Co nového za mořem...

10. února 2006 v 18:26 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Vyšetřovací tým vypátral švýcarská konta, na která pod falešnými jmény ukládali zisky z pravděpodobně podvodných transakcí šéf firmy Livedoor Takafumi Horie a několik dalších top manažerů.
V prefektuře Hjógo si ředkev prorazila cestu asfaltem a vesele si rostla přímo na silnici. Síla této v Japonsku oblíbené zeleniny uchvátila místní natolik, že se objevily i babičky modlící se k této zázračné ředkvi. Popularita "obyčejné" ředkve zase dohnala neznámého pachatele k zcela opačnému činu, když nemilosrdně usekl část zpupně se vypínající nad povrch vozovky. Daičan (od japonského daikon - ředkev) však mezitím přirostl místním k srdci tak moc, že vložili veškeré úsilí k zachráně této mimořádné ředkve. Ve výzkumném ústavu se podařilo vypreparovat část živé tkáně a za několik dní se dozvíme, zda se daičana podaři na klonovat. Za úspěch se už spolu s kouřem z vonných tyčinek vznášejí k nebi i modlitby místních mnichů, tak to snad vyjde....
Šéf firmy Huser (Hjúzá) Odžima využil před nedávnem rovnou devětatřicetkrát právo nevypovídat před parlamentní komisi. Tento týden se pak obrátil na své zákazníky, kterým s největší pravděpodobností zcela vědomě prodal bydlení v domech nedostatečně odolných proti zemětřesení (a s největší pravděpodobností na tom taky docela slušně vydělal), a vyzval je, aby společně bojovali u soudu proti státu, který nese za celou patálii zodpovědnost. Po právu byl veřejně nazván blbcem koperníkovského kalibru (nic proti slavnému astronomovi, ale stejně jako Koperníkovy teorie vyvrátily kdysi všechny do této doby platné poučky, jdou výroky šéfa Odžimy proti zdravému rozumu... ale Koperníkovi tehdá taky nikdo nevěřil...)
Letos napadlo opravdo hodně sněhu. A nejvíc je ho stále v městečku Cunan v prefektuře Niigata. Kromě sněhu jsou tu také horké lázně, lyžařské centrum a vyhlášená kuchyně. Komu by se ale chtělo do místa, kde můžeme nechtěně uvíznout na několik dalších dní, než se podaří prohrabat spojení s civilizací. A tak musí místní hoteliéři o zákazníky setsakramentsky bojovat. Teď přišli s novou taktikou. Za každý milimetr napadlého sněhu 1 jen sleva - při dnešních 4 metrech se dostaneme na čtyři tisíce, a to už za to stojí, ne...
Manželka mladšího syna japonského císaře Kiko oznámila, že je těhotná, a na podzim tak očekává císařská rodina přírůstek. Narodí-li se chlapec, bude třetím v pořadí nástupnické linie. Pokud ovšem vydrží současná pravidla, o jejichž změně se nyní jedná u dvora, v odborných kruzích i na půdě Parlamentu. Následník trůnu má totiž pouze dceru Aiko, a tak na pořad dne přichází varianta, kdy bude moci na japonský trůn usednout žena.
Skončila jednání se Severní Koreou. Kromě korejského jaderného programu a řízených střelách s dlouhým doletem se hovořilo také o japonských občanech, kteří byli v sedmdesátých letech uneseni a využiti k výcviku korejských tajných agentů. Jedna z unesených, Jokota Megumi, v Koreji zemřela a při předchozích jednáních bylo přislíbeno vrácení jejích ostatků rodině. Korejci poslali ale ostatky úplně jiného člověka. Nezdá se, že by se právě skončivší hovory dobraly k nějakému hmatatelnému výsledku ani v jednom bodu. Komunisté ale určitě doufají, že se i přes to, že nedají jasnou odpověď, dočkají od Japonska alespoň další potravinové pomoci, aby jim půlka národa nepomřela hlady. Jak já bych o ty šašky lámal bukové hole...
Na počátku února oslavili Japonci secubun, kterým se, i když třeba v Niigatě to tak nevypadá, ujímá vlády jaro (secubun doslova znamená přelom ročních období). U nás jsme si to odbyli na svatého Mikuláše, do Japonska dorazili čerti až během svátku secubun. Tady se s nimi ale nemazlí a voláním: "Čerti ven, štěstí dovnitř!" a sprškou sójových bobů je vyprovodí ze všech dveří, co jich jen japonský dům má. Pak se musí člověk postavit směrem na jihojihovýchod (což je pro letošek šťastný směr) a pojíst mlčky ehonmaki - ruličku suši. To by mělo čerty zahnat alespoň do příštího roku... Po secubunu následuje den zvaný riššun, který, po úspěšném vyhnání pekelníků, už jen stvrzuje, že přišlo jaro.
Do historie nás vrátilo jednání soudu, který se zabýval tzv. Jokohamským případem. Během druhé světové války bylo za kritiku vlády odsouzeno několik tehdejších významných žurnalistů a jejich potomci se nyní dožadují rehabilitace. Soud ovšem nerozhodl ani tak, ani tak. "Podle tehdejších zákonů byl tehdejší rozsudek v pořádku. Od případu uplynulo spoustu vody, tehdejší aktéři už také nejsou mezi živými, tak co bychom si pomohli nějakým novým rozsudkem." Tak by se zjednodušeně dalo interpretovat stanovisko soudu. Trochu mi to něco připomíná...
Věštbami a učením indických mudrců k sobě přilákal podezřelý jménem Šibuja více jak desítku žen. Postupně se s nimi ženil a rozváděl, někdy vyhrožoval násilím, pokud od něj některá z nich chtěla utéct. Nebyl by to takový průšvih, kdyby to mystik Šibuja nevzal z jedné vody na čistou a nebydlel se všemi dohromady. V době, kdy byl zatčen, sdílel domácnost (připomínající spíše malou sektu) rovnou s jedenácti ženami. "Dostatečný počet vydělávajících žen zaručoval dostatečný příjem," prozradil policii.
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | 14. února 2006 v 12:04 | Reagovat

Ahoj, už jsem si říkal, co se dějě, že nepíšete. Moc jsem se bavil, obzvlášť u příběhu s ředkví ;-)

2 pepáš pepáš | 16. února 2006 v 7:05 | Reagovat

Taky si komentátorka, která Daičanův smutný osud rozebírala v televizi, povzdechla:"Není přece jen v tom Japonsku klid a mír..."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama