Únor 2006

Japonský 28. říjen 建国記念の日

16. února 2006 v 6:37 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Poznámkou o svatém Valentýnu jsme přeskočili státní svátek kenkokukinen no hi. Ten připadá na11. února, kdy je připomínáno založení země. Podle starých kronik byl právě 11. února roku 660 před naším letopočtem korunován první císař Džin'mu 神武 (podle odborníků legendární nikoli historická postava).
11. únor měl trochu pohnutý osud. Začal se slavit už v období Meidži (1868-1912), ale po druhé světové válce byl zakázán kvůli obavám, že státní svátek zdůrazňující pozici japonského císaře vyvolá nepokoje vůči americké okupační správě. V roce 1966 byla ale v reakci na veřejné mínění oslava založení Japonska opětovně schválena. Narozdíl od českého 28. října se ale v Japonsku neslaví konkrétní historický akt (ač kroniky odkazují na legendárního císaře), respektive jeho výročí, ale pouze se připomíná vznik státu jako takový.
Zní to trochu kostrbatě, ale je třeba si uvědomit, že koncept státu je pro Japonsko z historického hlediska poměrně novým jevem. Jako ostrovní země, v období Edo (1600-1867) dokonce vládnoucím rodem Tokugawa relativně striktně izolována od okolního světa, se Japonsko přirozeně nemuselo starat o vymezení vlastních hranic a postava císaře jakožto potomka bohů sjednocovala celý svět nikoli pouze Japonsko. Namísto státu tak byl dáván důraz na jednotlivá knížectví han. I dnes občas uslyšíte Japonce mluvit o vlastní zemi, kuni, přičemž má na mysli nikoli Japonsko, ale svou provincii, dnes nazývanou prefektura. Stát s příslušnými institucemi, tak jak tento koncept známe z Evropy, dal Japonsku až císař Meidži v polovině 19. století.
バレンタインデーについて書くことで、国民の祝日を一つ飛ばしてしまいました。
2月11日の「建国記念の日」です。古い記録によると、660年2月11日に、日本最初の天皇といわれる神武天皇が即位したとされています(専門家によると、この伝説は歴史上の事実ではないとされています)。
2月11日というのは、揺れ動く運命にある日のようです。既に明治時代からこの日をお祝いするようになっていたのですが、第2次大戦後は、この祝日が強調する天皇の地位が、アメリカ軍の日本占領に対する動乱を引き起こす恐れがあるとされたため、祝うことが禁じられました。しかし、1966年には世論の後押しにより、再び建国の日を祝うことが承認されたのです。チェコの建国記念日である10月28日とは違い、日本では明確な歴史上の出来事(記録で言及されている神武天皇の伝説)を記念日として祝うのではなく, 単に「日本」ということが建国されたという事実を祝う日とされています。
難しい話に聞こえるかもしれませんが、日本史の観点から見ると、日本人とって「国」の概念は比較的新しいものだということに気がつかなければなりません。島国である日本は、江戸時代まで鎖国状態にありました。国境を守る必要はなく、天皇は神の子孫として日本のみならず全ての世界を総べる者とされていたのです。「国」という概念の代わりに強調されていたのは地方ごとに分かれた「藩」の存在でした。今でも日本人は、しばしば「くに」という言葉によって日本ではなく、自分の出身地をさすことがあります。それなりにふさわしい機関をもつ、いわゆるヨーロッパにあるような「国」の概念が日本に生まれたのは19世紀半ば、明治天皇の時代になってからでした。

