Květen 2006

Taue

29. května 2006 v 16:42 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
O niigatské rýži se tvrdí, že je nejlepší v celém Japonsku. Zvláště odrůda košihikari je živoucí legendou - taky jsou na ni místní náležitě pyšní (až tak, že přidávají slavnou rýži do zmrzliny). Říká se, že je to právě díky sněhu. Když se zadíváme k horám, ještě teď na samém konci května bíle svítí - místní rýžová políčka tak mají rok co rok dostatek vody z tajícího sněhu. Sněhová přikrývka také dokáže znepříjmenit život všem červíkům a hmyzu, takže v našem kraji nemusíte používat chemické postřiky, aby se urodila zdravá rýže.
Na pěstování rýže nejsme žádní odborníci, ale pokud vás toto téma zajímá, odkazujeme velice rádi na stránky našeho kamaráda Václava Kučery, který na nedaleké farmě strávil s rýží celý rok. Nemusíme být ale žádnými specialisty, abychom zaznamenali, že je v plném proudu sázení rýže - taue. Tanbo, rýžová políčka ležící v údolích, už se zelenají, na terasovitých políčcích ve strmých horských stráních už jsou přípravy v plném proudu. I náš přítel Jošida z městečka Nóu už má půlku za sebou - kdepak čas sázení rýže - to má každý naspěch. Proto se také řada rituálů spojených se sázením rýže a modlením za bohatou úrodu odehrává v březnu, kdy ještě pole dávno spí.
Rýže vyžaduje, jak už jsme se koneckonců zmínili, dostatek vláhy. Také proto je celá země protkána systémem závlahových kanálů. Má se za to, že právě pěstování rýže je jedním z faktorů, díky němuž jsou asijské společnosti orientovány na kolektiv, nikoli na jedince. Bez závlahy nemáte rýži a kanály sami nevybudujete, ani je nejste schopni sami udržovat. Zemědělská spolupráce a pevné vazby s ní spojené se označují slůvkem jue (stejný znak jako pro sloveso musubu - svázat) a v řadě oblastí (zejména v horách) přežívají dodnes.
Ani načasování sázení není žádná legrace. Od jihu už se blíží cuju - slivoňové deště, jak je nazývané dlouhé období dešťů. Když zasadíte moc brzy, riskujete, že vám rýže uschne, než deště přijdou. Když pozdě, může se stát, že rostlinky řádně nezakoření a slivoňové deště vám je spláchnou.
Dnes už se taue provádí prakticky výhradně pomocí strojů. Jen v rozích políček či na nedostupných místech je občas vidět shrbená záda, jak sázejí rýži. My jsme si vyzkoušeli sázení pěkně tradiční, bez holinek a holýma rukama. V našem oblíbebém Nóu jsme se s místními školáky pustili do malého políčka a co nevidět bylo hotovo. Vzít tak tři čtyři stébla mezi palec a prostředníček a šup s ním do měkkého bahna. A zase o krok dál. Jsme pozvaní i na sklizeň, tak budeme referovat, jestli naše sazečky nespláchli slivoňové deště.

Stalo se....

24. května 2006 v 14:54 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
"Maki....." "Óóóóóóóóóó´......!" Tak tohle jsou slova, která se minulý týden nejvícekrát protočila světem médií. Trenér fotbalové reprezentace totiž oznámil nominaci, do které se stejně jako před čtyřmi roky nedostala opora týmu a ostřílený forward Kubo. Správně tušíte, že ho nahradil mladík Maki, který ještě před pár lety honil puk a o kulatém míči a zeleném trávníku neměl ani potuchy. No, snad měl trenér šťastnou volbu. Japonci byli v šoku, však také každý krok své reprezentace prožívají. V přípravném kempu čekají na fotbalisty každý den tisíce fanoušků, z nichž většina se nedostane ani na dohled trávníku, kde "Samurai blue" trénují kličky doprovázené vášnivým povzbuzováním.
"Cože!? Maki???! No, to jsem zvědav, co v tom Německu předvede..."
Sportem číslo jedna je však baseball. Odtud jedna dobrá zpráva - Godzille, jak je roztomile přezdíváno hráči jménem Matsui, se zlomenina dobře hojí. Také jste si oddechli...? (viz. minulý týden).
A abychom si sportu užili dosytosti, ještě trochu k právě skončenému turnaji sumó. Letní turnaj pořádaný v Tokiu už zná svého vítěze. Stal se jím Hakuhó, původem z Mongolska (kde se stal jeho tatínek velmistrem v tamějším sumó), který se těsně před turnajem stal ózekim (druhý nejvyšší stupeň). Do poslední chvíle s ním držel krok rikiši Mijabijama (ve vzájemném souboji porazil Čijotaikaie, který měl také slušně našlápnuto). Pozornost médií poutal i nováček z Estonska, Baruto, který je obrovitánský, má ohromnou sílu, ale zatím mu chybí technika, o čemž se přesvědčil při lekcích, kterému v samém závěru turnaje uštědřili právě Mijabijama a Hakuhó. Pokud Hakuhó uspěje na dalším turnaji, není vyloučeno, že se stane jokozunou...
Šéfa Odžimu zatkla policie. Ve stejný den skončil za mřížemi i majitel stavební firmy Kimura. Aféra kolem falšovaných výpočtů odolnosti budov proti zemětřesení se vyvíjí už od minulého roku, řešila ji parlamentní komise , prakticky každý týden se událo něco nového, ale teprve před nedávnem skončila ve vězení první skupina hlavních aktérů - tak jsme snad konečně ve finále.
V rámci boje proti terorismu se Japonsko chystá odebírat všem cizinců, kteří dorazí do země, otisky prstů a vyžadovat například informace a data o cestujících od leteckých společností.
Opětovně se rozbíhají jednání o znovupovolení dovozu amerického hovězího, který byl z obav před nákazou BSE zakázán, před několika měsíci krátce obnoven a záhy opět zakázán, neboť americká strana hned v prvních dnech vážně porušila přísné podmínky.
Aiko, dcera následníka trůnu, vyrazila na první výlet s mateřskou školkou.
Příbuzní obětí, které unesl severokorejský režim, sbírali za velkého zájmu médií podporu v Jižní Koreji.
Dva dny po sobě způsobila kolaps na dálnici srnka.
Horie, bývalý šéf firmy Livedoor, v současnosti propuštěný na kauci, vyrazil na hory....média sledují každý jeho krok, tak jsme se na veřejnoprávní NHK dozvěděli, že "pivo je po těch mnoha týdnech moc dobré..." a "můj byt je tak prostorný (v porovnání se samotkou ve vazební věznici)" a vůbec řadu zajímavých a podnětných informací....
Policie na základě nového zákona cepuje cyklisty...
Prefekturou Akita otřásla vražda prvňáčka Gókena. Před měsícem byla přitom v řece (stejně jako Góken) nalezena mrtvá stejně stará Ajaka, která bydlela o kus dál ve stejné vesnici. V prefektuře Saga zase řidič srazil pětileté dítě a z místa nehody ujel. Dítě je v těžkém stavu hospitalizováno, řidiče dnes dopadla policie.
Ósaka si poradila s neplatiči sociálního pojištění. Zařadila svévolně asi třicet tisíc z nich do skupiny, která platit nemusí (jako studenti apod.) a vylepšila si tak procenta. Do pokladny, kterou zruinovala nákladná výstavba v rámci neúspěšné kandidatury o pořádání olympijských her, tak ale moc peněz nepřibyde...
Špatné počasí vyšponovalo ceny zeleniny a ovoce.
O 25 procent zdraží papírové ubrousky.
Do japonských kin vstoupil Da Vinciho kód, aby si po masivní kampani vysloužil hodnocení: nezajímavý.
Herec Watanabe Ken, držitel Oskara za Posledního samuraje, se před kameru vrátil po úspěšné léčbě leukémie. Teď ho však postihla v zásadě nevyléčitelná hepatitida typu C.
Abe, místopředseda japonské vlády, oficiálně oznámil kandidaturu na křeslo šéfa republikánů, které už zanedlouho uvolní premiér Koizumi.
Japonský McDonald zrušil povinný odchod do důchodu. Chcete-li i v osmdesáti tančit s úsměvem mezi hamburgery a hranolky, vydejte se do Japonska.
Japonská televize uvedla dokument o Petru Matoušovi, který je jednou z opor klubu sumó na Tokijské univerzitě.
Z brigádnice ředitelkou - zářivou kariéru udělala ve firmě Book-off, provozující řetězec antikvariátů, paní Akimoto. Ještě včera brala jako brigádnice 600 jenů za hodinu (o něco méně než u McDonalda), ode dneška usedla na nejvyšší post. :-O

Svátek chlapců

20. května 2006 v 7:01 | pepáš a niko |  O docela malých medvědech
V kalendáři se tento svátek tváří jako Den dětí a je poslední třeštičkou na dortíku "Zlatého týdne", kdy vše, co má v Japonsku nohy, vyrazí pryč a celá země je během těch několika dní volna (Po Dnu zeleně, který připadá na 29. dubna, je za se sebou vyřazeno Výročí Ústavy (3.5.), Den národního volna (4.5.) a právě Den dětí.(5.5.) vzhůru nohama. Ve starém kalendáři je ale 5. květen jedním z předělů sekku, které od sebe oddělují jednotlivé části roku jako kolínka na bambusu. Jako mnoho dalších tradic má i tato původ v Číně, odkud pochází i název tango 端午. Tan 端 znamená v tomto případě první, počáteční; go 午 je znamení koně. Původně tedy tango no sekku připadalo na první den koně v pátém měsíci. A protože go znamená v japonštině i 5, připadlo později slavení tohoto svátku na 5. května.
Pro ochranu před nemocí se v tento den zdobí domy květinami šóbu (iris) a jomogi (druh pelyňku, Artemisia princeps) a zároveň se pojídají čimaki a kašiwamoči. Kašiwamoči představuje klasický rýžový koláček moči plněný fazolovou pastou anko, zabalený do dubového listu. Čimaki jsou rýžové hnětenky z moči rýže, do kterých je přidáno většinou kuřecí maso, houby šiitake a bambusové výhonky.
Irisy se k výzdobě během tango no sekku používali od nepaměti a mají na svědomí, že se zhruba od 17. století, kdy Japonsko vstoupilo do období Edo, začal tento den v rodinách vojenské šlechty slavit jako Den chlapců. Iris se řekne šóbu 菖蒲, tedy úplně stejně jako bojové umění 尚武 ( i když se obě slova píší zcela
jinými znaky) - a tak se na základě této zvukové podobnosti počalo vystavovat brnění či helmice kabuto, později se k nim přidaly i fugurky samurajů. A to všechno proto, aby chlapci zdravě rostli a byli silní jako samurajové. Časem se k bojovníkům přidal další vzor - kapr. I ten je totiž v Japonsku symbolem síly. I v současnosti se tak na zahradách a balkónech objeví pár týdnů před Svátkem chlapců takzvané koinobori - kapříci plápolájící vě větru jako by se zrovna prali se silným proudem.
Pro našeho špunta měl letošní svátek zvláštní příchuť. Jednalo se totiž o jeho hacuzekku, první den chlapců v životě. A tak na hlavu nasadil papírovou samurajskou helmici a krom všech výše popsaných dobrot s námi vyrazil i na slavnostní oběd - na potvoru ho celý prospal... (ale suši bylo výtečné...:-)
Ve městě Nóu vlají ve větru nádherní kapříci až na ostrůvek s Bentenovou svatyní
Tradiční restauraci Čójókan zdobili tito ručně šití kapříci.
TOPlist

Senbei

13. května 2006 v 16:22 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Rýžové placky senbei naleznete v Japonsku na každém rohu. U chrámů a všude tam, kde je spousta turisů nebo poutníků, bezpochyby narazíte i na obchůdky, kde senbei přímo vyrábějí. Nemusíte se ale nikam trmácet, senbei totiž koupíte v každém obchodě.
Výroba je poměrně snadná. Rýži umyjete, necháte odmočit a rozemelete na prášek, který se nechá chvilku v páře, aby se z něj posléze dalo dobře rozpracovat těsto. To pak vytvarujete, necháte chvilku odpočinout a pečete. Opečeným plackám dáte chuť ponořením do láku, jehož základem je povětšinou sójová omáčka. Na závěr můžete ještě hotovou senbei zabalit do řasy nori.
Existuje samozřejmě řada druhů těchto placek, některé se ani nemáčí v sójové omáčce a dává se na ně třeba cukrová poleva (např. výtečné senbei "Sněhový příbytek"), jinde placky sypou pepřem, jukari (drcené sušené listy šiso), sezamem, drcenými řasami aonori - a to bychom mohli pokračovat do nekonečna.
Senbei se dostaly do Japonska z Číny, kde jsou známy už od sedmého století. O japonských plackách existuje nejstarší zmínka z roku 737. Původně se ale pravděpodobně jednalo o placky z pšeničné mouky nikoli z rýže.

Minulý týden

13. května 2006 v 14:57 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Na Filipínách si první tajfun letošní sezóny vyžádal 18 životů. Zatím to ale nevypadá, že by se rozhodl vydat směrem k japonským ostrovům.
Macui, takový japonský baseballový Jágr, si v zámořské lize zlomil zápěstí. Už je po operaci, ale nějakou dobu si nezahraje.
Minulý týden byl zlatý. Projevuje se to tím, že ať se člověk hne, kam chce, všude je spousta lidí a aut. Na začátku května je totiž za sebou vyrovnán Den ústavy (3.), Den národního volna (4.) a Dětský den (5.), když k tomu přidáte dva víkendy (a vezmete si dva dny volna...tak to krásně letos vyšlo...), máte dovolenou jako víno. Ovšem letiště a nádraží praskají ve švech, rychlovlaky jakbysmet, v dopravním zpravodajství dokola zní: "Dálnice Kan´ecu, zácpa 36 kilometrů, Vnitřní okruh, zácpa 26 kilometrů....." atd.
Že by se vracelo japonské ekonomice zdraví..? Ještě před deseti lety bylo takřka nemožné bez vysokoškolského diplomu narazit na práci, a i když je i dnes procento středoškoláků, kteří pokračují ve studiu na univerzitě, vysoké (kolem 70 procent), letos se podařilo najít zaměstnání více jak devadesáti procentům absolventů středních škol (z těch necelých 30 procent, kteří se pro vysokou školu nerozhodli).
"Díky zlepšující se ekonomice si můžu v klidu užívat nákupů..."
Těsně před dalším turnajem sumó, od jehož zahájení uplynul přesně týden, získal mongolský rikiši Hakuhó druhý nejvyšší stupeň ózeki. Když přišel do Japonska, vážil jen 60 kilo, a žádná "stáj" ho ve svých řadách nechtěla. A vida, jak mu to jde... Zatím má na svém kontě jen jedinou porážku. Dalším borcům se už tak nedaří - ózeki Kotoóšú (Bulharsko) už nasbíral tři porážky, ózeki Točiazuma, vítěz letošního prvního turnaje, po několika porážkách odstoupil pro zranění kolene, držitel nejvyššího titulu jokozuna, mongolský rikiši Asašórjú také musel pro zranění, které si přivodil při druhém zápase, tento turnaj opustit. Pozornost tak poutá rikiši Čijotaikai, který vyhrál sedmkrát v řadě (ani jednou ještě neprohrál).
V Niigatě začalo taue - sázení rýže.
Policie v prefektuře Šimane zatkla členy gangu pašující ze severní Koreje stimulanty.
Rodiny obětí unesených severokorejský režimem se setkaly minulý týden s prezidentem Bushem, tento týden jim v Tokiu vyjádřil podporu thajský ministr zahraničí (podle některých zpráv měla být totiž mezi unesenými i občanka Thajska). Cílem je zesílit mezinárodní tlak na severokorejské komunisty a donutit je problém únosů vyřešit. Matka unesené Jokoty Megumi, která osobně hovořila s Bushem a některými americkými senátory a kongresmany, dvacet let nevěděla, co se s její dcerou stalo. Teprve před devíti lety vyšlo najevo, že ji unesli severní Korejci. Když se přišlo na to, že v Koreji zemřela, podařilo se vyjednat navrácení jejich ostatků. Korejští komunisté ale poslali do Japonska smíchané ostatky asi osmi různých lidí. (Nemusíme dodávat, že si za každý vstřícný krok nechávají od Japonska platit potravinovou pomocí, jinak by jim tam zase vypukl hladomor.) Severokorejský režim unášel v sedmdesátých letech Japonce a využíval je k výcviku a výuce svých agentů. S tím jak se postupně objevují nové skutečnosti, roste i počet obětí (kteří byli dosud pouze pohřešováni), a na povrch vyplouvají i jejich pohnuté osudy...
Mandát premiéra Koizumiho vyprší letos v červenci, a tak už politickou scénou hýbají hovory, kdo usedne na jeho místo...
Zpřísnila pravidla pro jízdu na kole. Za telefonování během jízdy, jízdy bez světla či jízdě po chodníku hrozí nejen peněžité pokuty, ale i zápis v rejstříku trestů. Pro cyklisty totiž neexistuje rámec dopravních přestupků jako třeba pro řidiče auta, a tak se automaticky stanete "zločincem...."
Od třetího do třináctého května zasáhlo Japonsko rovných 37 zemětřesení, žádné z nich nebylo ale silnější než stupeň tři.
Počet nehod, které způsobili řidiči nákladních automobilů loni přesáhl stovku, a tak na Ministerstvu dopravy dávají dohromady zákon, který umožní okamžitě ukončit činnost firmám, které nedodržují zákony, předpisy a normy spojené s nákladní dopravou.
Před dvěma dny se teplota v Džóecu vyšplhala až na letních 33 stupňů.
TOPlist

Jaro v Kamisekidě

1. května 2006 v 9:07 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Během jednoho loňského víkendu jsme se rozhodli prostě jen tak nazdařbůh vyrazit do hor, které nás tu z obou stran svírají, a v jejich samém srdci jsme objevili vesničku Kamisekida. Navštívili jsme ji potom ještě jednou, když byla schovaná pod sněhovými závějemi, tak nás zajímalo, zda-li už i sem dorazilo jaro.
Terasovitá rýžová políčka tanada sice ještě odpočívají pod sněhovu přikrývkou, ale tu a tam už vykukují ze země krokusy a výhonky divoké jarní zeleniny cukuši. Zlatý déšť už také pomaluje konkuruje jarnímu slunci a sakury, které to mají v horách určitě těžké, teprve teď dosáhly plného květu.
Hačimanova svatyně také shodila zimní kabát, takže můžeme vystoupat až k ní do stínu japonských cedrů. Všude zurčí voda z tajících závějí a podkresluje tak atmosféru předjaří. Pětimetrová tyč, ze které v zimě čouhala ze závěje jen špička, se teď mezi políčky stydí v celé své nahotě. Před posledním domem na polní cestě dál do hor kvete krásná sakura. Proti modré obloze její květy úplně září, pán domu už se však letošního jara nedočkal. Na příjezdové cestě k domu totiž stojí malá cedulka s dvěma znaky - imičú - znamení, že v tomto domě někdo zemřel.
Více fotografií naleznete zde.
Fotografie Kamisekidy pod sněhovou závějí naleznete zde.
O naší první cestě do této horské vísky najdete zde.

Horská zelenina sansai

1. května 2006 v 8:29 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
S jarem a sakurovými květy vyrazí ze země výhonky sansai, doslova horské zeleniny. Mnoho stromů také vžene svou sílu do mladých pupenů. Po dlouhé zimě jsou tyto pro sněhovou zemi zdrojem síly, co jí jen jaro tlačí ze zemských útrob. Pojídání rané horské zeleniny sansai není omezeno jen na náš kraj Ečigo, "svou" jarní zeleninu mají prakticky všude. Zajímavé je sledovat krajové rozdíly - například po cukuši se můžou u Pacifiku utlouct, ale na pobřeží Japonského moře jej nikdo nejí. Někde se z jedněch výhonků smaží tempura, jinde z nich dělají salát a jinde by je zase nepozřeli jinak než v polévce. Sansai se prodává i v tokijských obchodech (a docela draho), jedná se však často o zeleninu dováženou z Číny.
V městečku Nóu ležícím kousek jižně od Džóecu jsme s naším přítelem Jošidou vydali za horskou zeleninou i my. Utrhnout pupeny bylo někdy docela oříškem, ani hledání mladých výhonků nebylo pro nezkušené oko žádná hračka. V okolních horách tu a tam jako rachejtle ohňostrojů vybuchovaly květy horských sakur, co chvíli se ozvala cetie trojhlasá se svým "hóóóóóóóóóhokekjo" a mladá zeleň v bukovém hájí jen zářila - i kdybychom nic nenašli, jednalo by se o příjemnou jarní procházku.
Úlovek byl ale nad očekávání bohatý, a tak se ještě týž večer objevila sansai na našem stole. O tempuře z výhonků košiabura a výtečných taranome už jsme se zmínili jinde. Kromě nich Kuniko do křupavého těstíčka obalila ještě udo, které zároveň obohatilo i salát, warabi zase ozdobilo polévku. Lahoda....
Dvě otázky do diskuze: co se podobně jako sansai v Japonsku sbírá a pojídá z výhonků a pupenů u nás? A jak dělá český slavík? A kdo je vůbec poslední Český slavík...:-)
Více fotografií naleznete v galerii.

Šódžin rjóri aneb bez masa

1. května 2006 v 8:03 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Abychom si stále neužívali jen mořských ryb a jejich jemného masíčka, zvolili jsme pro tentokrát stravu skromnější a hlavně - bezmasou. Šódžin rjóri by se dalo jednoduše přeložit jako vegetariánská, prostá strava; původ má tento výraz v buddhistických kláštěrech.
Nedaleko svatyně Nikkó (o tomto místě se zmíníme někdy příště), ve stínu mohutných stromů sugi (japonský cedr) jsme poobědvali tuto mnišskou krmi. Na vrcholcích hor svítil ještě bílý sníh, ale na tabuli už dominovala raná jarní zelenina. V zahradě, která se rozprostírala před námi, zrovna kvetl mizubašó (v angličtině nese nelibý název skunk cabbage, v češtině se tomuto "vodnímu banánovníku" říká toulcovka), a tak jsme nějak zapomněli vyfotit první chod, na podnosech z červeného laku se v tu chvíli skvěla zelenina zenmai - bylo těžké odolat.
Poté přišlo na řadu i v našich krajích známé o tófu (do tohoto byl přidán sezam, což prosté chuti sóji dodává trochu hravé elegance).
Aby to mnichům nebylo tolik líto, je šódžin rjóri naaranžováno tak, aby alespoň svým vzhledem připomínalo pochoutky Buddhovým žákům zapovězené. Další chod v sobě nezapřel inspiraci v sašimi, tedy plátcích syrových ryb. Místo masa se však pod listem šiso, jemně nastrouhanou ředkví daikon a svůdně stočenými mořskými řasami skrývala juba. Minule už o ní byla řeč, ale pro pořádek - je to víceméně polotovar při výrobě sójového sýra o tófu. Když se sójové mléko usadí, na povrchu ve vytvoří takový škraloup - juba.
I další chod byl postaven na jubě. Tentokrát v podobě lehce osmaženého závitku, na němž trůní kogoši, což je název pro mladé výhonky jarní horské rostliny jménem kusasotecu.
Giseidófu. Název v sobě skrývá slovíčko tófu, takže už víme, co je hlavní surovinou dalšího chodu. Vody zbavené tófu se smaží a koření tak, aby svou chutí připomínalo vaječnou omeletu. V popředí se skvěje minatoage, které je zase připraveno tak, aby chuťové buňky potěšilo úplně stejně jako úhoř. A to kouzlo vážně funguje.
Pochopitelně nesmí chybět lehce povařená zelenina v doprovodu hub šiitake.
A přichází tempura, tedy jarní zeleninka v křupavém těstíčku. Vedle sebe jsou narovnány bambusový výhonek, košiabura a taranome. Rýži nelze v žádném případě vynechat - je ozdobena jarními výhonky warabi a nejedná se o klasickou bílou rýži, ale o akagome, tedy červenou rýži. Je to trochu podřadný druh rýže (říkali jsme, že se jedná o prosté jídlo), s malými zrnky a nevalnou chutí. Při vaření však značně nabyde, takže bývala oblíbeným hostem chudých domácností. Nakládaná zelenina a polévka pak uzavírají toto menu. Dnešní polévka se od klasické misoširu liší tím, že v ní plave kasu, což je polotovar při výrobě sake (jednoduše řečeno: to co zbyde po filtrování sake).
No - málem bychom zapomněli na dezert. Jókan je druh tradičního japonského cukrovíčka (forma se podobá našemu želé). Do tohoto byly přidány cibulky lilií a sakurové kvítky.
Když to tak člověk shrne, není ta prostá a jednoduchá mnišská strava úplně k zahození. J