Leden 2006

Stalo se za maléry

24. ledna 2006 v 11:29 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Asi to nebude žádná novinka, protože tahle zpráva proběhla všemi světovými médii, ale napsat to sem musíme. Tak nám zavřeli Horieho. Šéf firmy LiveDoor Horie se stal symbolem úspěšného byznysmena a pro mnoho lidí ztělesňoval naději, že Japonsko po splasknutí bublinové ekonomiky konečně nakročilo k pořádnému růstu. Sen o vytvoření velké firmy s celosvětovou působností a sen o rychlém zbohatnutí, o kterém si nechává zdát mnoho lidí pracujících ve sféře informačních technologií v kancelářích uprostřed tokijské čtvrti Roppongi hills, skončil znenadále včerejším zatčením šéfa Horieho. Jeho firma pronikla přes tvorbu internetových portálů rychle do světa velkého byznysu, vstoupila do světa profesionálního baseballu a především médií. Její šéf odhodil image úředníka s kravatou a s ležérní vizáží se pokusil (neúspěšně) i o politickou dráhu s podporou vládnoucí strany premiéra Koizumiho. Provalení skandálu firmy LiveDoor přivedlo k infarktu tokijskou burzu, která musela zastavit veškeré obchodování. A proč že se u úspěšného byznysmena stal prakticky přes noc psanec? Podvody na akciovém trhu. Ještě před oznámením koupě vydavatelské firmy už tuto společnost pomocí třetího subjektu tajně ovládl. Kupoval tedy vlastní firmu a zveřejněním úmyslu ji koupit jen zvyšoval hodnotu vlastní akcií. Několika chytrými tahy a převody kontrolního balíku akcií přes třetí subjekt se investice vložená do této transakce pohádkově znásobila. Na případu pracuje specielní tým vyšetřovatelů, televizní kanály nevysílají prakticky nic jiného....
Americké hovězí má zase útrum. Po třech letech tvrdých vyjednávání, po přesvědčovací kampani zaměřenou na japonské spotřebitele byl ani ne před měsícem obnoven dovoz amerického hovězího do Japonska. Jedním z mnoha přísných pravidel bylo naprosté vyloučení mozku a páteřních částí, které jsou z hlediska možné nákazy BSE nejnebezpečnější. A právě páteř zachytili japonští inspektoři na naritském letišti. Ač se americká strana křižuje několikerou kontrolou a sadou všemožných opatření, hovězí páteř v mrazáku je pádný argument, který přiměl japonskou vládu k okamžitému a kompletnímu přerušení dovozu hovězího z Ameriky. Za pravé americké steaky teď orodují snad všichni představitelé americké administrativy v čele s prezidentem Bushem...
Nejvyšší soud potvrdil trest smrti pro obviněného Cutomu Mijazakiho, který na sklonku osmdesátých let šokoval japonskou veřejnost sérií vražd čtyř školaček.
V Tokiu napadl sníh. Nebylo to nic velkého, sotva to stačilo na sněhuláka, ale v oblasti Kantó, kde na sníh nejsou zvyklí, těch pět, místy deset čísel sněhu způsobilo zpoždění celé řady vlaků, mnoho dopravních nehod a stovky zranění po pádu na kluzkém chodníku. Smůlu měli japonští středoškoláci, na které právě uplynulý víkend čekaly zkoušky na vysoké školy. Mnoho z nich mělo kvůli sněhu zpoždění, a na ty, kterým se i přes nepřízeň počasí podařilo proklouzat do učeben, čekaly často problémy se sluchátky při poslechu anglického textu.
Na zmrzlé vozovce v prefektuře Čiba dostal smyk kamion a zimní krajinu vyzdobilo v tu chvíli deset tun zmrzlých makrel, které se z něj vysypaly.
A aby těch malérů nebylo málo, v neděli skončil v Tokiu i první letošní turnaj sumó. Znamená to, že si budeme muset na zápasníky rikiši počkat až do jarního turnaje konaného v Ósace v polovině března. Potěšující zprávou ale jistě je, že po dlouhé přestávce konečně zvítězil rikiši původem z Japonska. Zápasník s druhou nejvyšší hodností ózeki Točiazuma v posledním klání krásným způsobem porazil fenoména dosavadních turnajů Asašórjú, držitele nejvyššího stupně jokozuna, a přerušil tak sérii vítězství tohoto borce původem z Mongolska. Čerstvý ózeki Kotoóšú, původem z Bulharska, ze začátku turnaje bojoval s vlastní nervozitou, ke konci se po několika porážkách úplně vytratil jeho bojový duch. Vždyť jsem to říkal, samé maléry...

Sai no kami aneb malý Nový rok

15. ledna 2006 v 12:09 | pepáš |  Ze Sněhové země
Patnáctému lednu je v Japonsku přezdíváno malý Nový rok. V Naře se dnes popíjel čaj mačča z obrovského dvanáctikilového šál(k)u, v kjótském chrámu Sandžúsangendó se konalo tradiční lukostřelecké klání, u nás v Džóecu byly oslavy sice skromnější, ale na druhou stranu dýchaly takřka rodinnou atmosférou.
Nejprve se konal jen malý obřad v malé šintoistické svatyni zasvěcené Hačimanovi. Kan´nuši, šintoistický kněz, krátce povyprávěl o významu svátku Sai no kami (賽の神), pronesl několik
modliteb, a pak bylo za asistence několika mužů z místní komunity místnímu bůžkovi obětováno pár snítek ze stromu sakaki. Ze svíček zapálených uvnitř svatyně přeskočil plamínek do malé lucerničky, kterou jsme i s obětovanými větvičkami sakaki odnesli na nedaleké prostranství, kde už byla připravená hranice a kde na její zapálení čekaly zástupy lidí.
Oheň zažehnutý v nitru svatyně přeskočil na několik pochodní a za chvilku už zaplála fatra, v jejímž vrcholu kouleli očima Darumové. Za hlasitého praskání bambusových kmenů shořely jak sošky zobrazující tohoto buddhistického světce, tak třeba loňské dopisy a pohlednice, symbolicky všechno, co představovalo loňský rok. Zároveň s tím, jak plameny pohlcují všechno staré, vznášejí se k nebi modlitby, které mají u bůžka kami vyprosit ochranu i pro letošní rok. Živel ohně se tu představuje v dobrém světle jako ochránce lidských příbytků, protože bez něj by nebylo jak připravit jídlo, jak se během zimních dní zahřát.
Kromě náboženského obsahu skýtá tento svátek také příležitost k setkání všech lidí ze sousedství. Letos pomáhali zažehnout hranici místní školáci, tatínkové dohlíželi, aby se oheň nerozšířil, kam nemá, a maminky všem rozlévali sake a sladké, ohřáté amazake (následkem čeho byla ostražitost tatínků a strejčků ze sousedství značně oslabena). Jakmile žár hranice trochu poleví, je možné si v jejích plamenech opéct sušenou sépii (v Čechách bychom asi použili vuřt) nebo rýžové koláčky o moči. Díky tomu se člověku chtě nechtě vybaví naše Čarodejnice...
賽の神、あるいは小正月
日本では、1月15日を小正月と呼びます。奈良では20キロもある巨大なお茶碗で抹茶をすすり、京都の三十三間堂では伝統的な弓技「通し矢」が行われ、わが町上越では、控えめではあるけれど家族的な雰囲気の中で小正月をお祝いします。
まず始めに八幡神社で小さな儀式が行われます。神主が賽の神について短く語り、何回か祈りを捧げ、そのあと地域ごとに選ばれた介添えの男性が、地域の神様に榊の小枝を捧げます。神社内のろうそくの火が榊とともに奉納される小さなランタンに移され、そのランタンは、すでに準備が進められている儀式の場所に運ばれます。そこではすでに人々が炎が立ち昇るのを待ち構えています。
神社の中で点けられた火は薪の山に移され、しばらくすると大きな炎になって燃え上がります。その炎の中で、ダルマさんが目を回しています。焼けた竹がはぜる大きな音のなかで、この仏教の聖人像は、まるで去年もらった手紙やはがきのように、前の年を象徴するものとして焼かれていきます。同様に炎はすべての古いものを吸収するとされ、来る年の安泰を願う祈りも中空を漂います。火は、ここでは人々の住まいを守るよき光とされます。なぜなら火がなければ食べ物を用意することもできず、冬の日々、暖まることもできないからです。
宗教的な意味合い以外にも、このお祭は地元の人々があつまる機会という役目があります。今年は点火を地元の小学生が手伝い、お父さんたちは火が燃え広がらないように気をつけ、お母さんたちはお酒や温かい甘酒をみんなに振舞っていました。アルコールのせいでおじさんたちは注意力を欠いてくるんですが… 火が少し落ち着いてくると、するめイカやお餅を焼きます(チェコだったらソーセージを焼くところですね)。このおかげで、どうしても私たちの祭、『チャロデイニツェ(4月30日に行われるチェコの伝統的なお祭。薪を積み上げ、藁でできた魔女を焼く。残り火でソーセージを焼いて食べる)』を思い出してしまうんです…

Těžký život motoristův

15. ledna 2006 v 10:06 | pepáš |  Ze Sněhové země
Řídit auto ve sněhové zemi není zrovna med. Ač se činí pluhy a obří sněhové frézy, jak chtějí, když se obloha roztrhne, jezdí se zkrátka na sněhu. Časem si člověk zvykne, že nic kromě bílých stěn nevidí, a posléze si i zapamatuje, která díra ve zdi ho dovede k benzince a ve které že díře je schovaná ordinace. Směrem do hor nepomůže, ani když sedíte v náklaďáku nebo autobusu, sněhu tam leží normálně čtyři metry a k tomu si připočtěte v průměru metr až dva navíc, které tam přibyly při odklízení sněhu z vozovky.
Udržet auto na bílé silnici a projet s naším prckem sněhové jazyky není ale nic proti parkování. Pluh sice protáhne silnici, ale na jejím okraji vytvoří neprostupnou zeď. Nezbývá než s vlastní malou frézou nebo jen s lopatou prokousat do té hradby díru. To by bylo. Je tu ještě samotné auto. Pokud u něj pravidelně neodhazujete sníh, můžete mu dát sbohem do jara. Kolega při psaní diplomové práce zcela rezignoval na okolní svět a kromě jídla a koupání jen ťukal do klávesnice. Po týdnu práci odevzdal, ale stálo ho tři hodiny krve, potu a slzí, než vyprostil svého auto z bílé závěje. Nemyslete si ale, že když každý den odhazíte sníh, máte vyhráno. Když v Džóecu padá sníh, tak zkrátka padá. Díky vlhkém vzduchu tu na zem žuchají těžké a mokré chuchvalce - než se ohlédnete zmizí auto pod sněhovou peřinou. Před každým výjezdem je tedy počítat se zhruba půlhodinkou na shrabaní sněhu a prokopání únikové cesty. Při návratu je zase vhodné auto někde odstavit a odhrabat sníh, který se nahromadil během toho, co jste byli pryč.
Nový rok jsme strávili v Kantó, tedy v oblasti kolem Tokia, a ač mezi Japonci (ve srovnání s českými pivními a bůčkovými břichy) není mnoho tlouštíků, první čeho jsem si všiml, že oproti Džóecu potkáte na ulici mnohem více lidí se zakulacenými tvary (a nebylo to tím, že bychom potakli zájezd zápasníků sumó). Jukikaki, odhazování sněhu, je zkrátka výborná věc pro fyzickou kondici. I když na druhou stranu, pěkně z toho bolí záda. (Tenhle týden jsem měl navíc službu a odklízel sníh i ze schodiště a přístupových z cest z okolí...)
Ale zpět na silnici. K výbavě zdejšího motoristy nezbytně patří lopata a koště. Zmizíte v útrobách nákupního centra nebo třeba dvě tři hodiny střílíte v dódžó z luku, vyjdete ven - a hele. Našeho prcka naštěstí poznáme na první pohled i pod dvaceti třiceti čísly čerstvě napadlého sněhu, takže nemusíme jako ostatní přemýšlet, která že ta bílá kupka bývala naším autem. Stejně se ale musím ohánět lopatkou a koštátkem, než je vozidlo schopné provozu. V Džóecu je to věc naprosto běžná, ale zkuste s takovou výstrojí dorazit do Tokia. Sníh, který se celou cestu zuby nehty držel kapoty, a vzadu trčící násady nás prozradily dříve než niigatská SPZ. "Jiná země...," pomyslíte si chtě nechtě, když ještě s botama od sněhu otrháváte ze stromů mandarinky. Když jsme ještě na cestě do Tokia projeli průsmyk Mjókó, protáhli se i prefekturou Nagano a za posledním tunelem nás oslepily sluneční paprsky a krajina bez špetky bílého sněhu, parafrázovali jsem slavnou první větu Kawabatovy Sněhové země: "トンネルを出たら、眩しい。" (Hrdina příběhu cestoval vlakem opačným směrem a v první větě je po vyjetí z tunelu znenadála obklopen sněhovou zemí. Nás po vyjetí z přítmí tunelu čekalo Slunce a teplo...)
parkoviste

Stalo se už v novém roce

14. ledna 2006 v 14:31 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Spousta sněhu úplně odřízla od zbytku světa městečko Cunan v naší prefektuře Niigata a vesničku Sakae z vedlejší prefektury Nagano. Jen co se i s pomocí vojáků jednotek Japonské sebeobrany podařilo sházet sníh se střech a zprůjezdnit silnici, oteplilo se, a kvůli hrozbě lavin byla komunikace opětovně uzavřena. Při odklízení sněhu už letos zemřelo zhruba 80 lidí - obětmi jsou většinou starší lidé, kteří spadnou ze střechy a udusí se ve čtyřmetrových závějích. Se stoupající teplotou těžkne sníh, a tak přibývá i nešťastníků, kterým se pod tou tíhou prolomí střecha. Zrovna dnes se v nedaleké čtvrti Inada zřítila střecha jednoho domu a kus dál v Mjókó zůstal jeden stařeček pod zhroucenou střechou garáže. Devátého ledna se slavil Svátek dospělosti. Mladí, teď už dospělí, z prefektury Čiba se radovali v místním Disneylandu. V městě Sendai v prefektuře Mijagi unesli z nemocnice novorozeně. Po dvou dnech bylo nalezeno zdravé v opuštěné budově, únosce požadoval po řediteli nemocnice výkupné, aby umořil svůj dluh. V boji s klesající křivkou porodnosti plánuje japonská vláda od příštího roku srazit nynější platby za porod až na nulu. Kolegovi z university se 1. ledna narodil chlapeček Muramasa :-) - za porod zaplatili v soukromé nemocnici 800 tisíc jenů (veřejné porodnice jsou sice o krapítek levnější...) Zasedají špičky japonské komunistické strany a výměna lídrů je na spadnutí. Kamery veřejnoprávní televize NHK zachytily pravědpodobně severokorejského vůdce Kima na utajované návštěvě Číny - frekvence návštěv mezi hlavami obou států je v poslední době nezvykle vysoká. Bublina kolem úspěšného výzkumu kmenových buněk na universitě v Soulu splaskla. V prvním novoročním turnaji sumó ztratil sympatický ózeki Kotoóšú, původem z Bulharska, již dva zápasy, ale pětkrát vyhrál... Stolní tenistka Fukuhara stále nemůže zlomit kletbu domácích šampionátů, ve finále smíšených dvojic prohrála 3 : 0 na sety. Ve městě Macumoto se konalo školení českých specialistů firmy Macušita - při této příležitosti se konaly druhé Vánoce se syrskou latakií...
TOPlist

Ještě k Novému roku

14. ledna 2006 v 13:49 | pepáš |  Ze Sněhové země
Pár dní po silvestrovské noci jsme navštívili buddhistický chrám Taišakuten ležící na druhém břehu řeky Edogawa. Zima v oblasti Kantó je mírná, a tak jsme si mohli v klidu užít atmosféru starého přívozu v Jagiri. V období Edo (17.stol - pol.19.stol.) byly veškeré cesty (a zvláště ty vedoucí k hlavnímu městu) pečlivě střeženy systémem kontrolních stanovišť sekišo. Vyhnout se těmto kontrolám znamenalo smrt ukřižováním, což jistě přidělávalo vrásky zemědělcům z Jagiri, jejichž pozemky se nacházely na obou březích řeky Edogawa. Aby se cestou na svá pole nemuseli pokaždé trmácet až na strážní stanoviště, vymohli si privilegium používat přívoz. To byl začátek Jagiri no wataši, přívozu v Jagiri, kde i dnes loďky překonávají proud řeky.
Japonská víra umně kloubí šintoismus a buddhismus, a tak se na Nový rok plní jak šintoistické svatyně, tak buddhistické chrámy. Vesměs jsou naplněny tak, že ani na širokých chrámových prostranstvích není k hnutí a v uličkách vedoucích k branám chrámů se mezi krámky vine nekonečný had poutníků. Větší chrámy praskají ve švech a novoroční obřady se odehrávají jeden za druhým. Poměrně rozšířeným zvykem je přinést do chrámu darumu. Daruma (japonské jméno pro Bóddhidharmu, který přinesl zenový buddhismus do Číny) se totiž scvrkl do malé kulaté sošky s vykulenýma očima (bodejť by ne, když si podle legendy uřízl víčka, aby neusínal při meditaci). Koupená soška má namalované jen oční bělmo, a tak, zatímco si něco přejete, vybarvíte nejdříve Darumovo pravé oko. Až když se přání splní, vybarvíte mu i druhé, aby mohl konečně pořádně meditovat. Daruma s oběma očima se na Nový rok odnese do chrámu, kde ho chudáka spálí - nemá zrovna lehký život... nezavděčí se ani splněným přáním...
Tradiční novoroční ozdoba kadomacu (doslova Borovice na nároží) krášlící vchody do obchodů, restaurací i obyčejných domů. Borové větve a bambusy patří mezi symboly japonského Nového roku.
Chrám Taišakuten je proslavený nádhernou borovicí, která své větvě natahuje jako stříšku před chrámový vchod....
.... a také mistovskými díly starých řezbářů
Při návratu se v paprscích zapadajího Slunce objevila hora Fudži

Nový rok je za námi

14. ledna 2006 v 10:39 | pepáš |  Ze Sněhové země
Teprve předevčírem 11. ledna skončil po správnosti Nový rok, o šógacu, jak se tady říká. Novoroční rýžové koláčky kagamimoči (které jsou vystaveny po celou dobu takřka v každé domácnosti a které, kvůli tomu že díky vysoké vlhkosti občas zplesniví, v posledních letech vystřídaly plastové náhražky) byly rozlomeny, poeticky se říká, že bylo rozevřeno zrcadlo (kagamibiraki), a pojedeny se sladkou fazolovou pastou, tedy způsobem zvaným širuko. Další ozdoby, například papírové třásně onbe, byly odneseny do šintoistické svatyně, aby tam byly spáleny a zmizely spolu se starým rokem. Tak, tak... dlouhé období novoročních oslav je za námi. I když 15. ledna, tedy za chvilku, nás vlastně ještě čeká košógacu, doslova Malý nový rok. Když prozradíme, že se mu někde říká také Nový rok pro ženy, nebude už těžké domyslet si, že tenhle svátek je určen pro paní domu, které přípravami na oslavy strávily mnoho perných dní a které se dle tradice 15. ledna uchylovaly do domu svých rodičů, aby si tam po právu odpočinuly.
Ale zpět k novoročním oslavám. Ač Japonci milují ohňostroje a léto si bez nich nedovedou představit, během první noci nového roku sotva uslyšíte výbuchy pestrobarevných rachejtlí a světlic. Japonskou novoroční nocí se totiž nese zvuk chrámových zvonů, které do tmy slibují štěstí a ochranu. Zatímco pro Čechy jsou příležitostí k setkání celé rodiny Vánoce, pro Japonce tuto roli plní Nový rok. Následkem toho se před koncem volna tvoří před Tokiem třicetikilometrové zácpy složené z těch, jejichž furusato - "rodná víska" se nachází mimo hlavní město. Společně se jí tradiční o seči rjóri, připravované tak, aby vydrželo po celou dobu oslav (zlí jazykové tvrdí, že právě proto není moc dobré, a pobízejí příbuzenstvo, aby tuto krmi co nejrychleji dojedlo).
Společně se pije také o toso, sake s přimíchaným kořením, rozlévané do malých číšek naskládaných nejdříve podle velikosti do tvaru pyramidy a po vypití položených na sebe v opačném pořadí, což symbolizuje růst, plodnost a úspěch a vůbec že všech dobrých věcí v novém roce přibyde.
Společně se také navštěvuje šintoistická svatyně, kde je nutné vyprosit si od příslušného bůžka kami náklonnost a ochranu i v nadcházejícím roce. Ve velkých a slavných svatyních se nashromáždí ohromné množství lidí (slavná tokijská Meidži džingú počítá návštěvníky na desetiticíce), malé svatyňky zase dýchají takřka rodinnou atmosférou, kdy poutníci postávají kolem ohně a popíjení sladké sake. Při návštěvě svatyně je dobré koupit si novoroční omikudži, kde stojí jasně psáno, co vás v novém roce čeká a nemine, co se vám bude dařit a čemu se zase máte na hony vyhnout. Ochranu zase poskytne hojně kupovaný šíp hamaja.
První sen v novém roce, první vystřelený šíp, v jedné vesnici soutěží zástupci rybářů a zemědělců, komu se podaří prostrčit dřevěnou kouli škvírou do svatyně, v Kjótu zase ožívá stará karetní hra císařského dvora - japonský Nový rok má zkrátka spoustu podob a tradic lišících se od místa k místu...

Stalo se na konci roku

3. ledna 2006 v 14:04 | niko a pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
V prefektuře Jamagata vykolejil díky silnému větru rychlík - zemřelo pět lidí, 32 cestujících bylo zraněno. K situaci se vyjádřil ministr dopravy Hiromi Jošikazu, napsal český server Seznam. O nehodě promluvil ministr dopravy Hiromi Mišima, opakoval po vzoru České tiskové kanceláře server České televize. Ve skutečnosti se ministr dopravy jmenuje Kitagawa Kazuo, ale neupíráme českým novinářům snahu a fantazii... Deep Impact, favorit s čínskou krví, skončil druhý v nedělních dostizích Arima Kinen. Ve vánočních dortech jedné z nejslavnějších cukráren z tokijské čtvrti Šinadžuku byly nalezeny jedovaté substance, což výrobce zveřejnil až 25. prosince, kdy už byl vše prodáno a doufejme že ne vše snědeno. V Sendai, hlavním městě prefektury Mijagi, najel automobil do nakupujích a několik jich zranil. Podle výpovědi, byl řidič šikanován v práci a doufal, že se mu tímto činem uleví. O olympijské nominaci japonských krasobruslařek je, zdá se, rozhodnuto - Andó Miki pojede, mladičká Asada Maho zůstane doma. Ve vesničce Kamisekida, součásti města Džóecu, naměřili 2,8 metru sněhu. Ve vesnici Minehama v prefektuře Akita silný vítr poškodil nebo odnesl třináct střech, nikomu se naštěstí nic nestalo. Kapitán ruské lodi nezvládl vlny a k břehům Džóecu doplulo na sedm tisíc klád. Na pobřeží prefektury Čiba se nashromáždilo obrovské množství krabů - ani odborníci neví proč. Holdingy Seven and Ai (provozující síť non stop prodejen a supermarketů) a Millenium (jemuž patří řetězec obchodních domů) oznámily své sloučení. Nezaměstnaný muž z prefektury Saitama hrál po jedenáct hodin nepřetržitě bowling; kdyby byl býval zaplatil, doprovodil by ho z haly místo policie potlesk, protože výsledný počet bodů neklesl ani jednou pod 180 bodů. Začal nový rok, rok psa. V tradiční soutěži zpěváků a zpěvaček Kóhaku (červená a bílá, obdoba našeho Zlatého slavíka), zvítězili bílí (tedy muži, ale pssst, nesmí se to říkat, poněvadž je rozdělení na zpěváky a zpěvačky diskriminací pohlaví) - nesoutěží totiž jednotlivci, ale o hlasy diváků se v několika kolech uchází červená (ženy) a bílá (muži) skupina. Baviči oslavili příchod nového roku jako vždy na Hawaii, čímž byli někteří jedinci ochuzeni o oblíbený pořad Lincoln. V novoročním vytrvalostním běhu universitních týmů Hakone Ekiden zvítězila poprvé v historii Asia University z Tokia. V Matsudu, v prefektuře Čiba, byl poblíže nádraží objeven obchůdek s tabákem - latakiový tabák by člověk hledal marně, ale v Česku vyrobené ťapťátko (japonsky zvané kompanion) za bratru 500 jeníků jednoho rozveselí, když si vlastní zapomněl ve sněhem zapadané a na 300 kilometrů vzdálené Niigatě. Kino Šine Amjúzu Ísuto-Wesuto v tokijské čtvrti Šibuja uvedlo film Tonyho Gatlifa Exiles s podtitulem Pouť silnější něž láska.