Stalo se na sklonku července

30. července 2006 v 17:14 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Pomalu končí letošní nezvykle dlouhé období slivoňových dešťů (zatím trvá jen v oblasti Tóhoku, zbytek země už má slunečno). Přichází pravé léto a s ním teploty vysoko nad třicet stupňů. Slunečné počasí vylákalo lidi na pláže a k vodě, což přineslo smutnou statistiku čtrnácti utonutí na různých místech Japonska v jednom týdnu.
Hurá k moři. Ať se práší za kočárem...
V boji o premiérské křeslo, které se uvolní po odstupujícím Koizumim, má zatím navrch vicepremiér Abe. Ministr zahraničí Aso má jen slabou podporu, ale kdoví jak situací ovlivní oznámení bývalého premiéra Fukudy o tom, že kandidovat nehodlá. To by mohlo přihnat vítr do plachet i dalšímu kandidátovi, ministru financí Tanigakimu - který jasně prohlašuje, že nehodlá navštěvovat spornou svatyni Jasukunidžindža a plánuje zvýšit spotřební daň ze současných pěti na deset procent. Problém "svatyně Jasukuni", kde jsou jako oběti války uctívány i duše válečných zločinců, je trnem v oku Číně a Koreji. Spolu s reformou důchodů, respektive celé sociální sítě, a dále problémem severokorejských raket, se bude pravděpodobně jednat o hlavní témata kampaně. Volit se bude předseda vládnnoucích republikánů - což za současné politické konstelace znamená automaticky premiérský post.
Severokorejské fotbalistky neudržely nervy na uzdě a po prohraném utkání s Čínou nejdříve slovně, pak i fyzicky zaútočily na trojici rozhodčích, kterou před kopanci a létajícími pet lahvemi neuchránila ani policie. Nutno říci, že podle zpráv, které ze Severní Koreje unikají, čeká neúspěšné reprezentanty po návratu peklo a mnohdy i pracovní tábory. Není divu, že člověka pak rozhodí jeden špatně odpískaný ofsajd. Oslabená Severní Korea ale v dalším utkání dokázala porazit Japonsko, tak pro tentokrát snad zůstanou hráčky komunistických perzekucí ušetřeny...
Na podvýživu a pravděpodobné týrání ze strany rodičů zemřela v prefektuře Fukušima tříletá holčička, která v té době vážila pouze osm kilo. Policie nyní znovuprošetřuje smrt staršího dcery, jejíž utonutí bylo v minulosti uzavřeno jako nehoda, a dále sbírá materiály o týrání zbylých dvou dětí (další dítě bylo rodičům odebráno a je vychováváno v sociálním ústavu).
Přelomový rozsudek vynesl soud v případu pět let staré nehody, která se udála v prefektuře Saitama. Podnapilý řidič najel do skupinky studentů, z nichž dva zabil a několi dalších zranil. Rodiče jedné z obětí požadovali odškodné nejen po dotyčném, ale hnali k zodpovědnosti i jeho kolegy, s kterými několik hodin předtím pil na firemním večírku, i firmu, jejíž auto při nehodě řídil. Soud jim dal za pravdu a uznal, že měli povinnost opilému člověku v řízení zabránit. Zamítl ale návrh, aby odškodné zaplatila i manželka obviněného, která s ním telefonicky hovořila a návrat v podnapilém stavu mu nerozmluvila.
Rozběhla se celostátní soutěž středoškolských baseballových týmů - z každé prefektury postoupí jen jeden tým, který se utká o celkové vítězství. Letos kvůli častým srážkám prefekturální kvalifikační zápasy trochu vázly, ale už brzy by mělo být známo všech 49 týmů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanci hanci | Web | 1. srpna 2006 v 22:34 | Reagovat

Tentokrát se nevyjádřím k uvedenému článku, ale zajímal by mě Tvůj názor na knížku Amélie Nothombové - Strach a chvění. Tedy, jestli ji znáš, ale myslím si, že určitě ano. Docela mě to zasáhlo, přestože jsem už dřív hodně četla o těchto věcech, vyznělo to pro mě v té knížce mnohem silněji, protože to asi bylo autentické vyprávění, dost dobře napsané. Je to podle Tebe skutečně tak pravdivé? Myslela jsem přece jenom, že časem se poměry tam mění k lepšímu - v tomto ohledu. Dík za odpověď.

2 chaki chaki | 9. srpna 2006 v 15:12 | Reagovat

Dobry den! Mila pani "Hanci", dovolim si ve strucnosti trochu reagovat na Vas komentar...

Nebudu ale nic vyvracet ani potvrzovat (citovanou knihu jsem necetl - videl jsem pouze film, natoceny dle ni a ten se mi nelibil), pouze se pokusim prispet vlastni zkusenosti, nebot situace je mnohem ruznorodejsi (a take cas vse promenuje).

Mel jsem to nesmirne stesti a bylo mi umozneno kratkodobe pracovat (nikoli pro penize ale jakozto 'praxe') v nekolika ruznych firmach.

Jedna byla "stredni" velikosti - firma obchodujici cajem, jina byla rodinna (pouze nekolik zamestnancu) - zavod na zpracovani cajovych listku... ano, jsem 'blazen do caje'!

V te prvni slo vicemene o kancelarskou praci (tykajici se cajovych baleni). Zacinalo se kolektivni rozcvickou (to bylo pro me zdravi velkym prinosem, nebot jinak bych se k pohybu sam neprinutil) a nasledujici poradou vsech zamestnancu, kde jsme se navzajem m.j. informovali, co kdo zrovna resi - vec dobra k lepsi koordinaci i pripadne zastupnosti uvnitr organizace. Pak nasledovala bezna prace (ovsem v zadnem zbesilem tempu! ...kolem 10.hodiny byla drobna pauzicka na caj s nejakou dobrutkou, coz jsme si vychutnali na svych oddelenich!). Na obed se chodilo ruzne, budto do blizkych (uzasnych!) restauraci ('zavodni' zde nebyla), nebo si bylo mozno koupit teply ci studeny pokrm v sousedni samoobsluze a ti stastnejsi z nas si v kancelari pochutnavali na jidle "v krabicce" (obentoo), ktere jim do prace pripravila milujici zenuska... A obed plynule presel v odpoledni pracovni snazeni. Kdyz se priblizila doba vecerni, zacali se zamestnanci postupne vytracet (mnozi pracovnici setrvavali casto az do velmi pozdnich hodin, v tom pripade jsme si telefonicky objednali veceri z blizke restaurace primo do kancelare).

Prace v zpracovatelskem zavode (vlastne takove male cajove "tovarnicce") byla samozrejme odlisna, bez porad a bez cviceni (ale nastesti pro mne tu slo o dosti narocnou fyzickou cinnost: vcetne cisteni stroju, prenaseni pytlu a beden, atp.)... Obe zamestnani mela vsak jedno spolecne (krome caje): vsichni zamestnanci byli nesmirne slusni, ohleduplni a pratelsti! Bez prehaneni to byla moje nejkrasnejsi pracovni zkusenost!!!

(PS: omlouvam se, ze nepouzivam diakritiku...)

3 hanci hanci | Web | 11. srpna 2006 v 16:35 | Reagovat

Moc děkuji za Váš komentář. S velkou radostí jsem si ho přečetla a ujistila se, že ta knížka není až tak pravdivá. Já obdivuji Japonsko a jeho kulturu a vůbec východní kulturu. Ovšem že jsem četla a i viděla různé filmy, ze kterých se někdy člověku dělalo úzko. Ale pořád musíme mít na paměti, že je to naprosto odlišná kultura, jim určitě zase připadají naše zvyklosti třeba i nepříjemné a divné atp. Udělal jste mi vělkou radost. Přeji hodně štěstí v životě.

4 pepáš a niko pepáš a niko | 21. srpna 2006 v 20:26 | Reagovat

Děkujeme, Chaki. Ani nemáme co dodat - ani jeden jsme film neviděli, ani nečetli knihu - těžko tedy něco vyvracet nebo na něco reagovat. Oba ale máme zkušenosti s japonskými firmami, ale žádná traumata (soudě podle toho, co jsem o Strachu a chvění zaslechl) jsme si neodnesli. Naopak, právě se chystáme navštívit bývalé kolegy....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama