Stěžovatelé

26. března 2008 v 8:13 | pepáš a niko |  Na cestách
Ve Sněhové zemi na pobřeží Japonského moře začínají teprve horkotěžko vykvétat slivoně, ale na tichomořské straně už kvetou sakury, magnólie pomalu odkvétají, záhony i okraje cest se předhánějí v barevné výzdobě. Inu, jiný kraj.
Poněvadž jsme využili noční slevu dálničního mýta, dorazili jsme do Kantó velmi časně. A tak jsme se rozhodli posnídat v restauraci řetězce Denny´s, kde mají otevřeno 24 hodin denně. Krátce před šestou hodinou ranní nebylo v podniku kromě nás mnoho hostů. Všichni usrkávají levnou překapávanou kávu, aby rozptýlili noční únavu. Ospalá atmosféra odpovídá časné ranní hodině.
Objednal jsem si kontinentální snídani a samozřejmě kávu; nějak ze sebe člověk musí setřást únavu z noci strávené za volantem. Za chvilku dorazila voňavá slaninka, vajíčka "sunside up" a křupavý toast. Káva však nikde. Servírka zmizela, tak jsem se obrátil na manažera restaurace, který šel právě kolem. Kávu donesl s hlubokými omluvami během několika málo vteřin. Za chvíli se přišla omluvit i servírka, u které jsem snídani ve zlevněné sadě s kávou objednával. Když se nás pak manažer s širokým úsměvem asi už podesáté ptal, zda-li je vše v pořádku a zda nechceme kávu dolít, napadlo nás, že jsem byli zařazeni do kategorie "stěžovatelé".
"Stěžovatelé" trápí provozovatele restaurací, obchodů, úředníky, učitele - zkrátka všechny. Pod často malichernou záminkou se dožadují "spravedlivé" nápravy či odškodného. Píší stížnosti, dělají dusno, stěžují si "výš" a jsou "postrachem současného Japonska".
Spíše než pro celé Japonsko, to ale platí právě pro oblast Kantó, tokijskou aglomeraci - zkrátka velká města. U nás ve Sněhové zemi a všude tam, kde se ještě drží zdravé mezilidské vztahy, by se pravděpodobně servírka, či spíše "tetička", chytla za hlavu a se slovy: "Šmankote, já na to kafe zapomněla jak na smrt. Hned ti ho, synku, donesu. A odkudpak vůbec jsi...?" by celá záležitost skončila. Pohostinnost v jejím podání je navíc přirozená, stejně jako úsměv.
A tak usrkávám kávu, pozoruji mračna prachu, která rozvířil jarní vítr, a v duchu vzpomínám na všechny usměvavé tetičky a babičky ze Sněhové země...
TOPlist
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama