Ošizuši

30. října 2006 v 17:21 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Suši prožívá v Evropě a Americe módní vlnu, v Japonsku si "křest" odbylo už v období Edo (17. - pol. 19. století) jako chutná a přitom praktická a snadno konzumovatelná strava - takový předmoderní fast food. Je pravda, že od času vyrazíme do blízké "sušárny", abychom očím, jazyku a žaludku dopřáli něco dobrých ryb na rýžové hnětence.
V kraji Ečigo má ale tradiční suši úplně jinou podobu - nutno dodat, že nezvyklou nejen pro Evropany, ale i pro Japonce z jiných krajů. Název ošizuši napovídá, že v rámci přípravy dojde i na hrubou sílu - tedy na (přehnaně řečeno) lisování, které pomůže dobře zapracovat jednotlivé ingredience do sebe. (Když už jsme u ošizuši, i prefektura Tojama je známá touto formou suši, ovšem s plátkem nakládaného pstruha.)
Kromě naložené rýže potřebujete k přípravě vejce, lososa, tresku připravenou nasladko v páře, bambusové výhonky, houby šiitake, horskou zeleninu zenmai a aburaage, nakládanou ředkev...a tak dále a tak dále... Zde existují jednak krajové variace, jednak se liší chuť od domu k domu. Poprvé jsme měli ošizuši v Sanai mači, poblíž přístavu Naoecu, na snímku je zachycena příprava v Kakizaki (vše součást Džóecu). Pokaždé se chuť, způsob přípravy i ingredience mírně lišily. (Zde je na místě poděkovat rodině Macuhaši za pozvání i za tomely šibugaki, které jsme před jídlem stihli očesat a které jsou po týdnu měkké a příjemně nasládlé.)
Připravit výše uvedené náplně a rýži zabere trochu času, pak už je ale výroba velice jednoduchá. Na vrstvu rýže položíte libovolné kombinace náplní. Mezi jednotlivé vrstvy se pak kladou listy sasa z mladých bambusů. Na podzim, kdy sasa nemá tak pěknou barvu, používá paní Macuhaši listy mjóga (z této rostliny se pojídá či nakládá především kořen; roste i volně, takže se často stává naší obětí při podzimních procházkách). O tom, že tento druh suši je mírně nezvyklý i pro lidi z jiných koutů Japonska, svědčí i jeden tokijský známý, který v nestřeženém okamžiku pojedl i zelené listy. Ty však jen oddělují jednotlivé vrstvy a svou svěží barvou dodávají pokrmu šmrnc. Zásadně se ale nepojídají...
Na závěr se dřevěná nádoba přiklopí víkem a namísto paží se nechá pracovat...třeba pytel rýže. Vzniklým tlakem do sebe rýže natáhne chuť náplně a zpevní se struktura celého pokrmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dancer Dancer | 31. října 2006 v 11:42 | Reagovat

Díky za další hezký článek. Tohle suši jsem ještě nejedl, ale nevypadá špatně. No snad během některé další návštěvy Japonska.

2 niko a pepas niko a pepas | 7. listopadu 2006 v 15:44 | Reagovat

Ono ani není moc Japonců, co může říct, že jedlo ošizuši z Ečiga. Ovšem třeba u zmíněného ošizuši se syrovým pstruhem, slavnou to dobrotou z Tojamy, už je to poznání lepší a není problém je sehnat i v "kombini"....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama