V Japonsku se také nejedná o všelidovou zábavu, ale jsou obchody, kde jde koupit - většinou se ale prodává jako sada, takže vyjde docela draho - ale zkusím se podívat...

Vějíře na tósenkjó se liší třeba počtem žeber od těch běžných, ale pokud potřebuješ vějíř k tanci, zkusil bych prodejnu Hana Trade - je v Praze Michli, v Michelské ulici, zastávka busu Hadovitá - specializují se dovoz z Japonska, tam by to mohlo vyjít...

10 Ajna Ajna | E-mail | Web | 26. května 2006 v 15:48 | Reagovat

Ahoj,

Hana Trade jsem již zkoušela, jenže já potřebuju zrovny tyhle, hodlám s nimi házet, rotovat a další veselá povyražení. Vlastním pěknou řádku vějířů i na tajči, ale žádné nemají vlastnosti, které potřebuji. Proto jsem byla úplně šťastná, když jsem to viděla u tebe.

jestli by bylo možné to sehnat, nebo dát kontakt, jsem pro všechno i dát drahou cenu.

Mám sen, že postavím pro celý taneční soubor slušnou choreografii s vějíři.

Díky předem za pomoc.

pa A.

11 pepáš pepáš | 29. května 2006 v 15:51 | Reagovat

Obhlídnu to a dám vědět - k sehnání určitě jsou - zjistím cenu a podrobnosti a ozvu se. vydrž...

12 Ajna Ajna | E-mail | Web | 31. května 2006 v 19:21 | Reagovat

Díky

13 pepáš pepáš | 19. června 2006 v 15:52 | Reagovat

Promiň, chvilku to trvalo - měl jsem docela napilno. Nakonec vsak nebylo nijak složité sehnat obchod, který prodává vějíře na tósenkjo. Bohužel je prodávají pouze jako sadu - tedy i s terčíkem, úhlednou krabičkou atd. Nejlevnější sada stojí 18 000 jenů (za současného kurzu zhruba děleno pěti) a čítá rovnou tři vějíře ógi. Další sady už se pohybují kolem třiceti tisíc jenů.

14 Linda Linda | E-mail | 26. února 2007 v 18:15 | Reagovat

Dobrý den,

sháním speciální vějíř k tanci.

Nevíte kde jej mohu sehnat, popřípadě obědnat? Děkuji

15 Market Market | E-mail | 26. července 2007 v 18:50 | Reagovat

Dobrý den!Já sháním vějíř.Přesně takový,jaký používáte při házení.Nevíte náhodou kde bych takovýto vějíř sehnala?Moc vás prosím o odpověď!Je to pro mě moc důležité.Ten vějíř vážně potřebuji. Děkuju!

16 Market Market | E-mail | 26. července 2007 v 18:50 | Reagovat

Dobrý den!Já sháním vějíř.Přesně takový,jaký používáte při házení.Nevíte náhodou kde bych takovýto vějíř sehnala?Moc vás prosím o odpověď!Je to pro mě moc důležité.Ten vějíř vážně potřebuji. Děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama