Srpen 2008

Lotosy v parku Takada

31. srpna 2008 v 15:23 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
I letošní srpen vyzdobil vodní příkopy ohori bývalého hradu Takada květy lotosů. Na obzoru se tyčí hory Nambasan a Mjókósan, mezi širokými listy se prohání kapřící a všelijaká vodní drobotina, na kterou si dělají chutě spanilé volavky sagi. Idylka závěru srpna.

Naruto

28. srpna 2008 v 16:04 | pepáš |  Na cestách
Naruto se nachází v prefektuře Tokušima na ostrově Šikoku. S největším japonským ostrovemHonšú je Šikoku spojeno dálničním mostem, takže se sem snadno dostanete autobusem z Ósaky nebo Kóbe. Naruto je prvním městem na "druhé straně", kdysi byloslavné výrobou soli z mořské vody a aozome, látkami indigové barvy. Technický pokrok oba tyto monopoly" tokušimské prefektuře vzal. Do dnešních dnů zůstala však zachována jiná tradice: awaodori - tanec, který Tokušimu rozproudí právě během srpna. Byl jsem však na Šikoku pracovně, takže jsem si užíval téhle "jižní země" obklopené ze všech stran mořem jen cestou na univerzitu a zpět. Každé ráno mě doprovázel cikádí koncert, inu, posuďte sami.
Mezi Šikoku a Honšú je ještě malý ostrov Awadžima, při cestě na něj je z dálničního mostu možné spatřit Naruto no uzušio - Vodní vír v Naruto. Průlivem Naruto, který odděluje Tichý oceán a Setonaikai, Vnitřní moře Seto, se totiž valímohutná masa vody dvakrát denně tam a dvakrát denně zase zpátky. Pokud je velký příliv, dosahuje rychlost vodní masy až 20 kilometrů za hodinu. Tak patří vodní vír v Naruto mezi tři největší vodní víry na světě. Však se stal námětem například tohoto dřevořezu mistra Hirošigeho. Skutečně mohutný vír vypadá jako na obrázku vpravo, nám zaměstnaným však nezbývá nic jiného než z okna dálničního autobusu sledovat malé vodní víry a představovat si, jak by to vypadalo, kdyby...

Obon

26. srpna 2008 v 16:52 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Skončil svátek obon. Někdo to překládá jako buddhistické dušičky; pravda, společným bodem je uctívání předků a duší zemřelých. V Japonsku je tento svátek často spojen s návštěvou rodinného hrobu či buddhistickými obřady, jež mají duše předků ochránit před utrpením na onom světě. Spolu se svátkem obon o sobě nechává dává vědět další fenomén. Vztah, který mají Japonci k furusato, rodné vsi. Duše předků se během svátku vracejí do rodného kraje, kde je třeba je přivítat a obětovat jim ovoce a provést další obřady. Rok co rok se tak desetitisíce Japonců, kteří přesídlili do městským aglomerací, vracejí do rodných vísek a v rodinném kruhu uctívají duše svým zemřelých předků. Důsledkem toho jsou plné dálnice, plná letadla, plné vlaky i rychlovlaky... Z chrámů i domků se line vůně vonných tyčinek a mezi rýžovými polemi se nese rytmus tradičního tance bon´odori. Na konci svátku bývá na mnoho místech zvykem posvítit duším zemřelých na zpáteční cestu na onen svět - třeba na kopcích kolem Kjóta zaplanou ohně okuribi...

Konipas

15. srpna 2008 v 12:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Když nemůže Mohamed... Zkrátka není-li čas vyrazit do přírody, dorazí vyslanec přírodní říše až člověku před práh. I v Čechách můžete narazit na konipase bílého (japonsky sekirei). Mladý párek si udělal hnízdo na větráku klimatizace vedlejšího bytu. Unavení rodiče si občas chodili odpočinout na naší verandu, ráno občas zvědavě nakukovali dovnitř...zkrátka bylo s nimi veselo. Škoda že už ptáčata vyrostla a celá rodinka se odstěhovala na lepší adresu...

Svátek luceren

5. srpna 2008 v 12:00 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Japonské léto. Bez šintoistických svátků o macuri si ho nelze představit. Malé svatyňky schované uprostřed rýžových polí i velké a slavné svatyně, všechny bez rozdílu se alespoň jednou za rok obléknou do svátečního hávu... Během svátku opustí božstvo kami svatyni v přenosné schráně o mikoši, často doprovázené průvodem, nocí se nese tradiční hudba macuribajaši a dovoleno je to, co se během roku za žádných okolností nesmí. Macuri znamená ne-všední čas, čas, který měl v minulosti pro zemědělskou komunitu velký význam a i dnes tvoří most mezi tradicí a současností.
Svatyni Jahiko v niigatské prefektuře během letního svátku o macuri rozzáří stovky luceren. Inu, Tóró macuri, svátek luceren. Do noci se ozývají též bubny tarudaiko.
Udžikoseinenkai je spolek sdružující ty, kdož přísluší k dané svatyni chráněni místním božstvem. Kromě pomoci při přípravě svátku spadá na tento spolek i zodpovědnost za udržování tradic. Kromě bubnů tarudaiko je to třeba tento tanec, který baví kolemjdoucí, zatímco se v útrobách blízké svatyně odehrávají obřady.
O mikoši na zádech nosí v Jahiko šintoističní kněží. Na muže z komunity tak připadá "jen" tóródai - ozdobná nosítka s květinami a lucernami. Průvod doprovází božstvo kami celou vesnicí, aby se na konec opět vrátil do svatyně.

Dobrá voda

3. srpna 2008 v 16:07 | pepáš a niko |  Ze Sněhové země
Ani v noci neustává zpěv cikád - neomylné znamení, že teplota neklesá pod 25 stupňů. Navíc vzdušná vlhkost kolem 80 procent...
Nutné je doplňovat tekutiny, jinak člověka stihne úpal či úžeh - vždycky se mi pletlo, co je z čeho, ale jedno je jisté: pod žhavým letním Sluncem si přivodíte buď jedno nebo druhé.
Tak tedy tekutiny. Ideální je vyrazit za vodou do hor, k některému z mnoha pramenů Ečiga.
Jedním z poměrně známých míst je pramen Ódeguči skrytý na úpatí hory Ogamidake. Hřebeny hor vybíhají přímo z moře, takže se při pití dobré vody přímo z pramene můžete těšit krásnou scenérií. Chladivá voda, chladivý stín horského lesa, chladivý mořský vánek - co více si můžete za horkého léta přát.
Znaven letním vedrem byl možná i asketa, který do vesnice v údolí zavítal dle legendy roku 712. Prosil vesničany o trochu vody, ale byl odmítnut. To ho rozzlobilo natolik (jako mnich praktikující tvrdou askezi mokudžiki - nejí rýži ni jiné obilniny, ale pouze semena a lesní plody- se nad tím sice mohl povznést...), že pomocí kouzel přenesl všechny prameny z vesnice až vysoko do hor, právě do míst, kde je dnes Ódeguči sensui. A myslím, že se mu povedlo přemístit opravdu všechny prameny. Voda v Ódeguči vyvěrá opravdu úctyhodnou rychlostí.

Kromě milců čaje a kávy hledajících "dobrou" vodu, sem pro pramenitou vodu jezdí lidé z vesnic v údolí (už skoro 1300 let; kdyby mu bývali tenkrát dali napít...) a pramen napájí také pstruží sádky.