Pozdrav do Plzně ピルゼンの皆様へ

16. února 2006 v 5:23 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Na japonské pivo nedám dopustit. Opravdu není špatné. V poslední době jsem si oblíbil zejména Malt's Beer od Suntory a vůbec si nestěžuju.
Ale. Jednoho dne, jen tak ze zvědavosti, nahlédl jsem do oddělení s importovanými pivy. A byla tam. Tak pro jednou, řekl jsem si a třetinku plzeňského si jako poklad odnesl domů. Šmankote, ta chuť. Ta jemná paleta lehce nahořklých odstínů, ta snadnost s jakou sklouzavá do hrdla.
すっきり! "Su'kiri!" tak zní příhodný japonský výraz, který vyjadřuje tu lehkost s jakou vám náramná chuť poblouzní hlavu a zmizí někde v nenávratnu....
Takže vzkaz do Plzně. Co to jen rodinný rozpočet dovolí, budu podporovat váš export.
僕は日本ビール擁護派です。本当に、日本ビールは悪くないですよ。最近特に気に入ったサントリーのモルツは文句なしです。
ところが。ある日、ちょっとした好奇心から輸入ビールのコーナーに足を踏み入れました。そこで、見つけてしまったんです・・・ じゃ、まぁ今回だけということで、僕はそのピルスナーウルケル(代表的なチェコのビールいや)の小瓶を宝物のように家に持ち帰りました。 いやはやこの味 !! まろやかなほろ苦さの微妙な味わい、そしてその飲みやすさ・・・
【すっきり!】という言葉は日本語で、すっかりのぼせ上がってしまうほどの素晴らしい味をともなった軽さをあらわします。
というわけで、ピルゼンのビール工場(ピルスナーウルケルを作ってる工場)の皆さん、家計が許す限り、僕は皆さんの会社の輸出部門を支えますよ!

Krabi カニ

16. února 2006 v 4:51 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Chcete-li si pochutnat na opravdu dobrém krabovi, je nejlepší připravit si ho doma sám. Druhá podmínka zní, naporcovat kraba zaživa. Pak je totiž jemné krabí maso úplně nej nej...
Dobrovolně se k tomu masakru přiznávám, ale výsledek stál opravdu za to....
本当においしいカニを食べたかったら、自宅で自分で用意するのが一番。もう一つ大切なのは、生きているうちにさばくこと。そうすれば、やわらかいカニはもう最高のできです・・・ 
僕は自発的に虐殺に及んだわけですが、結果としては充分それに値するものでありました!

Přichází čas slivoní... そろそろ梅の季節です

16. února 2006 v 4:44 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
V Kantó pomalu začínají kvést slivoně ume. Zatím jim do plného květu ještě trochu schází, ale vedle růžových pupenů se tu a tam skví krásný kvítek.
Včera se teplota vyšplhala na 24 stupňů (mluvím teď o okolí Tokia, i když na severu a západě Japonska se také oteplilo, a prudce se tak zvýšilo nebezpečí lavin a sesuvů sněhu) a vstoupili jsme do období, kterému se říká san´kan šion (三寒四温), tři dny chladné a čtyři teplejší by se teď měly střídat do doby, než konečně převládnou teplé sluneční paprsky.
関東地方では、そろそろ梅の花が咲き始めています。満開まではもうちょっとかかりそうですが、ピンク色のつぼみの合間に、美しい花がちらほら顔をみせています。
昨日は気温が24度まで上がり (これは、東京周辺の話。北日本や東北地方でも気温は上がったのですが、そのために雪崩や落雪の危険性が急に高まってきています)、【三寒四温】と言う言葉が用いられる季節になりました。三寒四温とは3日間の寒い日と4日間の暖かい日が入れ替わり立ち代りやってきて、ついに暖かい太陽の光が勝っていくに至るまでのことを言います。

Sladký Valentýn

16. února 2006 v 4:35 | pepáš |  Ze Sněhové země
I Češi už pomalu zapomněli na květen jako lásky čas a svátek zamilovaných se zvolna přesouvá na mrazivý únor. Ani Japonci nejsou výjimkou a importovaná tradice svatého Valentýna se tu pevně uchytila.
14. února si sice zamilované párky dávají schůzku a někde je pro ně připraven i slavnostní slib zamilovaných, možnost na okamžik si obléknout svatební šaty a vyzkoušet si, jaké to bude až... Ale více než cokoliv jiného připomíná japonský Valentýn svátek čokolády. Japonská tradice totiž předpisuje obdarovat svého milého touto sladkou pochoutkou. Už od konce ledna se tak v obchodech a reklamách tlačí pod logem patrona zamilovaných všechny velké čokoládovny se svými produkty, zatímco malé cukrárny pořádají ochutnávky vlastní valentýnské čokolády.
Četli jste správně - dívky a dámy dávají čokoládu svým mužským protějškům, nikoli naopak. Dokonalý marketingový tah čokoládoven se uchytil do té míry, že přestalo stačit podarovat pouze svého vyvoleného. Čokoládová horečka zrodila výraz "giri čoko" - čokoláda z povinnosti - a sladkost bylo nutno dát všem mužským kolegům a nadřízeným. Zvláště nadřízeným tím přibyly vrásky na čele, protože co s tou spoustou čokolády..... Na druhou stranu zase neobdarovaní (a tudíž neoblíbení) pracovníci začali trpět depresemi, a tak před několik lety přistoupily některé firmy na zákaz slavení svatého Valentýna. Ke stejnému kroku byly donuceny i některé školy, kde se občas pod čokoládou pro pana učitele skrývala i "drobná" pozornost od rodičů.
Dnešní Valentýn je už o něco střízlivější, ale čokoláda se stále prodává na tuny. No, a není to nakonec romantické - najít pár krásně zabalených čokoládových bonbónů ve školní skříňce na boty.... od kohopak asi....

Kunseidó - Cesta kouře 燻製道

16. února 2006 v 4:05 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Kunseidó. Cesta kouře. Nová cesta samuraje. Vystačit si s papírovou krabicí a dřevěným uhlím, udržovat přiměřenou teplotu, prokázat trpělivost při nakládání masa, vyladit chuť uzeného tak, aby ladila japonskému jazyku - na to je třeba soustředit mysl.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy používat udírnu z kartónu, ale k velkému překvapení není žádný problém vyloudit z té krabičky sedmdesát, osmdesát stupňů na douzení. A to všechno jen díky dřevěnému uhlí, na které se přikládá drcené dřevo sakury.
Pravda, mezi japonskými rybáři jsou uzené ryby docela populární, ale k rozšíření řádného bůčku bude nutné ještě vynaložit značné úsilí.
Pro pořádek. Papírová udírna není výsledek kutilského snažení, ale prototyp ósacké firmy, která se specializuje na výrobu papírových obalů.
燻製道。それはサムライへと続く新しい道- ダンボール箱と木炭のみを用い、適温を維持し、肉を漬込んでいる間は忍耐力を示し、日本人の味覚にあうように燻製の味を調節し-その全てに対し、神経を集中させなければならない・・・
ダンボールでできた燻製箱を使う日が来ようとは、想像もしていませんでした。しかし驚いたことに、最終的に中の温度を7,80度まで上げることですら、ダンボールでも全く問題がおこりませんでした。桜のチップをくべた木炭の熱のおかげで温度は充分に上がりました。
日本人の釣り人の間では魚の燻製に関してそれなりに知られていますが、それでも一般には燻製文化について、これからもっと拡げる努力をしていく必要があります。
ちなみに、ダンボール製の燻製箱というのは、本物の燻製用器具が手に入らないから行った苦肉の策というわけではありません。これは大阪にあるダンボール会社「第一パッケージ」が、試作品として作ったものです。

Co nového za mořem...

10. února 2006 v 18:26 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Vyšetřovací tým vypátral švýcarská konta, na která pod falešnými jmény ukládali zisky z pravděpodobně podvodných transakcí šéf firmy Livedoor Takafumi Horie a několik dalších top manažerů.
V prefektuře Hjógo si ředkev prorazila cestu asfaltem a vesele si rostla přímo na silnici. Síla této v Japonsku oblíbené zeleniny uchvátila místní natolik, že se objevily i babičky modlící se k této zázračné ředkvi. Popularita "obyčejné" ředkve zase dohnala neznámého pachatele k zcela opačnému činu, když nemilosrdně usekl část zpupně se vypínající nad povrch vozovky. Daičan (od japonského daikon - ředkev) však mezitím přirostl místním k srdci tak moc, že vložili veškeré úsilí k zachráně této mimořádné ředkve. Ve výzkumném ústavu se podařilo vypreparovat část živé tkáně a za několik dní se dozvíme, zda se daičana podaři na klonovat. Za úspěch se už spolu s kouřem z vonných tyčinek vznášejí k nebi i modlitby místních mnichů, tak to snad vyjde....
Šéf firmy Huser (Hjúzá) Odžima využil před nedávnem rovnou devětatřicetkrát právo nevypovídat před parlamentní komisi. Tento týden se pak obrátil na své zákazníky, kterým s největší pravděpodobností zcela vědomě prodal bydlení v domech nedostatečně odolných proti zemětřesení (a s největší pravděpodobností na tom taky docela slušně vydělal), a vyzval je, aby společně bojovali u soudu proti státu, který nese za celou patálii zodpovědnost. Po právu byl veřejně nazván blbcem koperníkovského kalibru (nic proti slavnému astronomovi, ale stejně jako Koperníkovy teorie vyvrátily kdysi všechny do této doby platné poučky, jdou výroky šéfa Odžimy proti zdravému rozumu... ale Koperníkovi tehdá taky nikdo nevěřil...)
Letos napadlo opravdo hodně sněhu. A nejvíc je ho stále v městečku Cunan v prefektuře Niigata. Kromě sněhu jsou tu také horké lázně, lyžařské centrum a vyhlášená kuchyně. Komu by se ale chtělo do místa, kde můžeme nechtěně uvíznout na několik dalších dní, než se podaří prohrabat spojení s civilizací. A tak musí místní hoteliéři o zákazníky setsakramentsky bojovat. Teď přišli s novou taktikou. Za každý milimetr napadlého sněhu 1 jen sleva - při dnešních 4 metrech se dostaneme na čtyři tisíce, a to už za to stojí, ne...
Manželka mladšího syna japonského císaře Kiko oznámila, že je těhotná, a na podzim tak očekává císařská rodina přírůstek. Narodí-li se chlapec, bude třetím v pořadí nástupnické linie. Pokud ovšem vydrží současná pravidla, o jejichž změně se nyní jedná u dvora, v odborných kruzích i na půdě Parlamentu. Následník trůnu má totiž pouze dceru Aiko, a tak na pořad dne přichází varianta, kdy bude moci na japonský trůn usednout žena.
Skončila jednání se Severní Koreou. Kromě korejského jaderného programu a řízených střelách s dlouhým doletem se hovořilo také o japonských občanech, kteří byli v sedmdesátých letech uneseni a využiti k výcviku korejských tajných agentů. Jedna z unesených, Jokota Megumi, v Koreji zemřela a při předchozích jednáních bylo přislíbeno vrácení jejích ostatků rodině. Korejci poslali ale ostatky úplně jiného člověka. Nezdá se, že by se právě skončivší hovory dobraly k nějakému hmatatelnému výsledku ani v jednom bodu. Komunisté ale určitě doufají, že se i přes to, že nedají jasnou odpověď, dočkají od Japonska alespoň další potravinové pomoci, aby jim půlka národa nepomřela hlady. Jak já bych o ty šašky lámal bukové hole...
Na počátku února oslavili Japonci secubun, kterým se, i když třeba v Niigatě to tak nevypadá, ujímá vlády jaro (secubun doslova znamená přelom ročních období). U nás jsme si to odbyli na svatého Mikuláše, do Japonska dorazili čerti až během svátku secubun. Tady se s nimi ale nemazlí a voláním: "Čerti ven, štěstí dovnitř!" a sprškou sójových bobů je vyprovodí ze všech dveří, co jich jen japonský dům má. Pak se musí člověk postavit směrem na jihojihovýchod (což je pro letošek šťastný směr) a pojíst mlčky ehonmaki - ruličku suši. To by mělo čerty zahnat alespoň do příštího roku... Po secubunu následuje den zvaný riššun, který, po úspěšném vyhnání pekelníků, už jen stvrzuje, že přišlo jaro.
Do historie nás vrátilo jednání soudu, který se zabýval tzv. Jokohamským případem. Během druhé světové války bylo za kritiku vlády odsouzeno několik tehdejších významných žurnalistů a jejich potomci se nyní dožadují rehabilitace. Soud ovšem nerozhodl ani tak, ani tak. "Podle tehdejších zákonů byl tehdejší rozsudek v pořádku. Od případu uplynulo spoustu vody, tehdejší aktéři už také nejsou mezi živými, tak co bychom si pomohli nějakým novým rozsudkem." Tak by se zjednodušeně dalo interpretovat stanovisko soudu. Trochu mi to něco připomíná...
Věštbami a učením indických mudrců k sobě přilákal podezřelý jménem Šibuja více jak desítku žen. Postupně se s nimi ženil a rozváděl, někdy vyhrožoval násilím, pokud od něj některá z nich chtěla utéct. Nebyl by to takový průšvih, kdyby to mystik Šibuja nevzal z jedné vody na čistou a nebydlel se všemi dohromady. V době, kdy byl zatčen, sdílel domácnost (připomínající spíše malou sektu) rovnou s jedenácti ženami. "Dostatečný počet vydělávajících žen zaručoval dostatečný příjem," prozradil policii.
TOPlist

Na skok v Tokiu - Asakusa

10. února 2006 v 18:10 | pepáš |  Na cestách
Pod zlatým hovínkem, které zdobí sídlo pivovaru Asahi (původně to měla být zlatavá pěna vábící pijáky k půllitru, ale nikdo tady tomu neřekne jinak než hovínko), na břehu řeky Sumidagawa se
rozkládá mezi turisty i místními velmi oblíbená čtvrť Asakusa. Místo poklidného brouzdání v malebných úzkých uličkách je třeba se připravit na nekonečného lidského hada, který obkružuje všechna místa zanesená v bedekrech. Stačí tedy vstoupit do lidské řeky, a ta vás bezpečně zanese k bráně Kaminarimon, brána hromů. Za ní se rozkládá svět malých obchůdků, ve kterých koupíte všechno od drobných cetek, přes kimona, meče a vějíře, až po rýžové placičky osenbe a všechny možné dobrůtky. Nákupní horečku by mělo vystřídat náboženské zanícení, protože za další bránou už se rozkládá hlavní síň chrámu Sensódži (浅草寺 sinojaponské čtení stejných znaků jako Asakusa浅草), ve kterém je uctíván bóddhisatva Kannon. Sochu bóddhisatvy (někdy také nazývaného bohyně Kannon, poněvadž je zobrazován v ženské podobě jako symbol milosrdenství a soucitu se všemi živými bytostmi) našli kdysi dávno dva bratři Hinokuma no Hamanari a Takenari zapletenou v rybářské síti. Oba jsou za tento čin uctívání v šintoistické svatyni krčící se v těsném sousedství chrámu. O tento počin se zasloužil člověk jménem Hadži no Nakatomo, a tak je tam uctíván s nimi - nikdo neřekne této svatyni jinak než Sandžasama (když si to trochu zjednodušíme, mohli bychom říct "U Třech svatých").
Za svatyní Sandžasama je schovaná malá svatyňka Hikan´inari, ušetřená zájmu turistů a hostící ve svých posvátných prostorách mourovaté a černobílé kočky. V dobách, kdy Tokio bylo ještě Edem a kdy so co chvíli rozhořel v jeho dřevěných domech požár, bývalo povolání hikeši, hasiče, velmi vážené. A právě jeden takový hasič jménem Šinmon Tacugoró nechal postavit tuto svatyni poté, co se jeho žena jako zázrakem uzdravila z težké nemoci.
Jen co necháte chrám Sensódži za zády, ocitnete se v malých uličkách, které se na první pohled tváří, že hostí obyčejné domky. Zadíváte-li se ale na zvonky, zjistíte, že vedle jména visí i cedulka se jménem chrámu. Tak, tak - zde bydlí ctihodní mniší a buddhističtí kněží, takové malé kněžské sídlišťátko.
Opominete-li autobusy, které do chrámového areálu chrlí turisty po hejnech, je docela snadné ztratit se v malých obchůdcích se starožitnostmi, ochutnat sladké brambory na způsob daigakuimo nebo objevovat stará řemesla v blízkém Domě tradičních řemesel (Dentókógeikan). To už se pomalu vzdalujeme od samotné Asakusy a pomalu vstupujeme do části zvané Rokuza. Mezi nespočtem malých restaurací se nachází i spousta barů, strip barů a centra sázkových kanceláří, kde můžete vsadit na jakéhokoliv koně, který se ztrovna chystá běžet i na té nejzapadlejší dostihové dráze v celém Japonsku, a když to stihnete, můžete si ještě vytáhnout informace o tom, kdo koně sedlá a co pojedl dotyčný žokej k snídani. Jste-li naladěni na zcela jiný druh zábavy, nabízí se dnes již prakticky legendární kina, případně celá řada malých divadélek a studií, kde můžete okusit japonský humor v jeho nesčetných formách.
Tak to byla malá ochutnávka tokijské Asakusy...