Květen 2008

"Poči"

21. května 2008 v 7:38 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Oblíbené japonské jméno pro psa zní "Poči". Na první poslech na tom není nic zvláštního... mno,"Poči," řeknete si: "A co má být." Toto jméno má však netušenou spojitost s češtinou. Nevěříte? Tak poslouchejte.
Bylo nebylo. Přijel jednoho dne český dobrodruh do Japonska a při toulkách městem se bůhví odkud vynořil roztomilý psík. Možná to byl šiba inu jako na této fotografii, kdoví...
Nicméně milý cestovatel, dojat zájmem toho čtyřnohého stvoření o svou osobu, počal lákat psíka k sobě, by ho pohladil a potěšil se krátce s huňatým kamarádem. Leč nemaje českého špekáčku, ni masa uzeného, počal na pejska volat svou mateřštinou. "Pojď se, pojď, pojď, pojď..." I seběhli se lidé a kroutili hlavami. Nikdo už neví, jestli nad tím psem, nad oním pánem či nad jeho "ď", které ne a ne vyslovit. Cestovatel se vrátil do Čech, ale pejskovi už české "Pojď" zůstalo. Leč pojaponštěno - správně - "Poči". A od těch dob japonští páníčkové dávají svým chlupatým kamarádům tohle "české jméno". A časem všichni zapomněli, že kdysi před sto lety přišlo toto jméno do Japonska ze středu Evropy...

Takhle v úterý krátce po poledni

20. května 2008 v 7:19 Hovory u dýmky a šálku čaje
Od jihu už se zase k Japonsku přiblížil tajfun, letošní čtvrtý. Provází ho jako vždy silný vítr a mohutné srážky. Předpověď počasí odhaduje, že do dnešního večera spadne v oblasti Tókai 300 milimetrů, na severu na ostrově Hokkaidó pak 200 milimetrů srážek. Opět se tajfun protáhne po pacifickém pobřeží japonských ostrovů a zamíří dále na severovýchod.
Nejen počasí dělá vrásky japonskému ministerskému předsedovi. Fukudův kabinet má nejmenší podporu v historii, v preferencích jeho vládnoucí liberální demokraty (LDP) poprvé předskočili opoziční demokraté (DP) Ičiróa Ozawy... K tomu ještě opozice, jež posílila v Senátu, tvrdohlavě blokuje vládní návrhy; stále není dořešen problém s platbami pojistného v systému důchodového pojištěni; vlna kritiky se na vládu snesla i za nový systém zdravotního pojištění pro občany starší 75 let. (A nemálo lidí kabinetu asi nemůže zapomenout ten drahý benzín; po krátkém zlevnění se cena pohonných hmot vyhoupla zpět do závratné výše.) No, nezabalte to. Pravda, už se začíná mluvit o předčasných volbách...
Do celostátních zpráv se to sice nedostalo, ale minulý týden na nás z obrazovky místních zpráv koukal Vladimír Špidla. Zúčastnil se jako reprezentant Evropské unie schůze ministrů práce sociální věcí G8 konané v Niigatě.
Už za polovinou je letní turnaj sumó. Ózeki Kotoóšú, původem z Bulharska, má stejně jako jokozuna Hakuhó čisté konto a s 9 vítězstvími v řadě patří mezi horké kandidáty na celkového vítěze. Po několika zraněních a ne příliš povedených turnajích je radost koukat se, jak mu to tentokrát jde "od ruky".
Dnes ráno oznámila hudební skupina "Southern All Stars" přerušení činnosti na dobu neurčitou a celé Japonsko se strachuje, cože se stane s formací, která zásobuje místní scénu hity už dobrých třicet let.

Rámen

19. května 2008 v 8:00 Ze Sněhové země
Základem japonské kuchyně je bezesporu rýže, najdete zde však i širokou škálu pokrmů z nudlí. Tradiční pohankové nudle soba, nudle udon z bílé mouky či rámen, někdy též nazývaný čúkasoba či šinasoba - což obojí explicitně odkazuje k zemi původu - k čínské kuchyni.
Rámen, tyto původně čínské nudle se podávají v polévce ve třech základních chutích - bobová pasta miso, sójová omáčka a prostá sůl. Kromě výhonků mojaši a spousty zeleniny můžete v polévce nalézt též vajíčko či čášú, plátky pečeného vepřového, a jiné dobroty. Zatímco v Evropě se například špagety točí na vidličku a jedí se po jednotlivých soustech, jí se rámen (a ostatně většina původních nudlových jídel) hůlkami. Dopravíte jej k ústům a (narozdíl od evropské etikety) za hlasitého "curucuru" nudle srkáte. Hlasité srkání je i důkazem, že vám chutná. Budete-li se tedy v Japonsku útlocitně snažit nevydat ani hlásek, moc tím mistra kuchaře nepotěšíte.
Rámen zažívá v posledních letech renesanci, slavné restaurace hledejte ve Fukuoce na Kjúšú, či na severu, na ostrově Hokkaidó. Naše oblíbená "nudlárna" leží kus za městem na pobřeží. Jmenuje se Košió a výtečný je zde zejména zeleninový rámen a rámen v polévce z pasty miso.
Pokud vás nudle dostatečně nenasytí, má každá nudlárna na svém jídelníčku též taštičky gjóza - a to většinou ve dvou provedeních jakigjóza (na snímku) nebo vařené (suigjóza). Kromě mletého masa obsahují taštičky gjóza též spoustu zeleniny, zejména česnek nira (česnek vonný, někdy též čínská pažitka; Allium tuberosum). I polévka samotná je řádně kořeněná a některé druhy se bez řádného česnekového základu neobejdou - nemůžeme tedy nudlárny doporučit k romantickým výletům...

Na lovu bambusových výhonků

18. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  O docela malých medvědech
Dnes vyrazili malí medvědi z Lesní školky na stráně hory Namba, Jižní list. Dole v údolí se třpytila rýžová políčka, ale obloha se kabonila a za chvilku vše zmizelo v mracích. Ani jemný déšť však nebránil v lovu na bambusové výhonky, které se schovávají při zemi vystrkujíce jen svůj čumáček. Když se to tak vezme, mají děti nepopíratelnou výhodou, neb jsou povrchu zemskému mnohem blíže než dospělí, kteří, ať se hrbí, jak se hrbí, na pořádný kousek ne a ne narazit.
Když se řekne v Japonsku takenoko, bambusový výhonek, většinou to znamená tohohle obříka (na snímku), medvědi se však dnes zaměřili na himetake, druh o poznání menší a hlavně snadno zpracovatelný. Lovecké náladě za chvíli podlehli všichni, vydávajíce se po strmých srázech malých roklí a pídíce se v křoviscích a mezi stvoly dalšího druhu bambusu kumasasa.
Úlovek skončil v polévce miso s makrelím masem a dále pak opečený na dřevěném uhlí. Jemná sladká chuť tančila po jazyku, mraky se trhaly a pomalu se začalo vyjasňovat. Teď ještě pohádku a šup - dejte si odpoledního šlofíka, medvědi. O cukare...

Sázení rýže

17. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Když vyjedet touto dobou kousek do hor a ohlédnete se za sebou do údolí, zjistíte, že se krajina pod vámi leskne nespočtem zrcadel. To se rýžová políčka naplnila vodou a začalo taue, sázení rýže.
Dnes už tuto práci obstarávají v drtivé většině stroje,
ale malá políčka či záhyby a rohy, do kterých se stroj nedostane, se musí osázet ručně.

Kurosanšóuo

16. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
V horských tůňkách, v rybníčcích závlahových systémů rýžových polí, všude tam se teď ozývá žabí zpěv. Někdy budeme muset žabí koncert nahrát, protože se tolik liší od kvákání, které jsme zvyklí poslouchat v Čechách. Nejrychleji se na jaře probere žába jamaakagaeru (Rana ornativentris), naklade vejce a zase si jde odpočinout - zimní spánek číslo dvě. Teď už ale kváká ostošest. A s ní i akagaeru (rana japonica) a další a další druhy. Občas se ozve hluboký hlas ušigaeru, skokana volského.
Mezi tím vším žabím povykem se pod hladinou tiše pohupuje velká bílá koule. Jedná se o jesle kurosanšóuo, pamloka tmavého. Když se tiše posadíte na kraj tůňky, možná se vám podaří spatřit starostlivé rodiče, jak někde v tmavé skulince své dosud nenarozené potomstvo hlídají.

Psaníčko otošibumi

15. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Spadlý list, pomyslí si člověk a jde dál. Když se ale sehne a vezme ten podivný list do ruky, zjistí, že si dal někdo velkou práci a z listu složil úhledné psaníčko. Co psaníčko rozbalit, pomyslíte si, a prsty uvolňují jeden záhyb za druhým. A že jich je. Jakoby někdo do listu schoval pravý poklad. A také že ano. Konečně se před vámi objeví malá kulička. Tak malá, že když budete neopatrní, vyklouzne vám a už to malé žluté zrnko nikdy nespatříte.
Tak, tak. Je to vajíčko brouka, jemuž tento zvyk přisoudil jméno: otošibumi, doslova psaníčko, pohozené psaníčko. Výraz, jenž byl už v období Edo používán pro zvyk pohodit tajné psaníčko na okraj cesty a doufat, že si najde cestu k adresátovi. Brouk rodu attelabidae se tak stará o své potomstvo.

Lesní školka

14. května 2008 v 8:00 O docela malých medvědech
Někdy už to s mědvědy není vůbec žádná legrace - tedy lépe řečeno občas už není dost sil na to, aby se člověk smál. A tak je třeba řádné výchovy. Zvláště v jedné tlupě s ostatními medvíďaty se náš medvěd vyřádí dost na to, aby se večer zachumlal do kutlochu a spokojeně odfukoval až do rána. Už nějaký pátek nám dává prostor k řádění "Lesní školka"; sice ještě nemáme dostatečný věk na vstup do totorogumi, skupiny řádných předškoláků, ale nekobasugumi, "kočičí autobus" , zhruba jednou za týden za účasti rodičů je pro nás dostačující.
Koncept lesní školky vznikl v Evropě, konkrétně v Dánsku, uchytil se úspěšně třeba v Německu. V Japonsku je doposud v plenkách, ale k našemu velkému štěstí je jedna taková lesní školka hned za našimi humny. Poznávací znamení této školky je fakt, že nemá budovu. Celý den děti tráví v lese, na poli, zkrátka venku. Když prší, vezme se pláštěnka, a to člověk kouká, jak se v tanci dešťových kapek les proměnil. V zimě, zvláště v případě té zdejší, je třeba se občas ohřát u kamen, ale i tak děti většinu dne tráví venku.
"Děti zpátky přírodě," tak nějak zní slogan zdejší lesní školky. Často se pak děti učí od místních tetiček a babiček, jak s "dary přírody" , ale i třeba s v potu tváře vypěstěnou zeleinou či rýží naložit a jak z nich udělat pravou dobrotu. Nějak mi to všechno připadá mnohem smysluplnější než "angličtina pro tříleté" a podobné projekty. I medvědovi, zdá se, se v lese líbí. Jen aby v tom nebyly jen medvědice.... :-O

U moře

13. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Toulání po horách je příjemné, ale občas člověk zatouží vydat se na druhou stranu - k moři. Začátkem května už je teplo, dost teplo na to, aby se písek na pláži rozpálil tak, že se po něm nedá chodit. Na plážích ještě mnoho lidí není, a tak se člověk může v klidu věnovat různým radovánkám. Na kamenech se zuby nehty drží havraní mušle, karasugai. V mělké vodě se vlní řasy, tu a tam i chutně vypadající kombu. Občas odněkud vyjukne i krab.
Japonské moře neskrývá krásné korálové útesy jako jsou k vidění třeba na Okinawě. Dost často bývá navíc rozbouřené, neklidné, i v létě zůstává relativně chladné. Přesto skýtá spoustu radostí a protiklad k horám, jejichž stále ještě bílé vrcholky jsou z rozpálené pláže vidět.

Mamušigusa

12. května 2008 v 8:00 Ze Sněhové země
Při toulání jarními horami si nelze nevšimnout rostliny s názvem mamušigusa, zmijí tráva. Ne zrovna přívětivé jméno dostala tato rostlina proto, že se její zbarvení a kresba podobá zmiji. S tímto hadem ji však pojí ještě jeden bod - obsahuje jed. Po požití je nebezpečný i pro člověka, ale nejčastější obětí je hmyz. Na lov hmyzích vetřelců je koneckonců uzpůsoben i tvar rostliny - s příkrou stěnou si takový mravenec jen stěží poradí a zůstane uvězněn uvnitř.
Botanický název rostliny zní Hirohaten´nanšó, latinsky Arisaema amurense Maxim. subsp. robustum (Engler) Ohashi et J. Murata. Jed, jímž usmrcuje hmyz, je oxalát, sůl kyseliny šťavelové. Působí i na lidi, ale rostlina zároveň obsahuje velké množství škrobu. I proto se Ainuové či obyvatelé ostrova Mijake (u poloostrova Izu) naučili jed z těla rostliny odbourat a zmijí trávu běžně jídali.
Jarní rostliny, zejména sansai, tzv. horská zelenina, nabízejí požitek pro chuťové pohárky, ale při záměně za jedovatý druh, je labužnická radost ta tam. Nápadnou rostlinu mamušigusa si sice nikdo s žádnou jinou nesplete, ale člověk se až diví, jak často se ve zprávách objeví zmínka o nešťastnících, co skončí namísto v kulinářském opojení v nemocnici. Minulý týden se zrovinka manželský pár v kanagawské prefektuře přiotrávil rostlinou, které se lidově říká "běženka". Spletli si ji s výtečnou "dobronkou", jejíž jméno odkazuje k lahodné chuti. Běženka je také explicitním vyjádřením vlastnosti "jedovatého dvojčete", ale nejedná se bohužel o běhavku či jiný druh komplikací trávicí soustavy, ale stav, který navodí halucinace a člověk má prý nutkavou potřebu neustále někam běžet. Tak se to alespoň povídá...

V pondělí ráno

12. května 2008 v 3:22 | pepáš a niko |  Hovory u dýmky a šálku čaje
Na konci minulého týdne se citelně ochladilo. Na Hokkaidó po mnoha letech padal v květnu sníh - bílé krystalky na růžových květech. Od jihu už se ale k japonským břehům blíží druhý letošní tajfun, během zítřka možná dorazí k souostroví Ogasawara.
V neděli začal turnaj sumó. Hned první den se záda východního jokozuny Asašórjú ocitla na zemi kulatého kolbiště. Do klání s mladým rikiši jménem Kisenosato sice velmistr jokozuna vstoupil dobře a už už se zdálo, že se vítězství přikloní na jeho stranu, ale zapomenutá noha při posledním chvatu umožnila protivníkovi, aby se zmocnil jokozunova pásu mawaši a odtud nekompromisně zaútočil do odkrytého prostoru. Báječné klání, poslední kláni prvního dne. Neboť přemožitele našel velký jokozuna, létaly vzduchem zabutony, polštáře k sezení, čímž dávají diváci najevo své nadšení.
Neděle byla také ve znamení maminek a jejich svátku. Nese se tradičně ve znamení karafiátů.
V Niigatě začalo setkání ministrů práce a sociálních věcí skupiny G8.

Povídání o hov...

11. května 2008 v 8:00 Ze Sněhové země
No ano, je to tak. Jako hodnocení blogu to nezní moc lichotivě: "Ále, píše se tam o ho..." Ale je to tak. Jen se jedná o roztomilé liščí hovínko. Nenapadlo mě, jak zajímavé může být toulání se po horách s člověkem znalým trusu různých lesních obyvatel. Člověk jen kouká, co se dá z těch hromádek vyčíst za příběhy a znamení. Pro jezevce jsou prý hovínka i takovým denním tiskem, člověk, tedy jezevec, se hned dozví, co že jeho kolega den předtím dlabal apod. Na medvědí trus jsem ten den sice nenarazili, ale medvědů je v okolí dost. To na "poštu" od psíka mývalovitého, (japonsky tanuki - postavičku mnoha legend a příběhů) narazíte ve zdejších horách velmi často. Bezpečně jsme se však naučili poznat jen liščí hovínko. Lišce se konání potřeby zrovna moc nelíbí, a tak se pěkně nahrbí, aby se neušpinila. Díky tomu je její trus na jednom konci zašpičatělý. A když se zadíváte pozorně, je na té špičce zachycený malý chloupek. Neklamné znamení že autorem jest liška kicune.

Katakuri (2)

10. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Minulý měsíc jsme psali o květině katakuri, příbuzné rostliny s roztomilým jménem kandík psík zub. Ještě stále sice zdobí tyto fialové krasavice horské stráně, ale pomalu přibývá těch, jež svůj květ shodily a na stonku se jim udělala roztomilá bambulka. Ani by člověk neřekl, že je to jedna a táž rostlina...
Jestli si vzpomínáte, psali jsme i tom, že se z katakuri dříve získával škrob. Stačí "bambulku" rozpárat a hle, skutečně voní po škrobu. Ale moc se toho uvnitř neskrývá. Na to, aby se dal takto získaný škrob normálně použít v kuchyni, je potřeba pořádné množství. Není divu, že ve velkých nížinách už na katakuri nenarazíte.

Na poli

9. května 2008 v 8:16 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Okolní hory sice ještě házejí bílá sněhová prasátka, ale dole v údolích už se oteplilo a tu a tam už začalo taue, sázení rýže. Díky sněhu si místní nemusí se sázením dělat hlavu. Voda tolik nutná pro žíznivé rýžové sazeničky přiteče z hor - tající sníh až do léta stačí chladivou a čistou vodou zásobit políčka v údolích.
Než se ale začne rýže sázet, je třeba provést širokaki. Potom co pole zoráte a přivedete do něj vodu, je třeba trpělivě kypřit a obracet půdu. Výsledkem je jemné bahénko, do něhož se posléze rýžové sazeničky zaboří jako do měkkého polštáře.
Nevím, jak moc mi to šlo, ale bahénko jsme namíchali dobré. Tak dobré, že když se v nestřežené chvilce malý Medvěd hbitě zmocnil mobilního telefonu a s vítězoslavným máchnutím ho poslal z kabiny traktoru, nezbyla po něm v bahnitém poli ani bublinka. Bosky jsme zkoušeli alespoň hmatem v bahnité mase nalézt ten stroječek, ale zdá se, že už mu odzvonilo. Vida, jak se může tato rurální idyla změnit v drsný příběh... :-) Každopádně ještě dvakrát třikrát dokola a může se pomalu sázet...

"Zlatý" týden

8. května 2008 v 8:00 Ze Sněhové země
Tak nám skončil "zlatý týden", prozaicky nazývaný golden week. Přelom dubna a května, kdy je za sebou vyrovnáno hned několik státních svátků, skýtá jedinečnou možnost užít si dovolenou hned několik dní za sebou. Když se do toho vhodně přimíchá i víkend (což se letos nepovedlo), může člověk odpočívat i celý týden v kuse.
Horší je to na začátku a na konci této "celonárodní" dovolené. Lidé z regionů směřují do města a jeho zábavních parků, tématických parků a muzeí. Lidé z města spěchají na venkov, do rodného kraje, k moři a do hor. Nemálo je i těch, kdo zamíří za moře. Výsledkem toho jsou vlaky a rychlovlaky s obsazením 130 a více procent, letadla a letiště též praskají ve švech, dopravní zpravodajství pak hlásí tu třiceti, tu čtyřicetikilometrovou kolonu (v jedenáct večer posledního dne volna pak komentátor vítězoslavně hlásí, že už nikde není kolona nad 10 kilometrů...).
Na konci "zlatého týdne", konkrétně 5. května, se slaví Den dětí. V Japonsku je tento den vnímán ale spíše jako svátek chlapců (jako protiklad proti svátku děvčat 3. března). V domácnostech jsou tak často vystavovány zmenšeniny samurajské zbroje, zejména pak helmice kabuto, v zahradách a na balkónech se pak třepetají kapříci koinobori. Oboje jest symbolem síly, je v nich tak vetknuto přání, aby z malých kluků vyrostli siláci. Vystavování zbroje má pochopitelně kořeny v rodinách samurajstva. I koinobori pravděpodobně vychází ze zvyků samurajů - nobori, praporce s rodovým znakem, zdobily už od pradávna sídla šlechticů i jejich bojové družiny. Koi - kapr je pak symbolem síly, což vychází ze staré čínské legendy, kdy ze všech ryb pouze kapr dokázal "vyplavat" proti proudu na vrchol vodopádu a proměnit se tak v bájné zvíře, draka.

Čarodejnice

7. května 2008 v 10:55 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Čarodejnice se sice v Japonsku neslaví, ale to neznamená, že si třicátý duben není možné zpestřit touto českou tradicí. Vynesli jsme letos s kolegy ze semináře Moranu na pobřeží Japonského moře a v záři paprsků zapadajícího slunce ji trochu ponosili po pláži. Když se pak sešeřilo, spolkly plameny Moranu a s ní i loňskou zimu.
Na ohni z naplaveného dřeva jsme si pak opekli buřtíky a sépie (aby se neřeklo) a dřepíce na náhle zchladlém písku si povídali pod hvězdnatou oblohou. Inu, čarodejnice jak se patří.

O volbách a pochodních

2. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  O docela malých medvědech
Japonské volby symbolizují dodávky. Dodávky polepené volebními slogany a plakáty kandidátů, dodávky brázdící ulice, parkoviště, zkrátka místa, kde je možné tušit shluk lidí. Z reproduktoru ženský hlas stále dokola představuje toho kterého kandidáta, z oken pak trčí bílé rukavičky mávající a zdravící kolemjdoucí. Kampaň před komunálními volbami, které skončily tuto neděli, zcela zasáhla našeho medvěda. Stále opakované jméno kandidáta, dovádějící dospělé uši na pokraj šílenství, se proměnily v uších medvědových v mantru, v radostnou píseň. Pokaždé když se kolem mihla dodávka se vším tím rámusem, zazářila mu očka. Často se přidával k tomu chorálu a prozpěvoval si jméno svého oblíbeného kandidáta.
Jindy vzal medvěd do ruky pampelišku a s hlasitým: "Pálí! Pálí!" se rozběhl. Chvilku trvalo, než nám došlo, že právě běží štafetu s olympijskou pochodní, která minulou sobotu dorazila do nedalekého Nagana se vším tím humbukem kolem.
A tak mě napadlo, jak se všechno (i to sebešpinavější) z našeho "dospělého" světa promění v dětských očích na něco čistého a radostného.

Rýžové knedlíčky dango

1. května 2008 v 8:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Na rýžové knedlíčky dango narazíte v Japonsku takřka na každém kroku. Prodávají se na ulici, ve stánku, v horských lázních, zabalené ve fólii pak v supermarketu.
Příprava je jednoduchá. Širatamako, mouku z rýže močigome, smícháme za stálého hnětení s vodou (přidáváme po troškách). Výsledné těsto je měkké asi tak jako ušní lalůčky. Stejně jako u našich ovocných knedlíků můžeme do těsta zabalit například anko (sladkou pastu z fazolí adzuki) či jako v našem případě přímo do těsta vhníst sakurové květy či listy rostliny jomogi (druh pelyňku; 3 minuty povařit a zbavit tak hořké chuti, posléze najemno utřít) a získat tak pestrobarevnou kombinaci. Takto připravené knedlíčky pak vložíme do vroucí vody. Jakmile vyplavou k hladině, je skoro hotovo. Na závěr je jen nutné propláchnout uvařené knedlíčky v ledové vodě (dobré je dát do cedníku led).
V Japonsku jsou oblíbené různé polevy - ze sójové omáčky například. Nic Vám ale nebrání vychutnat si dango tak, jak jste ho stvořili. Mimochodem, vzdělávací kanál televize NHK vysílá seriál Zenmai zamurai, jehož hlavní hrdina, malý samuraj, své nepřátele kosí nikoli mečem, ale právě knedlíčky dango. Ty lumpy a nezbedy během okamžiku promění v mírumilovné bytosti. Však také náš medvěd pobíhal s knedlíčky po lese, zběsile mával svým dango-mečem a na potenciální nepřátele hrozil onou slavnou větou: "Že ti pošlu do pusy dangóóó!"