Nový rok je za námi

14. ledna 2006 v 10:39 | pepáš |  Ze Sněhové země
Teprve předevčírem 11. ledna skončil po správnosti Nový rok, o šógacu, jak se tady říká. Novoroční rýžové koláčky kagamimoči (které jsou vystaveny po celou dobu takřka v každé domácnosti a které, kvůli tomu že díky vysoké vlhkosti občas zplesniví, v posledních letech vystřídaly plastové náhražky) byly rozlomeny, poeticky se říká, že bylo rozevřeno zrcadlo (kagamibiraki), a pojedeny se sladkou fazolovou pastou, tedy způsobem zvaným širuko. Další ozdoby, například papírové třásně onbe, byly odneseny do šintoistické svatyně, aby tam byly spáleny a zmizely spolu se starým rokem. Tak, tak... dlouhé období novoročních oslav je za námi. I když 15. ledna, tedy za chvilku, nás vlastně ještě čeká košógacu, doslova Malý nový rok. Když prozradíme, že se mu někde říká také Nový rok pro ženy, nebude už těžké domyslet si, že tenhle svátek je určen pro paní domu, které přípravami na oslavy strávily mnoho perných dní a které se dle tradice 15. ledna uchylovaly do domu svých rodičů, aby si tam po právu odpočinuly.
Ale zpět k novoročním oslavám. Ač Japonci milují ohňostroje a léto si bez nich nedovedou představit, během první noci nového roku sotva uslyšíte výbuchy pestrobarevných rachejtlí a světlic. Japonskou novoroční nocí se totiž nese zvuk chrámových zvonů, které do tmy slibují štěstí a ochranu. Zatímco pro Čechy jsou příležitostí k setkání celé rodiny Vánoce, pro Japonce tuto roli plní Nový rok. Následkem toho se před koncem volna tvoří před Tokiem třicetikilometrové zácpy složené z těch, jejichž furusato - "rodná víska" se nachází mimo hlavní město. Společně se jí tradiční o seči rjóri, připravované tak, aby vydrželo po celou dobu oslav (zlí jazykové tvrdí, že právě proto není moc dobré, a pobízejí příbuzenstvo, aby tuto krmi co nejrychleji dojedlo).
Společně se pije také o toso, sake s přimíchaným kořením, rozlévané do malých číšek naskládaných nejdříve podle velikosti do tvaru pyramidy a po vypití položených na sebe v opačném pořadí, což symbolizuje růst, plodnost a úspěch a vůbec že všech dobrých věcí v novém roce přibyde.
Společně se také navštěvuje šintoistická svatyně, kde je nutné vyprosit si od příslušného bůžka kami náklonnost a ochranu i v nadcházejícím roce. Ve velkých a slavných svatyních se nashromáždí ohromné množství lidí (slavná tokijská Meidži džingú počítá návštěvníky na desetiticíce), malé svatyňky zase dýchají takřka rodinnou atmosférou, kdy poutníci postávají kolem ohně a popíjení sladké sake. Při návštěvě svatyně je dobré koupit si novoroční omikudži, kde stojí jasně psáno, co vás v novém roce čeká a nemine, co se vám bude dařit a čemu se zase máte na hony vyhnout. Ochranu zase poskytne hojně kupovaný šíp hamaja.
První sen v novém roce, první vystřelený šíp, v jedné vesnici soutěží zástupci rybářů a zemědělců, komu se podaří prostrčit dřevěnou kouli škvírou do svatyně, v Kjótu zase ožívá stará karetní hra císařského dvora - japonský Nový rok má zkrátka spoustu podob a tradic lišících se od místa k místu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama