Březen 2008

Hasiči

27. března 2008 v 15:57 | pepáš a niko |  O docela malých medvědech
Poslední dobou jsme zcela v zajetí vlaků a hasičů. Nic s tím člověk nenadělá, většina medvědů těmto zálibám v určitém věku prý zcela propadne. Mezi knížkami vede příběh o malém hasičském autíčku či vyprávění o cestě vlakem. Ale to není nic ve srovnání s jízdou skutečným vlakem nebo pozorováním opravdovského hasičského vozidla.
A tak se stává, že procházka skončí na nádraží a posléze ve vlaku (abychom hned v příští stanici vystoupili a dali se na cestu zpátky). Cestou na nákup občas trávíme nekonečné chvíle před hasičskou stanicí debatujíce, kam se jen podělo auto s žebříkem. Někdy se z útrob vynoří hasičský "strejda" a nabídne, abychom si zkusili nasednout. To už medvědům trochu dochází sebejistota. A při pobídce, že si můžou zkusit nasadit i pravou hasičskou přilbu, už zdvořile kroutí hlavou a těkající očka hledají, kam se schovat, aby jim ta velká bíla helma nepřistála na hlavě. Zdá se, že medvědi jsou ještě ve fázi čistě pozorovací...
TOPlist

Vzpomínky na leden (1) "Malý nový rok"

26. března 2008 v 8:56 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Konečně jsme se dostali k sestřihání videa z uplynulých měsíců. Dnes se chceme podělit o záběry z oslav Malého nového roku (o této tradici jsme už v minulosti psali) v údolí Kuwadori.
Pálení hranice, kdy s sebou plameny odnášejí vše, co je spjato s právě uplynulým rokem, je možné sledovat v mnoha koutech Japonska. V Kuwadori však všemu předchází divoká bitka s hořícímí pochodněmi. Hranice symbolizuje mužský princip a volání "ómara, ómara", které účastníci pronášejí, k mužskému symbolu explicitně odkazuje. Jedná se pravděpodobně o demonstraci mužské síly, která bude i další rok podporovat vesnickou komunitu zde v horách. "Ómara, ómara!!!"
TOPlist

Mezi proužky dýmu...

26. března 2008 v 8:38 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Skončil ósacký turnaj sumó. V souboji východního a západního jokozuny strhl vítězství na svou stranu Asašórjú. Bude teď trochu smutno bez každodenních klání, v nichž rozhoduje síla paží.
Nezbude nám, než se přesunout na jiné kolbiště, kde se odehrávají politické tahanice o obsazení šéfa Japonské banky a o cenu benzínu. S prvním dubnem vyprší platnost mimořádné daně z pohonných hmot a benzín by měl výrazně zlevnit. Výnos z této daně byl však používán na údržbu a výstavbu nových komunikací, takže zrušením této daně ztratí regiony zdroje na financování svého rozvoje. Regiony tedy pochopitelně brojí za to, aby byla platnost daně prodloužena. Média však dlouhé týdny pečlivě informují o tom, jak bylo s výnosy "bezostyšně" plýtváno - financovala se z nich například rekreace zaměstanců, poukázky na taxi apod.
A tak se zdá, že (stejně jako všude na světě) se nebude rozhodovat podle argumentů pro a proti, ale právě na základě "šokujících" zpráv o tom, že výnosy z daní byly použity na nákup baseballové výbavy pro zaměstnance. (Mimochodem, začala letošní baseballová sezóna.) Vypadá to tedy, že daň bude zrušena a cena benzínu, který je nyní i s daní levnější než v Česku, půjde výrazně dolů. Hurá na cesty!!!
TOPlist

Stěžovatelé

26. března 2008 v 8:13 | pepáš a niko |  Na cestách
Ve Sněhové zemi na pobřeží Japonského moře začínají teprve horkotěžko vykvétat slivoně, ale na tichomořské straně už kvetou sakury, magnólie pomalu odkvétají, záhony i okraje cest se předhánějí v barevné výzdobě. Inu, jiný kraj.
Poněvadž jsme využili noční slevu dálničního mýta, dorazili jsme do Kantó velmi časně. A tak jsme se rozhodli posnídat v restauraci řetězce Denny´s, kde mají otevřeno 24 hodin denně. Krátce před šestou hodinou ranní nebylo v podniku kromě nás mnoho hostů. Všichni usrkávají levnou překapávanou kávu, aby rozptýlili noční únavu. Ospalá atmosféra odpovídá časné ranní hodině.
Objednal jsem si kontinentální snídani a samozřejmě kávu; nějak ze sebe člověk musí setřást únavu z noci strávené za volantem. Za chvilku dorazila voňavá slaninka, vajíčka "sunside up" a křupavý toast. Káva však nikde. Servírka zmizela, tak jsem se obrátil na manažera restaurace, který šel právě kolem. Kávu donesl s hlubokými omluvami během několika málo vteřin. Za chvíli se přišla omluvit i servírka, u které jsem snídani ve zlevněné sadě s kávou objednával. Když se nás pak manažer s širokým úsměvem asi už podesáté ptal, zda-li je vše v pořádku a zda nechceme kávu dolít, napadlo nás, že jsem byli zařazeni do kategorie "stěžovatelé".
"Stěžovatelé" trápí provozovatele restaurací, obchodů, úředníky, učitele - zkrátka všechny. Pod často malichernou záminkou se dožadují "spravedlivé" nápravy či odškodného. Píší stížnosti, dělají dusno, stěžují si "výš" a jsou "postrachem současného Japonska".
Spíše než pro celé Japonsko, to ale platí právě pro oblast Kantó, tokijskou aglomeraci - zkrátka velká města. U nás ve Sněhové zemi a všude tam, kde se ještě drží zdravé mezilidské vztahy, by se pravděpodobně servírka, či spíše "tetička", chytla za hlavu a se slovy: "Šmankote, já na to kafe zapomněla jak na smrt. Hned ti ho, synku, donesu. A odkudpak vůbec jsi...?" by celá záležitost skončila. Pohostinnost v jejím podání je navíc přirozená, stejně jako úsměv.
A tak usrkávám kávu, pozoruji mračna prachu, která rozvířil jarní vítr, a v duchu vzpomínám na všechny usměvavé tetičky a babičky ze Sněhové země...
TOPlist

Jarní radosti

26. března 2008 v 8:06 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Údolí řeky Nó je jedním z malebných koutů našeho kraje. Hora Gongendake ještě bíle září, ale stráně už jsou posety cukuši, přesličkou rolní. Přesličky jsou výtečné zejména v polévce z bobové pasty miso. Jejich jemně hořkosladká chuť, typická pro všechny rané byliny, je jednou z radostí jara ve Sněhové zemi.
TOPlist

Jaro...?

18. března 2008 v 16:56 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Mno, mluvíme tu sice o blížícím se jaru, ale stačí vyrazit kus do vnitrozemí a hle - sněhu zbývá ještě pořád dost a dost. Inu, Sněhová země. Záběry jsou z lázní Macunojama.
TOPlist

Botky do roboty

18. března 2008 v 9:16 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Slaměné boty fukagucu - tradiční výrobek předávaný z generace na generaci byl nedílnou součástí života ve Sněhové zemi. V údolí Kuwadori (jihozápad Džóecu) se toto tradiční řemeslo snaží udržet.
Jakmile se první paprsky jarního slunce opřou do bílých strání a sněhová pokrývka ztvrdne natolik, že se člověk neproboří po pás, nastával v údolí Kuwadori čas jamašigoto - horské práce. Bylo třeba porazit stromy a zajistit topivo na další rok, z hor pak svézt na jednolyžinových saních materiál kaja na doškové střechy (jedná se většinou o rákos obecný, ozdobnici čínskou a imperátu válcovitou). Jen devatého března se do hor nesmělo - ten den totiž připadá svátku horského boha.
Na horskou práci bylo zapotřebí slaměných bot fukagucu, které chrání před sněhem a chladem mnohem lépe než slaměné sandále waradži a navíc jdou připevnit ke sněžnicím. Dnes už doškové střechy kajabuki vystřídal plech, namísto dřeva domy vyhřívá plyn a topný olej, jarní "horskou práci" už vykonává málokdo. Přesto ještě staří lidé z údolí způsob výroby slaměných bot nezapomněli. Však se jedná o součást identity horských vísek staré provincie Ečigo.
Vyzkoušeli jsme si pletení na vlastní kůži, a i když jsme za sebou měli pokus se sandály waradži a splétání slaměných provazců nawa nám nezabralo tolik času, trvalo nezkušeným rukám dobrého půldne zhotovit jednu botu. Začíná se od podrážky, kterou vyztužuje osnova ze tří provazců
nawa. Plynule se přejde na nártovou část, která je možná nejsložitějším úsekem celé boty. Musí být zkrátka pevná, odolná a držet tvar. Zakončí se pevným otokomusubi - mužským uzlem a posléze se začne splétat kotníková a lýtková část. Zde se jedná o opakování téhož úkonu, takže více než cokoliv jiného je třeba se vyzbrojit trpělivostí.
Pletení ze slámy bývá často považováno za ženskou práci, jak však mezi pletením povídal pan Waseda, opak je pravdou. Ženy měly i v zimě dost práce v kuchyni a v domě, kdežto mužům ubyla práce v horách a na poli, takže to byli právě muži, kdo trpělivě splétal slaměné boty. Dědeček pana Wasedy prý také sedával celé dny u ohniště irori a dokončoval jeden pár za druhým. Však se jich také prošoupalo...
TOPlist

...přestávka

17. března 2008 v 15:38 | pepáš a niko |  Pracovní záležitosti
Z mnoha rozličných důvodů jsme si vybrali pořádně dlouhou dovolenou. Velmi nás těší, že i když se na našem blogu drahnou dobu neobjevil ani jediný článek, každý den na tyto stránky zavítala řada návštěvníků. Mnohokrát děkujeme. I když si na nadbytek času rozhodně stěžovat nemůžeme, pokusíme se činnost blogu obnovit.
TOPlist

Jaro je tady

17. března 2008 v 15:31 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Okolní hory spí ještě pod hlubokou bílou peřinou, ale z města už sníh až na pár zapomenutých závějí úplně zmizel. Tu a tam začaly vykukovat výhonky a vyhřívat se v ještě slabém jarním slunku. V kraji Ečigo se z jarních strání nejdříve vyklube devětsil japonský - fukinotó. Skrývá v sobě všechnu energii, co nastřádal přes zimu pod sněhovou pokrývkou, a tak je vítaným zdrojem síly. Je ho ale třeba utrhnout dříve, než se rozevřou první kvítky. A pak už si jen vychutnat tempuru z devětsilu - harmonii křupavého tempurového těstíčka a devětsilu, jenž je plný hořkosladkého jarního "elixíru."
TOPlist