Rjótei

23. dubna 2006 v 4:07 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Nějak jsme si říkali, že tlachání o politice sice k dýmce možná patří, i k čaji o páté se koneckonců novinky ze světa a společnosti hodí, ale přece jen - jsou mnohem zajímavější témata. Tak jsme se rozhodli přidat od nynějška do této rubriky i povídání o dobrém jídle, co ho jen v Japonsku je.
Začneme pěkně zostra. Rjótei jsou tradiční japonské restaurace, ve kterých je podáváno klasické kaiseki rjóri. Kaiseki znamená zahřát žaludek jednoduchým a prostým jídlem tak, jako bychom na něj přiložili teplý kámen. Přes zenové kláštěry se tento výraz zabydlel v čajovém obřadu sadó, v rámci něhož je hostovi kaiseki podáváno.
V restauraci rjótei sice sedíte na podlaze z rohoží tatami, od obsluhy oblečené v kimonech se vám dostane výkladu o kaligrafickém svitku a květině, které zdobí vaší místnost, přesto se zdejší kaiseki od toho obřadního dost odlišuje. Nicméně stále platí, že je vyladěno s ročním obdobím, jednotlivé pokrmy jsou naaranžovány tak, aby poskytovaly i estetický prožitek, a v neposlední řadě - kaiseki je připraveno takovým způsobem, aby i v malém množství připravilo spoustu radosti vašich chuťovým buňkám.
Následující menu je z podniku Imozen ve městě Kawagoe (prefektura Saitama). Imo, znamená brambor, okopanina, a název samotný tak přímočaře ukazuje k místnímu meibucu, slavnému produktu, kterým jsou sacuma imo, sladké brambory. Ve městě, zvláště v uličce cukrářů Kašijajokočó, najdete nespočet sladkostí vyrobených, no, nebojme se to říci, z brambor. Kawagoe je někdy přezdíváno Koedo, malé Edo, neboť zde zůstala zachována řada uliček, které svou atmosférou připomínají Tokio v době, kdy se ještě jmenovalo Edo. O Kawagoe se rozepíšeme někdy příště, nejlépe na podzim, kdy se tam koná svátek o macuri. Zároveň touto cestou děkujeme "našemu člověku" z Kawagoe, panu Išikawovi z chrámu Tennendži, který byl jako vždy naším průvodcem a hostitelem. Děkujeme.
Vedle syrových mušlí hotate je vyrovnána jarní zelenina.
Kousky masa, syrových a pečených ryb prostřených na sakurové větvičce.
Polévka, které dominuje jarní zelenina a juba, polotovar při výrobě o tófu.
Rozkvetlé o sašimi. Tedy tenounké plátky syrových ryb a krevety.
Kachní játra.
Ještě jednou juba, tentokrát s vařenou zeleninou a bambusovými výhonky.
Mozuku, mořské řasy, usazené na mušli.
Na závěr přichází rýže s cibulkami lilií, polévka misoširu a o šinko, tedy nakládaná zelenina. Vpravo se leskne niigatské sake Se´čúbai (Slivoň vprostřed sněhu).
Dezert. Do jemně našlehané zmrzliny jsou přidané sakurové kvítky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kanyapi Kanyapi | E-mail | 24. dubna 2006 v 14:45 | Reagovat

Jsem na větvi. Chci do Japonska!

2 Milada Milada | E-mail | 27. dubna 2006 v 16:31 | Reagovat

je to nádhera a musí se to vidět a jíst je to prostě ňamka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama