Říjen 2006

Ošizuši

30. října 2006 v 17:21 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Suši prožívá v Evropě a Americe módní vlnu, v Japonsku si "křest" odbylo už v období Edo (17. - pol. 19. století) jako chutná a přitom praktická a snadno konzumovatelná strava - takový předmoderní fast food. Je pravda, že od času vyrazíme do blízké "sušárny", abychom očím, jazyku a žaludku dopřáli něco dobrých ryb na rýžové hnětence.
V kraji Ečigo má ale tradiční suši úplně jinou podobu - nutno dodat, že nezvyklou nejen pro Evropany, ale i pro Japonce z jiných krajů. Název ošizuši napovídá, že v rámci přípravy dojde i na hrubou sílu - tedy na (přehnaně řečeno) lisování, které pomůže dobře zapracovat jednotlivé ingredience do sebe. (Když už jsme u ošizuši, i prefektura Tojama je známá touto formou suši, ovšem s plátkem nakládaného pstruha.)
Kromě naložené rýže potřebujete k přípravě vejce, lososa, tresku připravenou nasladko v páře, bambusové výhonky, houby šiitake, horskou zeleninu zenmai a aburaage, nakládanou ředkev...a tak dále a tak dále... Zde existují jednak krajové variace, jednak se liší chuť od domu k domu. Poprvé jsme měli ošizuši v Sanai mači, poblíž přístavu Naoecu, na snímku je zachycena příprava v Kakizaki (vše součást Džóecu). Pokaždé se chuť, způsob přípravy i ingredience mírně lišily. (Zde je na místě poděkovat rodině Macuhaši za pozvání i za tomely šibugaki, které jsme před jídlem stihli očesat a které jsou po týdnu měkké a příjemně nasládlé.)
Připravit výše uvedené náplně a rýži zabere trochu času, pak už je ale výroba velice jednoduchá. Na vrstvu rýže položíte libovolné kombinace náplní. Mezi jednotlivé vrstvy se pak kladou listy sasa z mladých bambusů. Na podzim, kdy sasa nemá tak pěknou barvu, používá paní Macuhaši listy mjóga (z této rostliny se pojídá či nakládá především kořen; roste i volně, takže se často stává naší obětí při podzimních procházkách). O tom, že tento druh suši je mírně nezvyklý i pro lidi z jiných koutů Japonska, svědčí i jeden tokijský známý, který v nestřeženém okamžiku pojedl i zelené listy. Ty však jen oddělují jednotlivé vrstvy a svou svěží barvou dodávají pokrmu šmrnc. Zásadně se ale nepojídají...
Na závěr se dřevěná nádoba přiklopí víkem a namísto paží se nechá pracovat...třeba pytel rýže. Vzniklým tlakem do sebe rýže natáhne chuť náplně a zpevní se struktura celého pokrmu.

Krátce...na sklonku října

30. října 2006 v 16:04 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Japonská císařovna oslavila narozeniny. I když Čína letos hlásila slabší výskyt obřích medúz rodu nemopilema nomurai neboli japonsky ečizen kurage, přesto jich k japonským břehům proud zanesl dost na to, aby přidělaly místním rybářům vrásky na čele.
"Ečizen kurage prý vypadá nějak takhle...."
Uplynuly dva roky od ničivého zemětřesení, které zasáhlo oblast Čúecu v prefektuře Niigata. Japonskou baseballovou ligu vyhrál tým Nippon Ham z Hokkaida - hrající legenda Šindžó si nemohla přát lepší závěr kariéry. Na ostrově Hokkaidó zaznamenali meteorologové první letošní mráz. Na tři sta středních škol oznámilo, že jejich studenti budou moci jen stěží odmaturovat, neb byl v rámci přípravy na přijímací zkoušky z výuky vypuštěn povinný předmět "Světové dějiny". V Tokiu prezentoval své filmy Jan Hřebejk. Vyznamenání za celoživotní přínos kultuře získala spisovatelka Setouči Džakučó a filmový herec Kaikó Ken.

Tomely

21. října 2006 v 17:46 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
"Letos se urodilo mnoho tomelů a podzim v horách je překrásný," tak přibližně začíná jedna z mých oblíbených povídek spisovatele Kawabaty. Když se podíváme z okna, je tomu skutečně tak. Výlet do hor slibuje překrásné javorové listí a plody tomelů (v Čechách prodávané pod japonským názvem kaki, botanicky Diospyros kaki L.) rozsvítily krajinu do oranžova.
"Jenom blbec neláme větve stromu kaki," říká jedno místní přísloví. Plody totiž rostou pouze na nových šlahounech, a tak, pokud chcete napřesrok sklidit více tomelů, je třeba s právě uzrálými plody zbavit strom i přebytečných větví. Dalším nepsaným pravidlem je nechat na stromě pár kousků pro ptáky, na které čeká dlouhá zima. Pozor si musíte dát i na křehké větve, které se velmi snadno lámou - na strom kaki se proto zásadně neleze bez žebříku.
V případě většiny stromů v okolí se jedná o druh šibugaki, trpký tomel. Kromě trpké chuti jsou tyto tomely i ve zralém stavu tvrdé - pomocí alkoholu a zhruba týdne, kdy necháme tomely odležet, je proměníme v měkké a příjemně sladké ovoce. U nás v prefektuře Niigata se zrodil poddruh trpkého tomelu nazvaný hiratanenaši (zde známý spíše pod jménem haččingaki) - je pozoruhodný tím, že nevytváří černá jadýrka. Další druh, sladký tomel (amagaki), je taktéž specielní japonskou varietou. Během dozrávání se trpká chuť sama ztratí, a na stromech už čeká sladké ovoce.
Tomely se jedí přímo, smíchané s jogurtem, vyrábějí se z nich sladkosti, džem, plní se jimi cukrovinky, vyrábí se z nich želé a třeba i zmrzlina. Slavné jsou také sušené tomely. Nejvíce tomelů (asi 22 procent japonské produkce) se vypěstuje v prefektuře Wakajama, asi 62 tisíc tun ročně.
Dřevo tomelu se pro svou křehkost těžko zpracovává, ale přesto se z něj vyrábí nábytek nebo jeden typ golfových holí. Dnes při sekání krásně vonělo, ale až v zimě budeme moci říct, zda-li má i dobrou výhřevnost.

Sobotní zprávy

21. října 2006 v 17:03 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Řetězec obchodních domů Tókjú oznámil, že zhruba v osmi jeho podnicích (především v Tokiu a Naganu) byly použity falešné dárkové karty a způsobily firmě újmu okolo dvou miliónů jenů. Pachatelé prý použili karty především na nákup potravin a pánské konfekce.
Od příštího roku se výrazně sníží kvóty, které Japonsku určují, kolik smí vylovit tuňáků. Jedná se zatím pouze o druh minami maguro (thunnus maccoyii), ale jelikož jsou kvůli vysoké spotřebě ohroženy i ostatní druhy, uvažuje se v budoucnu o rozšíření platnosti limitů i na ně. To je rána pro japonské chuťové buňky, žaludky i hospodářství - respektive rybolov.
"A to teď budeme jíst kytičky nebo co...."
Uplynulo přesně padesát let od uzavření Sovětsko-japonské deklarace. Při této příležitosti zmínil tajemník opozičních demokratů Hatojama, jinak též předseda Japonsko-ruské společnosti, že právě tento dokument brání konečnému územnímu vypořádání mezi oběma státy. Japonsko si dělá nárok na všechny čtyři ostrovy v kurilské oblasti, prezident Putin se však opírá právě o deklaraci z roku 1956, která Japonsku přiznává pouze dva z nich (Habomai a Šikotan). Hatojama zdůraznil, že i Spojené státy podporují japonský nárok na zbylé dva - tedy Etorofu a Kunaširi. V případě sporu o "severní ostrovy" jde především potenciální naleziště a bohatá loviště ryb. Zrovna před nedávnem byl ve sporné oblasti ruskou pobřežní hlídkou zastřelen japonský rybář a zbylí členové posádky zatčeni.
Krčař v prefektuře Kanagawa. Policie zaznamenala už čtyři případy, kdy zatím neznámý muž oslovil na ulici ženu a se slovy: "Máte ve vlasech ploštici. Zavřete oči, setřesu ji..." jim začal líbal krk, poté je políbil na ústa a prchl.
V šestačtyřiceti letech se jistý muž dozvěděl, že kvůli omylu v porodnici žil doposud s nepravými rodiči. Přišlo se na to v souvislosti s jeho onemocněním, kdy při testech krve eventuelního dárce nesouhlasil vzorek ani jednoho z domnělých rodičů. Tokijský magistrát, na kterého spadá zodpovědnost za tento omyl, celou záležitost uznal a oznámil, že se neohodlá odvolat proti odškodnému ve výši dvaceti miliónů jenů, které má dle soudu poškozenému zaplatit.
Lidové noviny sice napsaly, že Severní Korea slíbila skončit se svými jadernými zkouškami, ale o tom nic neříkal ani čínský emisar Tang Jiaxuan, ani americká ministryně Rice...severokorejská média zopakovala povědomě znějící věty o vřelém a přátelském vztahu s Čínu a společném úsilí vedoucímu k míru v regionu. (Druhý dechem ale severokorejští komunisté ostře kritizovali vojenské cvičení jihokorejských a amerických jednotek, které právě probíhá na Jihu.) Podle pozorovatelů byly navíc zaznamenány stejné aktivity, jaké bezprostředně předcházely prvnímu severokorejskému pokusu. Japonsko se drží přísných opatření, které vůči severokorejskému režimu přijalo, omezilo rybolov v oblastech blízkých Severní Koreji, jednotky japonské sebeobrany, stejně jako jejich jihokorejští kolegové, absolvovali cvičení s americkými vojáky.
Tabákové koncerny se chystají v Japonsku zavést automaty na karty. To by mělo zabránit mladistvým ke snadnému přístupu k tabáku, jaký jim v současnosti umožňují běžné automaty na mince. Registrace a vydání karty bude zdarma, stačí jen doložit věk.
Autobus s japonskými turisty havaroval v Turecku. Jedna žena zemřela, několik dalších cestujících je ve vážném stavu.
Hokkaidó trápí pytlácký lov mořské okurky, namako.

Hasagi

19. října 2006 v 17:10 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Sklizeň rýže skončila a letošní šinmai se už dávno prodává v obchodech. Přesto si dovolíme ještě jeden krátký návrat do údobí těsně po sklizni, kdy se rýže nechává na krátký čas vychnout na okrajích polích či podél cest. Někdy k tomu poslouží obyčejná svodidla, v kraji Ečigo, tedy v naší sněhové zemi, se sklizená rýže tradičně zavěšuje na takzvané hasagi. Zlatavé zdi zdobí krajinu dodnes, i když jich díky rostoucímu množství různých užitečných zemědělských strojů ubývá. Jako symbol blížícího se podzimu snad ale ještě nějaký čas zachovány zůstanou.
稲刈りが終わっており、今年の新米を既にお店で売っているにも関わらず、稲刈りの時期を少しだけ振り返らせていただきます。他の地域ではなかなか見られないこの『はさ木』は、黄金のように輝き越後平野を彩っています。しかしながら、農業の機械化によりこのはさ木は次第に消えていきつつあります。来たる秋の象徴としてこの世に残されるのでしょうか...
こちらに載せた写真は、上越地域と下越の夏井にて撮ったものであります。

Stalo se v říjnu

19. října 2006 v 15:45 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Celé Japonsko se pomyslně vrátilo do druhé poloviny osmdesátých let, kdy společnost šokovalo násilí ve školách a slůvko idžime - šikana bylo skloňováno ve všech pádech. Že tento fenomén z japonských škol dosud nezmizel, vypovídá i případ z prefektury Fukuoka. Psychická šikana a nátlak ze strany třídního učitele dohnala jednoho z žáků k sebevraždě. Svého svěřence pedagog častoval před celou třídou nadávkami typu "prase" a "lhář"... Pod vlnou kritiky se sesypal a v současné době je hospitalizován. Dnes také proběhla ministerstvem školství narychlo svolaná konference o problému šikany.
Soudní líčení v případu falšování výpočtů odolnosti budov proti zemětřesení přineslo první tresty. Šéf firmy, která měla jako nezávislý článek provádět kontrolu výpočtů, Fudžita si od soudu odnesl trest v podobě odnětí svobody na jeden rok. Také aféra kolem obchodování firmy Livedoor se začíná rozmotávat. Státní zástupce požaduje pro "dvojku" v pomyslném firemním žebříčku, bývalého manažera Mijaučiho, dva a půl roku. Pro jeho přímé podřízené a taktéž vysoce postavené představitele firmy pak rok a půl odnětí svobody.
Babička si porodila vnoučka. Tak shrnují aféru z města Suwa v prefektuře Nagano bulvární média. Jisté je, že ačkoliv zákony i profesní organizace "porod v zastoupení" zakazují, lékaři kliniky v městě Suwa vpravili vajíčko ženy, jež přišla kvůli rakovině o dělohu, do těla její matky, která před rokem porodila vlastního vnoučka. Celou záležitost zvěřejnili v době, kdy se v souvislosti s dalšími případy mluví o potřebě přizpůsobit japonské zákony pokrokům v medicíně.
Baseballová liga vstoupila do poslední fáze. O konečném vítězství se rozhodne mezi týmy Nippon Hamu a Čúniči.
Útoků medvědů na člověka letošní podzim přibylo. Kromě toho se oproti minulým létům zvýšil také počet případů otravy z hub. Prefektura Niigata zřídila například poradní centra, kde vám řeknou, jestli jste si z lesa přinesli (pokud vás tam nepřekvapí medvěd) houbu jedlou či jedovatou.
Necelý den strávila Condoleeza Rice v Japonsku, kde s ní o společném postupu v případu severokorejských jaderných zkoušek jednal mimojiné premiér Abe či ministr zahraničí Aso. Před chvíli se z jednání s Kim Čong-ilem vrátil do Pekingu vysoký představitel čínské vlády Tang Jiaxuan. I on by měl sejít s americkou ministryní - po Japonsku ji totiž čeká Jižní Korea a Čína. Japonská vláda dnes také ústy šéfa úřadu dementovala spekulace o tom, že by Japonsko mělo byť jen uvažovat o získání vlastních jaderných zbraní.
Město Jamaguči v prefektuře Niigata, které bylo před dvěma lety těžce postiženo zemětřesením, se potýká s úbytkem obyvatel a ekonomickými problémy.
Dělníci, kteří v osmdesátých letech razili tunely, se odškodného za onemocnění plic jen tak nedočkají. Stát se prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí odvolal k vyšší soudní instanci.
V souvislosti se stárnoucí společností začíná Japonsku docházet pečovatelský a zdravotnický personál. Odpovědná místa si začínají lámat hlavu, jak alespoň udržet především mužskou část zaměstnanců, kterým pomalu rostoucí platy v tomto sektoru nedovolují ani založit rodinu.
Dvě verze závěti rozdělily rodinu, firmu, a tím i slavnou značku Ičizawa. Kjótský obchod i výrobní úsek nakonec soud přiřkl prvorozenému synovi. Čtvrtý syn, který měl obchod zdědit podle původní verze závěti, v pondělí předal obchod staršímu bratrovi, aby si opodál otevřel prodejnu se stejným sortimentem - vsadil přitom na kvalitní materiály a modernější design. Teprve zákazníci rozhodnou, kdo je skutečným dědicem marky Ičizawa.
Deep Impact dopoval. Fanoušci, kteří oblíbeného koníka následovali i na jeho poslední závod do Francie, jsou šokováni. Ve vzorku legendy, která na japonské půdě nenalezla přemožitele (v osudném posledním závodě kariéry skončil ve Francii třetí), se našla látka, která se obvykle používá k léčbě astmatu.Ve Francii je sice zakázána, nikoli však v Japonsku.
Po slunečných dnech přichází na japonské ostrovy studená vlna a s ní déšť. Listí javorů momidži se začíná odívat do červené.

V obchodě

19. října 2006 v 13:34 | pepáš a niko |  O docela malých medvědech
Jak dobře známo, trápí Japonsko nízká porodnost. O tu "hrstku", která se v posledních letech rodí, je však dobře postaráno. Na dálničních odpočívadlech a či veřejných toaletách (mimochodem jsou na každém kroku, čisté a zdarma; mnoho japonských turistů si z Čech přivezlo suvenýr v podobě "vstupenky" na toaletu, tedy stvrzenky o zaplacení použití veřejných toalet) se už samozřejmostí stal přebalovací pult či místnost na kojení. V obchodech, knihovnách nebo na úřadech pak bývají kromě obvyklých hracích koutků také prostory, kde můžete špunty zvážit, nechat v klidu vyspat, nakojit nebo třeba připravit kojeneckou stravu. A nejedná se o výsadu velkých obchodních domů - fotografie doprovázející tento článek je z obyčejného supermarketu.

Lví tanec

17. října 2006 v 14:27 | pepáš a niko |  Na cestách
Tradice lvího tance šišimai přišla z tchangské Číny a v Japonsku se záhy ustavila jako součást bugaku - dvorského tance doprovázeného hudbou. Později splynul s místními tradicemi, takže se lví tanec stal součástí jednak šintoistických tanců kagura, jednak byl (a dosud pochopitelně je) na různých místech provozován jako rituál vyhánění zlých duchů, rituál vítání Nového roku apod. Základ je vždy stejný - za doprovodu fléten šó no fue a bubínků kocuzumi nasadí tanečníci lví hlavu a "vypráví" příběhy.
Do šintoistické svatyňky Hie ve městě Macudo (prefektura Čiba) nezavítá pravděpodobně ani jediný turista, aby zhlédl tamější lví tance. Pod ztemnělou oblohou tu před zraky místních tři tanečníci převtělení ve lvi šiši předvádějí rituál předávaný z generace na generaci. Svitek, na kterém byla zachycena legenda místního lvího tance, se kdysi ztratil. Do současnosti se tedy zachovala jen forma, záleží pak už jen na vás, co si za pohyby lvů představíte. Lví tanečníci se svíjí, bojují mezi sebou, za okamžik sbíhají ze skaliska, které se před nimi vynořilo. Fantazii se meze nekladou. Tanec ve světle luceren a za zvuků bubínků a fléten působí opravdu velmi podmanivě.
Komorní, lépe řečeno rodinný ráz dodávají místním tanců děti, které schovány ve stínu sledují "strašidelné" lvy, ale za malou chvilku už hrají na honěnou s šibalem opičákem. Žadoní, aby si mohly koupit kyselou meruňku v karamelu či vylovit zlatou rybku...
TOPlist

Podzimní zprávy

17. října 2006 v 12:44 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Novinky kolem severokorejského jaderného programu plní podle všeho stránky i českých novin, tak si na chvilku od chmurných zpráv zkusme odpočinout. Jen jako symbolickou připomínku dodáváme zprávu z Hirošimy. Hodiny ukazující čas, jenž uplynul od od posledního jaderného pokusu, byly vynulovány...
Trocha podzimních zpráv ze sněhové země:
V parku Ečigokjúrjó v městě Nagaoka kvetou růže.
První sněh vykouzlil hoře Mjókó bílou korunku. Vrcholky okolních hor tak bělavě zazářily o šest dní dříve než loni.
V zahradách i podél cest kvetou krásenky.
I na terasovitých políčcích v horách skončila letošní sklizeň rýže. Podle odborníků se velikosti zrnek liší, tu a tam se objevují bílá neprůhledná místa, a tak jen 67 procent z niigatské rýže (jedné z nejlepších v Japonsku) splňuje požadavky na nejvyšší jakostní stupeň.
Rýžovou slámu vystřídala sladká vůně stromu kinmokusei (Osmanthus fragrans var. aurantiacuso).
Listí javorů momidži se začalo barvit do ruda.
Pomalu přichází čas květu chryzantém a ve vesnici Jahiko se připravuje jejich svátek.
V lesích je plno ořechů, kaštanů a semen jinanu. Taky se to tam ale hemží medvědy a přibývá případů, kdy huňáči napadnou člověka nebo se vydají za obědem až do vsi. V horách je mnoho stezek kvůli možnosti střetu s medvědem zavřeno...

Svatyně Hakusan

9. října 2006 v 7:38 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
V nedalekém městečku Nó, jen malý kousek od pobřeží Japonské moře, se ve stínu okolních kopců schovává svatyně Hakusan. Majestátná došková střecha vytvářející v hlavní síni tajemné přítmí je dominantou tohoto svatostánku a také jedním z důvodů, proč je svatyně Hakusan zapsána jako kulturní památka. Dávnými časy na vás dýchnou také staré trámy a k procházce a posezení poblíže svatyně vybídne její propojení s okolní krajinou, jejíž je nedílnou součástí. Nelze si nevzpomenout na souseda Totoro a chtě nechtě vám vytane na mysli, že v té spleti zelených větví, co tak krásně ladí s modrou oblohou, dosud přebývá božstvo kami. Koneckonců je zde uctíván bůh Izanagi, ústřední postava šintoistického pantheonu, který podle dávných mýtů spolu s partnerkou Izanami stvořil japonské ostrovy. Kromě tohoto božstva je zde uctívána princezna Nunakawahime, postava místních legend, a její domnělý muž Ókuninuši.
První historické zmínky o svatyni Hakusan jsou kladeny do 7. století, tedy období Nara. Na začátku šestnáctého století hlavní šíň shořela, ale hned o několik let později (1515) byla znovu vystavena. Dnes tedy můžeme obdivovat takřka pět set let starou svatyni. Na sklonku 17. století během éry Genroku se v městečku Nó zastavil básník Bašó a několik veršů své Stezky do vnitrozemí věnoval i místní svatyni.
Ve svatyni Hakusan se také každoročně konají představení starobylého obřadního tance kagura. Jedná se ale především o místo s úžasnou atmosférou.

Oživlá terasovitá políčka

9. října 2006 v 5:13 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Dopřejeme si teď krátký výlet zpět do letních dnů. V nedalekém městečku Macudai (mimochodem známým výbornými pohankovými nudlemi soba) se konala velká výstava pod širým nebem. Přímo v terasovitých políčcích, v jejich okolí, na okrajích cest, v cedrových lesích - takřka všude čekaly roztodivné objekty. Jejich počet přesáhl dvě stovky a podílelo se na nich nemálo umělců nejen z Japonska. Padesát strašáků, sněhuláci v mrazničce, básně vyryté v betonu ve tvaru pařezů, indiánský totem, rakety... Spíš než mnoho ne zrovna povedených artefaktů nás zaujala energie, s jakou se do projektu zapojili místní lidé v dobré víře, že se jim tak podaří oživit region zasažený před dvěma lety silným zemětřesením. A tak stařečci v holínkách ruku v ruce s mladými umělci v polích a lesích připravovali cesty, pomáhali dokončovat některé z výtvorů, asistovali u realizace většiny z nich.
Jako doprovodný program se konala řada divadelních a tanečních vystoupení - a během srpna a září ožila terasovitá políčka i jinak, dozlatova je zbarvily uzrálé rýžové klasy.
Více fotografií naleznete zde.

Bašta

8. října 2006 v 15:54 | pepáš a niko |  O docela malých medvědech
Kavárny, které si samy praží kávu a dávají si na tom záležet, máme rádi. Ještě navíc, když se vás při odchodu zeptají, jestli bylo na dnešní kávě něco, co by stálo za zmínku, a proberou s vámi, jestli byla tak výrazně nahořklá, jak se povídá.
Jedna kavárna je v takovém, takovém multifunknčím centru - kde najdete knihovnu, výstavní prostory, přednáškové sály, dobročinné obchody, ale i tělocvičnu a fitnes a třeba i kadeřnictví. A hlavně velký dětský koutek, kterému nechybí hračky, dětské knížky a domečky a prolejzačky, místnost na kojení a také pedagogický dohled. A jelikož tyto prostory můžete využívat volně a zdarma, stávají se žádáným útočištěm za deště či sněhových vánic, nebo když jen chcete uniknout z malinkého japonského bytečku do míst, kde malí medvědi mohou závodit v běhu po všech čtyřech.
Ale zpět do kavárny - poněvadž se nachází ve zmíněném "občanském centru" (no, zní to blbě), nabízí služby všem věkovým skupinám. A tak na jejím jídelním lístku najdete i kojeneckou stravu ze "zdravé zeleniny". A tak jsme si k dobré kávě nechali naservírovat také polévku ze sójového mléka a mrkve. Káva byla silná, nasládle hořká (taková ta plná chuť až vzadu na jazyku), polévka byla prý: "Babúúúú." Nebo tak nějak....