Untoan

18. června 2006 v 18:53 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Historie buddhistického chrámu Untoan se započala už v osmém století během období Nara, kdy sloužil k uctívání předků mocného rodu Fudžiwara. Velký přerod a přeměnu na chrám sekty zen(tentokrát pod záštitou knížecího rodu Uesugi) zažil Untoan v patnáctém století.
Untoan patří mezi nejvýznamnější chrámy oblasti Ečigo, nachází se ukryt v lesích pod horou Hakkaisan, nedaleko města Muikamači. Navštívil jsem řadu slavných chrámů, ale málokterý na mě zapůsobil tak jako Untoan. Možná je to tím, že ve stínu mohutných cedrů odpočívá stranou od lidského hemžení a uchovává si tak svou atmosférou. Například slavné kjótské chrámy, byť mnohokrát větší, byť mnohem bohatší a skvostnější, proměnily davy turistů na pouhou atrakci. Ne že by zcela ztratily své kouzlo, stále mají co říci, ale je prakticky nemožné načerpat v nich energii, spočinout na chvíli sám v sobě. Ano, zapůsobí na vás svou krásou, ale kouzlo zabydlenosti, intimní důvěrný pocit, který vás zcela prostoupí, je třeba hledat jinde. Třeba na takových místech jako Untoan.
Přitom když nevkročíte na půdu tohoto chrámu, je to, jako kdybyste ani nenavštívili kraj Ečigo. Však to také stojí psáno na jednom ze sloupů brány Akamon. Právě když projdete touto bránou, vstoupíte totiž na dlažební kameny, pod kterými je podle legendy uložen text Lotosové sútry. Pod každým kamenem jeden znak. Když přejdete po této cestě přinese vám to pomoc všech buddhů a do vašeho srdce vstoupí Buddhovo učení.
Když jsme vstoupili do zahrady, právě zněl z hlavní síně zvon - konal se zádušní obřad. Starý mnich se prošoural kolem, udělal bubáka na našeho špunta a ručníkem si otíral čelo: "To je k neuvěření...takovéhle vedro...," utrousil ještě, než zmizel v útrobách chrámu. Na chodbách - inu, jedná se o zenový chrám - visí spoustu báječných "upozornění": "Poslouží to jako důkaz, že jste v minulém životě byli opice nebo mýval tanuki, kteří otevírají, co nemají, koukají, kam nemají, a nestydí se u toho. A proto neotvírejte tyto dveře!" "Ať vás ani ve snu nenapadne, vystoupat po těchto schodech." "Jen osel zvoní dokola na tenhle zvon a ruší tím ostatní." "Přisátý k cigaretě vypadáš jak kojenec, co se neumí odtrhnout od maminčina prsu. Hádám ti, kamaráde, tak maximálně pět let. Zákaz kouření." Kromě toho najdete na stěnách řadu svérázných svitků s náboženskou tématikou: "po smrti, až se bude rozhodovat, jestli půjdeš do pekla nebo do nebe, se v zrcadle ukáže, jak jsi vyřvával, popíjel a pral sis teřich." Nebo: "Jednou strčíš ty, po druhé do tebe strčí druhý, ať se člověk snaží o krásný kruh, vždycky se to nějak zkroutí..." (viz. foto) Pokud máte zájem o vysoké umění, najdete řadu starých klasických svitků v chrámové pokladnici. Pokud ne, můžeme se dumajíce nad významem zenových kóanů vydat dále k hlavní síni.
Před vstupem do hlavní síně, kde je uctíván buddha Šákjamuni, je pramen, jehož pití je prý garantem dlouhověkosti. O kus dál je dřevěná socha jamamby - obecně známé jako horská čarodejnice. Doprovodný text však uvádí, že tato jamamba pomáhá při bolestech zubů a navíc odkazuje k tomu, že zlého démona z ní udělaly až pozdější pověry. Před několika tisíci lety, v období džómon, byla uctívána ženská božstva, která pak volně přešla do rodícího se náboženství - šintoismu. V něm zaujímala původně jamamba místo ryze pozitivní, byla patronkou čisté vody a potravin. Ale stejně vypadá strašidelně...ani jsem její fotografii nemohli dát na blog....
V hlavní síni jsou připraveny plastové přepravky vystlané ručníky. Střecha už je děravá a přece jen - začaly slivoňové deště....
Zendó je prostor, kde se mniši věnují meditaci v sedě, zazenu. Podle prachu na polštářích zabuton to však nevypadá, že by to s meditační praxí nějak přeháněli. Vysvětlení dodává opat na magnetofonové pásce připevněné na jednom ze sloupů. Napůl žertem začíná o tom, že šákové, z jejichž rodu pocházel i historický Buddha, byli dlouhých útlých postav, takže sezení v lotosové pozici pro ně bylo vlastně odpočinkem. Ale co my, Japonci, zemědělci s krátkýma nohama.... Druhým dechem dodává, že meditace je dobrá věc, ale skutečný žitý zen je nepostradatelný - když jste otevřeni všem bytostem kolem sebe, ani nepotřebujete dlouhé hodiny meditovat....
V jedné z vedlejších síní, jejíž okenice jsou doširoka otevřeny, v tichosti pozorujeme zahradu a hada, jehož tělo se vine od zvonice do chladného stínu. Kolem dokola mlčí hory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomášek Tomášek | 1. července 2006 v 18:16 | Reagovat

Tak mě došlo, že tady u toho příspěvku není žádný komentář ..... jistě je to proto, že nám všem při čtení spadla čelist a bez dechu jsme koukali na tu nádheru. Nedá se nic dělat - v japonsku je prostě kulturní a přírodní krása schopná prorůstat... U nás k tomu dojde jen občas, když si starý dům nebo hrad vezmou stromy a křoviny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama