Letní slavnosti 弥彦祭

21. srpna 2006 v 19:24 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Léto znamená v Japonsku především letní slavnosti - o macuri. Velkolepé slavnosti, na které se sjedou desetitisíce lidí (jako třeba na slavná kjótský Gion macuri) i malé místní svátky vycházejí ze společného šintoistického základu. Středem oslav je místní božstvo kami, které během letních svátků opouští domovskou svatyni a v ozdobené schráně o mikoši se vydává na pouť městem. Každý kraj, ba takřka každá svatyně má své specifické rituály a zvyky, které letní svátky provázejí - my se zde pokusíme pro ilustraci přiblížit svátek svatyně Jahiko.
Nevím, jak se to stalo, ale už mám pocit, jako bychom k vesnici Jahiko patřili odjakživa. Snad za to může chladná zima, která nepřeje dlouhým hovorům (a místní dialekt se tak scvrkl do roztomilých zkratek), a tak se v Jahiko řeší vše rychle, jasně a na rovinu. Pak se stane, že zapadnete do takové komunity, ani nevíte jak. Takřka jako přirozenou věc jsme přijali pozvání účastnit se místního svátku nejen jako turisté, ale spolu s "domácími" obléknout kabátek happi a zařadit se do průvodu.
Ve svatyni probíhají od rána obřady a rituální tance kagura, od pravého poledne nosí bůžka kami městysem děti. Zpívají a tančí a k večeru zanesenou schránku o mikoši zpět do svatyně, ke které už se přibližují za troubení na mořské lastury muži rozdělení podle příslušnosti k různým spolkům či částem vesnice. Před hlavní síní následuje krátký obřad, během něhož už ramena účastníků zatěžkávají jednak nosítka schránky o mikoši, a pak také konstrukce s lucernami a květinovou výzdobou. Záhy vyrazí toto procesí do ulic. Celý průvod jsem pohromadě neviděl, protože tou dobou se má ramena prohýbala pod tíhou dřevěné konstrukce - navíc kromě prostého nošení, následovalo co dvacet metrů divoké otáčení a vyzdvihování podstavce tóródai do výše. Naštěstí jsme zanedlouho dorazili před obchod, který sponzoroval právě náš tóródai, a kde v kádi s ledem čekala orosená odměna. Božstvo kami opouští svatyni, aby si od něj místní lidé vyprosili ochranu na další rok a zároveň poděkovali za rok uplynulý. Abychom se na jeho příchod připravili, tančíme dokola typický letní tanec bon odori (jehož variace se liší od údolí k údolí), na oslavu je připraven i nezbytný ohňostroj. To už ale máme zase tóródai naložený na hřbetě a vracíme ke svatyni. Tam už čeká o mikoši a do procesí se zapojují i místní stařešinové, nosiči luceren a šintoističtí kněží. Za neustálého zpěvu rituálních písní neseme
tóródai ulicemi, co chvíli se zastavíme a zběsile s celou konstrukcí opisujeme kruh a vše korunujeme jejím opakovaným vyzdvihování do výše. V malých uličkách čekají lidé na zápražích, aby nás povzbudili a nabídli vodu či sake. S ubývajícími silami se člověk dostává takřka do transu, takže mu připadá masivní dřevěná konstrukce jako pírko a- unášen melodií rituálních zpěvů a zvukem bubínků a fléten- s ní pohazuje jakoby se nechumelilo (tři dny bolavých ramen a zad pak přinášejí pomalý návrat do reality). Na závěr doprovodí lucernové podstavce božstvo kami zpět do svatyně, kde v obklopení stařešinů, kteří rytmicky poklepávají holemi o podlahu, provádějí kněží poslední tajný obřad.
Ještě v horké lázni, ve které ještě týž večer rozpouštím únavu, mi v hlavě zní zpěvy letního svátku. Jak už jsme předeslali v úvodu, každý kraj a svatyně má svá vlastní specifika - někde nese průvod na ramenou několik desítek metrů dlouhou maketu hada, jinde v průvodu tančí celé město, v jiném místě se zase utkávají nesezdaní mladí muži v rituálním souboji - kdepak japonské léto.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanci hanci | Web | 22. srpna 2006 v 10:38 | Reagovat

Moc Vás zdravím, denně jsem netrpělivě kontrolovala, kdy už se opět ozvete. Snad Vám nevadí, že si Vaše příspěvky stahuji a ukládám - jsou báječné. Tak i tento poslední, krásné počtení a krásné fotky. Moc zdravím a děkuji.

2 Dancer Dancer | 22. srpna 2006 v 11:34 | Reagovat

Děkuji za další sadu novinek z Japonska. Vždy je netrpělivě očekávám, abych jimi posléze "ohromoval svou (japonskou) choť - je vždy překvapená, co všechno o Japonsku vím. :-)

Jsem pak vždy dotazován, kde jsem se to, či ono dozvěděl a já ji vždy (po chvilce napínání) odkazuji na tyto stránky. Přečíst si je přeci může každý, že... :-D

3 Dancer Dancer | 22. srpna 2006 v 11:36 | Reagovat

Nechla jsem se nějak unést - se slovem "vždy" jsem to přehnal. Je ale to ale pravidlo, že to takhle funguje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama