Duben 2006

Co přinesl poslední dubnový týden

28. dubna 2006 v 6:11 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Dopravu v centru Tokia zhruba na půl dne ochromil technický problém na lince Saikjósen. Do pozdního odpoledne stála i linka Jamanotesen, která opisuje kruh kolem samotného srdce města. Pod kolejištěm právě probíhají práce na rozšiřování silnice, během nichž zřejmě dělníci při vyplňování ocelových výztuží nedostatečně upravili násep, následkem čehož došlo k deformaci kolejí. Hned následující den si Japonsko připomnělo první výročí zatím největší tragédie v dějinách zdejší železniční dopravy. Před rokem zemřelo při vykolejení vlaku na lince Fukučijamasen 107 cestujících.
V Čibě vyhráli v doplňovacích volbách do Dolní sněmovny demokraté. "Pořád vyhrávat také není nic dobrého," prohlásil premiér Koizumi, jeho strana však marně skrývala zklamání, neboť proti teprve šestadvacetileté kandidátce demokratů postavili ostříleného komunálního politika.
Z čínských pouští přilétl do Japonska kósa, jemný žlutý písek. Občas se hory zahalí do žlutých mračen, na kapotách autách se dělají žluté mapy....
V prefektuře Gifu byla zavražděna 13 letá školačka. Podezřelým z vraždy je její kamarád, teprve patnáctiletý student.
Americké jednotky by se měly stěhovat z Okinawy na Guam. Jeden den si potřásl Donald Rumsfeld s představiteli japonské vlády a odkývali si, že Japonsko ponese 59 procent nákladů. (Japonsko má totiž pouze Jednotky sebeobrany a americká armáda na základě zvláštního zákona chrání japonské ostrovy.) Druhý den ovšem Američané prohlásili, že budou po Japonsku požadovat 3 bilióny jenů (3 000 000 000 000) :-O, tedy mnohem více, než jak bylo původně dohodnuto.
Tak tady jsme to vyhráliii :-O Nagano, hala Big Hat
Perný byl tento týden pro učitele středních škol. Za sexuální obtěžování bývalé studentky byl obviněn jeden, za to že přijal úplatek od firmy, od níž pak škola přednostně nakupovala učebnice, už je obviněn druhý. Třetí učitel z našeho výběru se kvůli svým častým záchvatům hněvu dostal do péče jedné ze svých studentek. Ta mu do polévky v dobré víře přimíchala antidepresiva. Když dotyčného odvezla po požití silné dávky sanitka, probudil se ve studentce pocit zodpovědnosti a spolykala prášky také. I ona skončila nakonec v nemocnici.
Průvan zažily japonské věznice. Na kauci byl propuštěn bývalý šéf firmy Livedoor a "symbol probuzení japonské ekonomiky" Horie Takafumi. Ve vězení si nenechal ani jednou ostříhat vlasy, zhubl osm kilogramů a přečetl na dvě stě knih. Teď se bude moci doma připravovat na soudní řízení. Druhým směrem zamířili aktéři další velké aféry. Bývalý architekt Aneha, šéfové stavařské firmy Kimura a také firmy Ii-homes, která měla vykonávat kontrolu dokumentace, byli všichni ve stejný den zatčeni. Zajímavé je, že všichni za zcela jiné přečiny, než které byly celé měsíce přetřásány v médiích. Policie si tak prý uklidí klíčové osoby do vězení, aby se mohla v klidu soustředit na vyšetřování a přípravu důkazů ohledně hlavního problémů - nedodržení přísných pravidel odolnosti budov proti zemětřesení a falšování související dokumentace. Na svobodě zatím zůstává šéf firmy Huser Odžima, ale prý je to také jen otázka času.....
Příbuzní obětí, kteří byli uneseni severokorejským režimem, sbírají podporu u amerických kongresmanů a senátorů, objevila se i možnost audience u prezidenta Bushe.

Sakury ve Sněhové zemi

28. dubna 2006 v 6:09 | pepáš |  Ze Sněhové země
Na vrcholcích hor ještě zbývá mnoho sněhu, ale do údolí už dorazilo jaro. O měsíc později něž v oblasti Kantó jsme se ze sakurových květů mohli těšit i pod hradem Takada. Místní sakury se řadí mezi tři nejslavnější místa v Japonsku, tak sem kromě místních zavítá i mnoho turistů z celé země.
Hrad Takada je pouhou maketou původního hradu, ale i tak mu to se sakurovými větvičkami sluší.
Sedět pod rozkvetlými sakurami, popíjet sake a těšit se z jara a krásných květů - tak tahle kratochvíle už je zapsána i v nejstarší kronice Kodžiki. Ve starověku však byla vyhrazena pouze císařskému dvoru a šlechtě. Až v období Edo (od 17. století) se ze zvyk o hanami rozšířil mezi prostý lid.
Vidět pohromadě bílé vrcholky hor a rozkvetlé sakury - to přitáhne každý rok do Džóecu spoustu lidí.
Slavné jsou tady ale především jozakura - noční sakury.
Pár dní to trvá, než se sakury dostanou do plného květu. V okamžiku té největší krásy, začnou ale jejich jemné kvítky opadávat - jakoby se znovu vrátila zima a vzduchem kroužily bílé sněhové vločky. Za několik dalších dní už z tisíce takadských sakur nekvete ani jediná...

Zenkódži

28. dubna 2006 v 5:52 | pepáš |  Na cestách
Chrám Zenkódži trůní nad Naganem. Nad tím Naganem, kde "naši hoši" vybojovali zlaté medaile v hokejovém klání, nad tím Naganem, kolem něhož se rozkládají jabloňové sady (a když řeknete Nagano, vybaví se Japoncům - ne "Hašan", ale - jablka.) Prefektura Nagano leží uprostřed hor, takže nemá přístup moři - a tak je známá také pokrmy z kaprů, kteří jsou jinak v Japonsku vesměs chováni jen jako okrasné ryby.
Ale zpět ke slavnému chrámu a cíli mnoha poutníků.V současné době se nemůže pochlubit jednou ze svých dominant, bránou sanmon, která prochází rozsáhlou opravou, ale i tak bere jeho majestátnost dech. Pod sochou Buddhy v hlavní síni vede chodba, do níž nepronikne ani paprsek denního světla. V naprosté tmě tápete a hledáte klíč upevněný ve stěně. Když za něj zatáhnete, propojíte se přímo s Buddhou, uctívaným v tomto chrámu, a vaše mysl se otevře jeho učení. Existuje však i jiný výklad, který se ozval odkudsi ze tmy, když jsme hledajíce klíč šátrali po stěnách podzemní chodby i my. "A tati, co se stane, když zatáhnu za ten klíč?" "Budeš mít v životě štěstí, říkal pan mnich...." No, i tak se to dá podat.....
U hlavního chrámu nechybí pochopitelně pětistupňová pagoda, zvonice a řada pobočných chrámů. V jednom z nich můžete najít tyhle malé sošky Buddhů. Pod každým z nich je jméno dárce, který věnoval chrámu určitý obnos....
.....ale že jich je.
I do Zenkódži dorazilo jaro. No, jen si užijte sakurové květy.....
Květy magnólie zakrývají chrám Zenkódži.
I želvy poblíže chrámové pokladnice využily teplého jarního dne a vyhřívaly se na sluníčku.
Jako mě na gotických chrámech fascinují chrliče, přitáhnou co chvíli můj zrak i chrámové střechy. Kawarabuki je název pro keramickou krytinu, která bývá nejen na chrámech často doprovázena ozdobnými zakončeními.
Stříšky nad bránou, nad chrámovou síní, borovice....no...není to symfonie pro oko?

Co nového (na moři)

23. dubna 2006 v 4:41 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Znovu se rozhořel spor o ostrovy Takešima, na které si dělají nárok jak Korea, tak Japonsko. O sporné území se jedná už více jak půl století, tentokrát se mezi oběma zeměmi zajiskřilo poté, co Japonsko vyslalo k ostrovům výzkumné lodě, které mají analyzovat možnosti těžby nerostných surovin v oblasti. Korea přitom hodlá podat v červnu návrh, aby byly ostrovy zapsány jako korejské, a žádá po Japonsku, aby výzkum okamžitě přerušilo. Japonská strana však oponuje tím, že výzkum je v souladu s mezinárodním právem. Každopádně teď v Soulu jednají představitelé obou ministerstev zahraničí na vyřešení této krize. Čerstvá zpráva: po devítihodinovém vyjednávání bylo včera v noci místního času dosaženo shody ve třech bodech - Japonsko přeruší svůj výzkum možského dna, Korea nepodá návrh, aby byla oblast zapsána jako její a obě strany otevřou znovu dialog o o podmínkách ekonomického využití inkriminované zóny (zóny EEZ).
Cos podivného se děje i v hraničních vodách mezi Japonskem a Čínou. Čína totiž v souvislosti s rozšířením svých plynových polí vydala zákaz vplutí lodí do oblasti ve Východočínském moři. Podle japonské vlády se jedná o porušení mezinárodních smluv a žádá po Číně vysvětlení. Ta odpověděla jako vždy: " Pověříme příslušný orgán šetřením a výsledek sdělíme co nejrychleji diplomatickou cestou."
Pod hradem Takada kvetly sakury.
Singapurští karatisté nakonec našli, co hledali. Nakonec se jim přihlásil mistr, který před třiceti lety trénoval s jejich učitelem. Pro televizní kamery předvedl vyhození kloubů v rameni, zatlučení hřebíku rukou a uspání kanárka (k čemuž dodal, že jeho singapurský souputník byl jinší kalibr, který pohybem ruky uspával ptáky letící kolem...) Svitek s tajným učením ale singapurským následovníkům nepředal - na to jsou ještě málo vyzrálí. No, nepřipadá vám to jako z filmu? Na začátku bloudění v horách, všemi vysmívaný sen o tajném učení a nakonec - prásk - legendární učitel i s tajnou knihou, co mávnutím ruky uspává ptáčky...
Při hledání náhražky za ropu se narazilo na nevyschnutelný zdroj. Tempura jest tradičním japonským pokrmem a připravuje se tak, že se kousky masa a zeleniny obalené v těstičku prudce osmaží v oleji. A že se toho oleje spotřebuje. A že ho zbyde! Jsme doma! V Tokiu byla uspořádána akce, během které jste si mohli přičichnout k výfuku, jak pěkně voní po smaženém masíčku. Na Šikoku zase automobil, který natankoval znovu zpracovaný "tempura" olej, ujel 880 kilometrů.
Dcera následníka trůnu Aiko nastoupila do školky. Podle tradic tohoto ústavu pro děti prominentů si nesla tašku, kterou ručně vyšívala její maminka, a rozdávala kolem sebe samé úsměvy.
Nově zvolený šéf demokratů Ozawa se ihned vyslovil k jednomu z ožehavých témat. Problém svatyně Jasukuni. V této šintoistické svatyni jsou uctívány duše těch, kteří svůj život obětovali pro Japonsko, tedy především vojáků padlých ve válkách počínaje tou Rusko - Japonskou (1904-05). Problémem je, že jsou do toho zahrnuti i vojáci, kteří byli odsouzeni jako váleční zločinci za činy spáchané během II. světové války. Premiér Koizumi navíc přerušil nepsané pravidlo, podle něhož se šéfové kabinetu této svatyni vyhýbali, a i když proklamuje, že jedná jako soukromá osoba, přesto jeho modlitba (jakožto představitele státu) v Jasukuni džidža vyvolává ostré protesty v Koreji a Číně (v Číně se v této souvislosti čas od času za asistence policie rozbíjejí japonské obchody a pobočky japonských firem). A co navrhuje Ozawa? Vyjmout válečné zločince ze seznamu uctívaných ve svatyni Jasukuni.
Firma Kubota se závazala vyplatit relativně vysoké odškodné v souvislosti se svým provozem na výrobu azbestu. Nemocným a pozůstalým rodinám, kteří bydleli v době výroby v okolí skladů a továrny, zaplatí až 40 miliónů jenů na osobu. Pozitivně je hodnoceno, že se firma aktivně přihlásila k zodpovědnosti, neboť v Japonsku v současnosti hoří řada dalších sporů, kde se firmy snaží všemožně dokázat, že o nebezpečí spojeném s používáním azbestu ani v nejmenším netušily. Současně probíhají i revize budov (hlavně škol, i nám se to nevyhnulo...), kde byl použit azbest.

Rjótei

23. dubna 2006 v 4:07 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Nějak jsme si říkali, že tlachání o politice sice k dýmce možná patří, i k čaji o páté se koneckonců novinky ze světa a společnosti hodí, ale přece jen - jsou mnohem zajímavější témata. Tak jsme se rozhodli přidat od nynějška do této rubriky i povídání o dobrém jídle, co ho jen v Japonsku je.
Začneme pěkně zostra. Rjótei jsou tradiční japonské restaurace, ve kterých je podáváno klasické kaiseki rjóri. Kaiseki znamená zahřát žaludek jednoduchým a prostým jídlem tak, jako bychom na něj přiložili teplý kámen. Přes zenové kláštěry se tento výraz zabydlel v čajovém obřadu sadó, v rámci něhož je hostovi kaiseki podáváno.
V restauraci rjótei sice sedíte na podlaze z rohoží tatami, od obsluhy oblečené v kimonech se vám dostane výkladu o kaligrafickém svitku a květině, které zdobí vaší místnost, přesto se zdejší kaiseki od toho obřadního dost odlišuje. Nicméně stále platí, že je vyladěno s ročním obdobím, jednotlivé pokrmy jsou naaranžovány tak, aby poskytovaly i estetický prožitek, a v neposlední řadě - kaiseki je připraveno takovým způsobem, aby i v malém množství připravilo spoustu radosti vašich chuťovým buňkám.
Následující menu je z podniku Imozen ve městě Kawagoe (prefektura Saitama). Imo, znamená brambor, okopanina, a název samotný tak přímočaře ukazuje k místnímu meibucu, slavnému produktu, kterým jsou sacuma imo, sladké brambory. Ve městě, zvláště v uličce cukrářů Kašijajokočó, najdete nespočet sladkostí vyrobených, no, nebojme se to říci, z brambor. Kawagoe je někdy přezdíváno Koedo, malé Edo, neboť zde zůstala zachována řada uliček, které svou atmosférou připomínají Tokio v době, kdy se ještě jmenovalo Edo. O Kawagoe se rozepíšeme někdy příště, nejlépe na podzim, kdy se tam koná svátek o macuri. Zároveň touto cestou děkujeme "našemu člověku" z Kawagoe, panu Išikawovi z chrámu Tennendži, který byl jako vždy naším průvodcem a hostitelem. Děkujeme.
Vedle syrových mušlí hotate je vyrovnána jarní zelenina.
Kousky masa, syrových a pečených ryb prostřených na sakurové větvičce.
Polévka, které dominuje jarní zelenina a juba, polotovar při výrobě o tófu.
Rozkvetlé o sašimi. Tedy tenounké plátky syrových ryb a krevety.
Kachní játra.
Ještě jednou juba, tentokrát s vařenou zeleninou a bambusovými výhonky.
Mozuku, mořské řasy, usazené na mušli.
Na závěr přichází rýže s cibulkami lilií, polévka misoširu a o šinko, tedy nakládaná zelenina. Vpravo se leskne niigatské sake Se´čúbai (Slivoň vprostřed sněhu).
Dezert. Do jemně našlehané zmrzliny jsou přidané sakurové kvítky...

Minulý týden

14. dubna 2006 v 15:56 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Japonští demokraté si do svého středu vybrali Ozawu Ičiróa.
"Tak ti nevím, jestli jsme s tím Ozawou udělali dobře, člověče..."
Singapurští karatisté našli na severu Japonska mistra, jenž učil jejich zesnulého učitele. Tajné spisy nemá, tajné umění je také nenaučí - ale všichni si oddechli...teď už snad přestanou bloudit a mrznout v horách....
Bývalý architekt Aneha má na krku další průšvih. Provalilo se, že půjčil svou licenci architekta prvního stupně držiteli pouze druhého stupně, který tak mohl pracovat na projektu, na který ve skutečnosti neměl kvalifikaci. Takže další porušení zákona.....
Aifuru, pomerně velká firma zabývající se půjčováním peněz, má útrum. Kvůli porušování zákonů byla nucena zastavit své aktivity. Samozřejmě že půjčovala na takřka lichvářský úrok (takové ty docela závažné podmínky, které jsou napsané někde dole tím nejdrobnějším písmem), to je, myslím, v tomto oboru docela běžné, ale navíc vymáhala peníze i od příbuzných dlužníků nebo od jejich firem.
Na rádiu FM Niigata začali vysílat dramatizaci "Pražského jara", novely, ve které pracovník japonské ambasády v Praze zachytil události srpna 1968.
Ičiró napálil svůj první letošní home run.
Sakury začaly kvést i pod hradem Takada, v naší sněhové zemi. V Tokiu už po nich zbyly už jen "zasněžené" ulice....
Čeká se na analýzu DNA, ale zdá se, že se podařilo najít korejského manžela Jokoty Megumi, která byla unesena severokorejským režimem. Také se podařilo vypátrat jistého pana Kima, který tyto únosy organizoval a který teď žije spokojeně s rodinkou v Soulu - tedy na Jihu...
TOPlist

Kamakura

14. dubna 2006 v 14:21 | pepáš |  Na cestách
Je to už přes 800 let od doby, kdy se v Kamakuře psaly dějiny celého Japonska. V roce 1185 rozhodla bitva u Dannoury o tom, že se vítězství ve válkách Genpei přiklonilo na stranu rodu Minamoto a éra dvorské šlechty (kuge) byla vystřídána obdobím, kdy faktickou moc v rukou třímala šlechta vojenská (buke). Aby se zcela vymanil z vlivu kjótských dvořanů, vládl Minamoto no Joritomo od roku 1192 právě z Kamakury. Dodnes je prý z tohoto města cítit atmosféra strohého samurajského stylu.
Do období vzniku kamakurského šogunátu se také datuje založení svatyně Curugaoka Hačimangú. Když od nádraží projdete uličkou Komačidóri, ve které je narovnáno nespočet malých obchůdků, ocitnete se v areálu této starobylé šintoistické svatyně. Na současném místě ji nechal postavit právě šógun Joritomo v roce 1180, a i když byla v roce 1192 poškozena požárem, zcela jistě její krásné trámoví dokáže ještě dnes vyprávět příběhy z válek Genpei. Však se tak také v její blízkosti nachází rybník Genpei ike. Jeho stavitelé mu nadělili hned sedm ostrůvků. Tři z nich symbolizují vítězný rod Minamoto, neboť tři čili japonsky san znamená též porod čili zrod a prosperitu Minamotů. Čtyři ostrovy na opačné straně jsou přisouzeny poraženým Tairům, neboť ši znamená nejen čtyři ale i smrt, tedy pád tohoto rodu. Na jednomu z ostrůvků se nachází svatyně zasvěcená Bentenovi, jednomu ze sedmi bůžků štěstí. Ale vraťme se zpět k hlavní svatyni.
Než k ní člověk po příkrém schodišti vystoupá, nemůže si nevšimnout majestátného, třicet metrů vysokého jinanu, kterému se říká óičó (velké gingko) nebo také kakure ičó (gingko skýtající skrýš). Za tímto stromem se totiž podle legendy skryl Kugjó, syn Joriieův, než zavraždil svého strýce Sanemota, třetího šóguna z rodu Minamoto. Jméno Hačimana, jemuž je svatyně zasvěcena, začíná znakem pro osm  八 (jako kdyby ručičky hodin ukazovaly 7:25) - když se dobře na název svatyně zadíváte, zjistíte, že tomuto znaku vyrostla křídla a že má oči, že se ta osmička proměnila ve dva holuby. Ti se stali předlohou pro jeden ze slavných kamakurských výrobků - hato saburé - sladké pečivo ve tvaru holoubků. Kromě nich jsou v Kamakuře známé také dřevěné talíře s bohatě vyřezávanými reliéfními ozdobami, takzvané kamakurabori.
Malá soukromá železnice Enoden, která se proplétá mezi plůtky a domy tak blízko, že z oken vagónů můžete sbírat prádlo rozvěšené pod okny nebo nahlížet místním do kuchyně, nás dovede k dalšímu ze slavných kamakurských míst. Na město tu shlíží velký Buddha. Za 20 jenů (asi 4 koruny) se můžete podívat do útrob této bronzové obří sochy a najdete tam - prázdnotu.
Mezi obchůdky se obnošenými kimony (chcete-li si z Japonska přivést kimono nebo jukatu, nakupujte tady), peněženkami a drobnými předměty ušitých ze starých kimon, krámky cukrářů a
prodavačů pečených rýžových placek senbei vede cesta k chrámu Hasedera. Od hlavní síně, ve které je uctíván bódhisattva Kannon, je krásný výhled na moře a město. V chrámu je uctíván i buddha Amida, o což se zasloužil Minamoto no Joritomo, neboť věřil, že právě Amida ho ochrání před neštěstím. (No, nevím, nevím......vlády si užil necelých sedm let. Kvůli obavám o svou pozici zlikvidoval možné protivníky z vlastního rodu, což umožnilo rodu Hódžó, ze kterého pocházela Joritomova žena, vládnout po Joritomově smrti prostřednictvím regentů zastupujících šóguny....) My každopádně pro svou ochranu a štěstí můžeme ještě navštívit jeskyňku v kopci pod hlavní síni, v níž najdeme sošky buddhů, kteří nám přinesou štěstí v podnikání, zdraví, ochranu za volantem, zdravý růst dětí - na co si vzpomenete...
Jen malý kousek od chrámu Hasedera už šumí Tichý oceán. Na obzoru vystupuje poloostrov Miura, díky němuž je moře v zálivu Sagami klidnější. To ale neznamená, že by už v březnu nebyla pláž plná surfařů. Kromě jejich prken nebylo problém najít vyplavené řasy wakame (chodí se sbírat ráno a jsou výborné do polévky miso). Místní rybáři vyplouvají chytat krom jiného také malé rybičky širasu, které se v celém Japonsku sypají v sušeném stavu na rýži, ale v kamakurských restauracích je můžete ochutnat i syrové, čerstvě vylovené.
TOPlist

Tajemství odhaleno

7. dubna 2006 v 10:28 | pepáš |  O docela malých medvědech
Tak už konečně víme, proč že mají v Japonsku tolik rádi onseny čili horké lázně a proč si dopřávají i doma teplou koupel v o furo. Měsíc po narození, kdy na novorozence čeká lékařská kontrola, se totiž pan doktor usměje a povídá: "Nu, a od teďka už se můžeš koupat jako dospělák". A je to. Dětskou vaničku vystřídá už po měsíci klasická domácí lázeň o furo - zatím se v ní ještě roztahuje tatínek, ale i tak zbývá dost místa na parník a tak.... a je v ní teploučko a moc nás to baví.
A ta bílá látka na fotografii - ta špunta hřeje. Dětské tělíčko přece jen lehce prochladne, a i když je ve vodě teplo, tak nad vodou...

O mijamairi - poprvé ve svatyni

7. dubna 2006 v 10:03 | pepáš |  O docela malých medvědech
V Čechách čekají na novorozené dítě křtiny, aby ho přijaly do obce věřících. V šintoistickém Japonsku je dítě měsíc po narození představeno božstvu kami při obřadu zvaném o mijamairi. První návštěva svatyně znamená pro maminku a babičky jednu z příležitostí obléknout si slavnostní kimono, takže několik týdnů předem společně probírají barevné kombinace a tělesné dispozice. Hlavní hrdina je skryt v čepečku a kimonu, které svým jednoduchým tvarem připomíná spíše zavinovačku (děvčatům je z této látky ušito kimono klasického střihu, které si poprvé oblečou na svátek šičigosan, chlapecké "první" kimono se v rámci rodiny dědí).
Od domu až ke svatyni chová dítě v náručí babička z maminčiny strany, ve svatyni a během obřadu pobrukuje malý špunt v náručí druhé babičky, maminka tatínka (jestli se tedy v těch příbuzenských vztazích ještě vyznáte :-)). Jednodušeno řečeno, maminka si svého mazlíčka moc neužije. Šintoistický kněz přednese staré písně norito a potom, co je obětována větvička stromku sakaki, následuje modlitba za zdravý růst. Toto přání je koneckonců napsáno na destičce ema, která je jedním z dárků, které dítě při své první návštěve svatyně od božstva kami dostane. Aby se přání vyplnilo, je třeba destičku ema zavěsit na strom poblíže svatyně. A další dárky? Samozřejmě ochranný amulet o mamori, list o fuda, který se vkládá do domácí svatyňky kamidana, a řasy kombu jakožto symbol radosti.

Co nového...?

7. dubna 2006 v 8:52 | pepáš |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Tak s tou Kubou, s tou jsme to vyhráli. Je to už nějaký pátek, ale Japonsko porazilo ve finále soutěže World Baseball Classics Kubu a stalo se světovým šampiónem. Na letišti čekaly na vítězný tým zástupy fanoušků - inu, všude mají své zlaté hochy (ale mač to byl vážně výborný).
Opoziční demokraté vybírají svého lídra mezi pány Ozawou a Kanem. Zítra se mezi nimi rozhodne. Zatím představují své plány a názory a jsou jich plná média.
V Kawasaki byl ze střechy patnáctipatrové budovy shozen žák třetí třídy základní školy. Jeho vrah se k činu přiznal - zcela vědomě vyhledal pro svůj čin člověka slabšího než on sám a vylákal ho na místo činu. Donedávna byl přitom tento zanedlouho padesátiletý muž známý jako svědomitý otec...
V Singapuru zemřel učitel karate. Ve své závěti vyzval svou rodinu a následovníky, aby v Japonsku vyhledali Knihu tajného učení karate. Jeho slova zavedla jeho syny a příbuzné na sever Japonska, do prefektury Aomori. Při svém hledání však část z nich uvízla na mrazivém venkově a byla zachráněna až policií. Té pak s pomocí překladatele vysvětlili, co všechno čeká člověka, když hledá v Aomori tajné knihy a učitele, který by je naučil karate, jaké "se objevuje v kreslených příbězích manga." Představitelé karatistických škol singapurské kolegy ujistili, že žádná tajná kniha neexistuje a ani legendárního učitele v Aomori nenajdou...
"Jdi k místu, kam doletí tenhle šíp. Pokračuj tři dny na vstříc slunci, zahni doprava a ve stínu motýlích křídel najdeš tajnou knihu...."
V aféře teď již bývalého architekta Anehy se objevují stále nové domy a hotely, při jejichž stavbě nebyly dodrženy bezpečnostní předpisy v souvislosti s odolností proti zemětřesení. V současné době by se měly prošetřovat všechny stavby, ve kterých jsou angažovány firmy, s nimiž Aneha, byť jen okrajově, kdykoli v minulosti spolupracoval. Minulý týden ale tyto skutečnosti zastínila jiná zpráva. Manželka architekta Anehy totiž neunesla tlak spojený s aférou svého manžela a spáchala sebevraždu. Jestli si dobře vzpomínáte, byly to údajně náklady na zdravotní péči nemocné ženy, které Anehu přiměly falšovat výpočty...
Sedmdesátiletý dědeček byl před dvěma dny zadržen v prefektuře Ibaraki. Tři hodiny si prohlížel v obchodě hanbaté časopisy (což zas není až tak úplně neobvyklé). Když byl však vyrušen obsluhou, neváhal hájit své právo na četbu motorovou pilou. Čiperný dědeček, nemyslíte...

Sakury v plném květu

7. dubna 2006 v 8:13 | pepáš |  Ze Sněhové země
V oblasti Kantó rozkvetly sakury. Plný květ už ale mají za sebou, teď už vítr roznáší jejich drobné kvítky po okolí - chvílemi to vypadá, že sněží... Na pouhý týden se obalí větve sakur do té nádherné róby...
Říká se, že právě proto mají Japonci sakury rádi. Během chvíle vykvetou do krásy, veškerou svou sílu vženou do květů. Jen na pár dní se promění v půvabné dámy, aby - právě v okamžiku té největší krásy - plně rozevřené květy začaly opadávat jako sněhové vločky. Když se za pár dní ohlédnete, nic po nich nezbude. Tím jsou sakurové květy ztělesněním samurajských ideálů - v pravý čas vložit do svého konání veškerou svou sílu a energii, vydat ze sebe všechno - pak už není kolem nic, nic, k čemu by bylo třeba se vracet...
Ale můžeme Japonce klidně podezírat z toho, že sakury obdivují bez ohledu na samurajské ideály. Prostě jen proto, že jsou jejich květy krásné... V poslední době je zejména mezi staršími páry populární nesmířit se s pouhým týdnem, během kterého sakury obšťastní okolí svými květy, a od března až do půli května cestovat od jihu k severu dlouhým japonským souostrovím a každý den se těšit z přitomnosti té prosté krásy...
Informace o tom, kde právě kvetou sakury jsou součástí řádného zpravodajství. Soukromé stanice přidávají i živé vstupy do parků, kde jsou k vidění stromy v plném květu...
Sakurové kvítky se přidávají do různého cukroví a zákusků nebo třeba do zmrzliny. Zvláště letos je "...s přichutí sakury" v módě.
O hanami znamená dívání se na (obdivování se) sakurovým květům. V několikilometrových alejích se čas od času vytvoří zácpy - sakurové zácpy - jak se nikomu nechce přidat plyn a zástup aut se jen pomalu šine bílým tunelem. Současně jsou i chodníky plné obdivovatelů bílých, narůžovělých i sytě růžových květů. V parcích si pod rozkvetlými stromy hrají děti ze školky a v hloučku opodál posedávají stařečci.
Večer se pod korunami sakur rozprostřou deky a plachty a skupinky popíjejí, zpívají a dlouho do noci se těší z té kvetoucí nádhery pod rozsvícenými lampióny. V parku Ueno modré plachty na sezení rozprostřeli a za místo k sezení poplatek vybírali bezdomovci - a nikomu nevadilo, že to vlastně není jejich pozemek - když zkrátka kvetou sakury.....
Na Šindžuku, jen kus od mrakodrapu tokijského magistrátu, se pod rozkvetlými větvemi krčí i domečky bezdomovců....
Tohle je pro změnu kókjo, tedy zbytky edského hradu, kus odsud nalevo bydlí japonský císař.